„Jsme všichni postižení volejbalem,“ směje se v rozhovoru pro Deník věčně pozitivně naladěný Martin Demar, který aktuálně tráví čas s manželkou Kateřinou na chalupě u Prahy. „Ještě jsme se stačili vrátit do Česka, než prezident Macron zavřel hranice. Nedokážu si představit, že bychom byli zavřeni v bytě v Nancy,“ přiznává bývalý asistent u české reprezentace, který v současné době trénuje Grand Nancy VB, tedy ambiciózní tým bojující o postup do nejvyšší soutěže.

Otázka na úvod. Kde se v současné době nacházíte?
Naštěstí v Česku. Zabydleli jsme se na chalupě u Prahy, a to ještě s rodiči od manželky. Ale bylo to o fous. Zrovna jsme byli s manželkou na návštěvě u nejstaršího syna Matyáše v Tour, když přišla zpráva, že prezident Macron zavírá hranice. Hned jsme vyrazili domů a naštěstí to stihli. Nedokážu si představit, že bychom byli ve Francii zavřeni se psem v bytě. Teď jsme v přírodě, izolovaní od lidí, můžeme být na zahradě. V Česku nám je lépe.

Jak se ve Francii perou s koronavirovou pandemií?
Na rozdíl od České republiky situaci podcenili. Byla nařízená opatření, lidé ale nebyli poslušní, což se odrazilo na počtu nakažených. Konkrétně v oblasti, kde nyní trénuji, je situace hodně špatná, a to má Francie zdravotnictví na vysoké úrovni.

Museli jste jít s platy dolů?
Jsme na nemocenské. Čtyřiaosmdesát procent nám platí stát, šestnáct doplácí klub. Je mi ale jasné, že se to klidně může změnit.

Pojďme se nyní podívat za volejbalem. Loni jste převzal celek z druhé francouzské ligy Nancy, letos jste měli útočit na postup….
Loňský ročník byl takový přežívací. Klub skončil kvůli dluhům z předešlých sezon ve druhé lize, přišel o dva smečaře. Cílem bylo přežít. Letos to bylo jiné. Nový prezident dal jasný cíl, kterým byl postup. Dařilo se nám, máme postavený dobrý tým, s řadou cizinců. V kádru máme Brazilce, Ukrajince, Rusa, Srba. Výsledky jsme měli dobré, bohužel se stalo, co se stalo.

Foto: archiv Martina DemaraZdroj: Deník / Redakce

Může se stát, že se soutěž nedohraje, a tím pádem může být i po postupu…
Zatím je soutěž pozastavena, takže nevíme. Hovoří se ale o tom, že by se soutěž mohla rozšířit na šestnáct týmů. Náš klubový prezident bojuje o to, abychom mohli postoupit. Máme sponzory, kvalitní tým, máme co nabídnout. Časový prostor je velký, olympiáda je zrušena. Neumím si představit, že bychom začali hrát až dvacátého října, to máte sedm měsíců bez sportu.

Před angažmá v Nancy jste osm let vedl Nantes, tým, s kterým jste taky postoupil. Dají se tyto dvě štace nějak srovnat?
Jde o zcela dva rozdílné kluby. V Nantes šlo o klub bez struktury, s malým rozpočtem. To, že se nám podařilo postoupit, bylo něco úžasného. Trenérsky mi tohle angažmá vyšlo skvěle. Nancy má zázemí, schopného prezidenta, strukturu. Máme i novou palubovku, hovoří se o stavbě nové haly.

Máte tým s řadou cizinců, nicméně mi v něm chybí české zastoupení… V Nantes jste Čechy měl.
Za prvé, v Česku už není tolik kvalitních hráčů jako v minulosti. Za mé éry nás hrálo třeba třicet venku, nyní tomu tak není. Za druhé, ani v Nancy nejsme schopni konkurovat českým finančním podmínkám. Můžeme nabídnout maximálně tři až tři a půl tisíce euro. V tomto finančním rozpětí nejsem schopen přivést dobrého českého hráče. V extralize mají podmínky lepší, platy šly nahoru.

Ale celkově přece jen Francie může být vedle financí i zajímavou destinací…
Jak se to vezme. V Čechách se žije velice dobře a za tím si stojím. Vše šlo nahoru. Francie zaspala, co se týká průmyslu, rozdíl také vidíte i v úrovni pohostinství. Usnula před třiceti lety. Česko na mě působí dynamičtějším dojmem. Na druhou stranu mají kvalitní potraviny. U nás vypadá zelenina smutně, kdežto tlačenka je veselá.

Foto: archiv Martina DemaraZdroj: Deník / Redakce

A co fanoušci v Nancy? Mají rádi volejbal?
Máme halu pro šest stovek diváků a je vždy narvaná. Lidi ale nefandí, jsou tragédi, sedí jako v divadle. Klub existuje pětadvacet let, ale až pod novým prezidentem jde správným směrem. Máme nově spíkra, snad se to dá i v tomto směru do pohybu. Ale to, co mě dostávalo, Heja Opava, tak to nikdy nebude.

Máte v plánu se vrátit do Čech, nebo si vás Francie získala?
Jsem Čech, stýská se mi, chci se jednou vrátit, do dvou tří let.

Naskočit do české extraligy vás láká?
Realita je taková, že v Česku o mě ani kámen nezavadí, a to i když máte úspěchy. Pokud nemáte v Česku kamarády v klubu, nemůžete polovinu z nich trénovat. Pak jsou takoví, kteří tomu nerozumí a nepotřebují Demara, který si dělá svou práci. Mám kredit bouřliváka, s kterým se asi někteří bojí spolupracovat. Máme ještě u nás top kluby, které mají kvalitní trenéry, když to přeženu, ani Beskydy by mě nevzaly. Držím se nohama na zemi. až se vrátím, budu se realizovat asi mimo šestkový volejbal, nejspíš v beachi.

Před odchodem do Nancy jste trénoval Odolenou Vodu, kterou jste v extralize zachránil, vypadaloto, že budete pokračovat tam…
Odolka byla pro mě velkým zklamáním, ale opět jsem si uvědomil, že jsem v Čechách. Při nástupu do klubu mi prezident řekl, že když zachráním extraligu, dostanu smlouvu na tři roky. Byla to pro mě velká výzva. Soutěž jsme zachránili, ale realita byla jiná, slíbenou smlouvu jsem nedostal. Nakonec jsem se vrátil do Francie, a to i kvůli nejmladšímu synovi a jeho škole.

Foto: archiv Martina DemaraZdroj: Deník / Redakce

V České republice vám tak nejlépe sedla Opava…
Přesně tak, moje velká srdcová záležitost. Kéž by to šlo vrátit! Rozloučil jsem se v ní s hráčskou kariérou, udělal se jako trenér. Pouštím si videa z našich zápasů, třeba to z Mařádkovy, kdy nás hnala beznadějně vyprodaná hala, bylo to něco neuvěřitelného. Lepší volejbalové fanoušky než Opava nikdo nemá.

Dělal jste asistenta u národního týmu, reprezentace vás neláká?
Čekal jsem, že dostanu šanci v době, kdy se mi dařilo ve Francii, nabídka ale nepřišla. Nehrotím to, ale asistenta již dělat nechci.

Radost vám dělají všichni tři synové, hrají volejbal, a to na výborné úrovni, ten nejstarší z vás dokonce udělal dědečka…
Máme Tobiáška, dělá nám radost. Matyáš momentálně hraje v nejlepším francouzském klubu Tour, kde je spokojený. Prostřední Lukáš bouchá německou Bundesligu, ale láká ho to zpátky do Čech. Nejmladší Jonáš je ve francouzském volejbalovém středisku ve Štrasburku, má talent a velké předpoklady. Holt všichni Demarovi ujíždějí na volejbalu.

Je pravda, že Lukáš s Jonášem mají i francouzské občanství?
Je to tak, bohužel má to jednu nevýhodu. Nemohou hrát za český nároďák, to by leda musel zaplatit náš svaz kauci 15 000 euro, protože třeba Lukáš není rozdílovým hráčem pro reprezentaci. Mrzí mě, že je to tak nastaveno, ale oba si to vybrali proto, aby mohli vyrůstat ve francouzských mládežnických střediscích. Ono to ani jinak nešlo, když jsme tam žili, ale to už je osud.