V sobotu házel oštěpem v čínské Šanghaji na Diamantové lize, ze které se přesunul na atletický mítink Zlatá tretra Ostrava. Sedmadvacetiletý egyptský vicemistr světa Ihab Abdelrahman El-Sayed je už od neděle v plné přípravě před druhým českým vystoupením, loni v premiéře skončil výkonem 82,85 metru v deštivém ostravském klání čtvrtý. „Do závodu mě čekají ještě dva důležité tréninky a taky se chci pořádně vyspat," usmál se oštěpař, jehož osobní rekord činí 89,21 metru.

Zlatá tretra už téměř dvacet let čeká na devadesátimetrový hod a vaše maximum není tak daleko od této mety. Je to pro vás velká výzva, překonat tuhle vzdálenost?

Samozřejmě že myslím na tuhle metu a určitě bych ji rád překonal. Ale na to myslí i mí soupeři. Určitě by bylo fajn, kdybych to hodil právě na mítinku, kterému řediteluje Jan Železný. A samozřejmě by to byla velká vzpruha před blížícími se olympijskými hrami.

Takže váš plán pro Ostravu zní: vyhrát a hodit osobní rekord?

Minimálně se o to pokusím, ale na druhé straně dobře vím, že ostravský závod bude znovu velmi kvalitní a bude hodně těžké jej vyhrát. Vždyť jsou tady i další oštěpaři, kteří mohou v sezoně hodit za devadesát metrů. A já bych chtěl být mezi nimi.

Kdo další podle vás může myslet na tuhle nevšední metu, kterou doposud překonalo jen čtrnáct oštěpařů?

Uvidíme, ale myslím si, že na tuhle délku může klidně pomýšlet třeba Thomas (Röhler), Jakub (Vadlejch), Julius (Yego). Ale klidně to můžou být i další, adeptů je víc než dost. Na druhé straně je to opravdu velká dálka, takže je to dost nevyzpytatelné.

Co říkáte na startovní listinu Zlaté tretry?

Vypadá to na opravdu výjimečný závod. Konkurence je obrovská, jsou tady mistři světa, oštěpaři, kteří opakovaně házejí hodně daleko, přesto bych tady rád uspěl.

Soupeřit budete znovu s větším množstvím oštěpařů, které jste potkal v sobotu v Číně. Nehrozí, že by vám zevšedněly tyto souboje?

To rozhodně ne. Je to pro mě velká motivace, protože v každém závodě myslím na co možná nejdelší hod. A to se mi může podařit jedině v případě, když vím, že v sektoru jsou opravdu kvalitní protivníci.

Do Ostravy jste dorazil z mítinku Diamantové ligy, kde jste obsadil solidní čtvrtou pozici. Po dvou nezdarech to však vypadalo, že snad ani nebudete klasifikován. Co se tam dělo?

V první řadě jsem nevěděl o nových pravidlech Diamantové ligy, která říkají, že do užšího finále postupují jen čtyři nejlepší. O tom jsem se dozvěděl až večer před závodem. Těsně před závodem jsem si myslel, že bych mohl hodit daleko. Cítil jsem se dobře, ale při prvním pokusu mi oštěp vyklouzl z ruky, takže jsem jej prakticky vůbec neodhodil. Ve druhém hodu jsem si pro změnu zvrtl pravý kotník a bál jsem se, jestli z toho nebude zranění. Takže jsem šel na třetí pokus s vědomím, že můžu vypadnout. Ten pokus jsem i proto hodil téměř z místa. Nakonec z toho bylo těch 83,16, a proto můžu být spokojený.

Na loňském mistrovství světa v Pekingu jste skončil druhý. S jakým ohlasem jste se setkal po návratu do vlasti?

Bylo to velkolepé. Na letišti mě čekali fanoušci, ale i zástupy novinářů a televizní štáby. Dost se to změnilo, do té doby byl Egypt víceméně jen fotbalová země. A řeknu vám upřímně, že mě najednou ten zájem tak rozhodil, že jsem ani nemohl spát a delší čas mi trvalo, než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Najednou se i atletika stala v Egyptě populárním sportem.

Uvědomujete si, co by případně v Egyptě způsobil zisk olympijské medaile?

Asi trochu ano, a bylo by to asi hodně velké. A už mi to i kdosi říkal, že medaile z Ria se ode mě čeká, takže jsem už teď trochu pod tlakem.

Váš velký konkurent Julius Yego někde řekl, že se učil házet podle Jana Železného, kterého sledoval na kanálu YouTube. Jak jste na tom vy sám?

Já sám ale nejsem takový talent, jakým musel být Jan Železný. Nejsem tak technický ani rychlý. A navíc jsem původně ani nemyslel, že budu oštěpař, jen jsem se k tomu nachomýtl ve škole, kde jsem si chtěl vylepšit známky. No a potom jsem se tomu začal věnovat naplno…

Říkáte, že nejste velký talent, a přesto jste už hodil k devadesáti metrům. Člověka napadá, jak daleko byste házel, kdybyste toho talentu měl víc…

To fakt nevím. Ale je taky pravda, že to, jak házel Jan Železný, na to se my ostatní můžeme jen dívat. On byl zkrátka výjimečný.

A je něco, nač byste se Jana Železného případně chtěl zeptat?

Jasně, zeptal bych se ho, jak je možné, že hodil tolikrát za devadesátimetrovou hranici.