Mnoho velkých světových útočníků má zápasy, kdy o nich nevíte, že jsou na hřišti. Komentátoři jejich jméno nevyslovují, fanoušci neskandují, trenéři nechvá-lí…

Pak ale přijde jeden moment, jedna chvíle, kdy se k nim dostane přihrávka od spoluhráčů a forvard parádní trefou duel rozhodne.

Marián Kovařík sice nepatří k útočníkům světové extratřídy, ale tento příběh „sedí" i na něj. Asi tak totiž strávil poslední bitvu podzimu Vítkovic proti Břeclavi (3:2), což sám po zápase přiznal. „Celý zápas jsem nebyl vidět, byl jsem bez balonu, málo centrů chodilo do šestnáctky, prostě jsme byli v útoku vymazaní," líčil střelec klíčové branky na 3:2, kterou vstřelil v 89. minutě.

Jak se ta poslední akce vůbec seběhla?

Myslím, že Zbyněk Musiol zatáhl míč a odcentroval. Balon se ke mně šťastně dostal tak, že jsem hlavou mohl zakončit. Jsem rád, že jsem přispěl k výhře gólem.

S posledním celkem tabulky jste se ale trápili, nemyslíte?

Ano, bylo to strašné trápení. V poločase jsme si říkali, že dopředu nechodí žádné centry, hráli jsme jen po šestnáctku, žádné šance jsme neměli. Po gólu v páté minutě jsme si řekli, že to půjde, jenže pak jsme si nechali dát dva hloupé góly a bylo to…

Nepodcenili jste Břeclav?

I tak bych to řekl. Uspokojili jsme se, mysleli jsme si, že to půjde samo, dáme jim tři čtyři branky a bude. Místo toho nám dvakrát utekli a najednou jsme prohrávali 1:2. O poločase jsme si řekli, že to bude strašně těžké, chceme dát brzký gól, což se také nepodařilo. Po vyrovnání už nebylo moc času, naštěstí se to ke mně dostalo a já dal vítězný gól.

Během podzimu jste měli už několik možností jít na první místo, vždy jste ale selhali. Tentokrát už to vyšlo.

Ano, po domácím zápase s Hulínem jsme se mohli dostat na první místo, stejně tak i po utkání v Hlučíně… Jak řekl Péťa (Wojnar), šancí bylo dost, naštěstí to vyšlo teď. Zimu strávíme na prvním místě, což je úžasné. Opět se vracím k tomu, co jsem mluvil před sezonou.

To jste ale říkal, že budete do pátého místa, nikoli rovnou na prvním.

Samozřejmě (smích). První místo je takový bonbonek.

Do čela jste se tedy dostali, teď ho potřebujete po zbývajících čtrnáct jarních kol udržet. Co bude rozhodovat?

Určitě musíme minimálně udržet stávající kádr, který je výborný. Trenéři možná už mají v hlavách nějaké posílení, tak uvidíme.

Také zimní příprava je důležitá.

Pochopitelně. Teď ještě budeme trénovat do prosince, v lednu pak začínáme dlouhou zimní přípravu, která bývá klíčem k úspěchu na jaře.

Fotbalisté často právě toto období nemají rádi. Jak jste na tom konkrétně vy?

(smích) Jak říkáte, když se zeptáte hráčů, tak ji nemají rádi. Já jsem na tom podobně, v zimě strašně trpím. Co se týká fyzického fondu, tak to je něco otřesného. Nejhorší to bylo, když jsem působil v profesionálním Frýdku-Místku. Zároveň ale vím, že to je třeba, musím to podstoupit. Jako každý fotbalista.