Krátce po triumfu totiž vedení Florbalové unie oznámilo, že pro další dva roky budes Milanem Fridrichem asistentem hlavního kouče Petriho Kettunena. „Věřím, že to půjde,“ říká Pavel Brus.

Vraťme se ještě k Superfinále. Jaké byly oslavy?
Upřímně: nejsem tím správným člověkem na tuto otázku. Já to pojal decentně, moc nepiju, tak jsem to prožil spíše v sobě. Ale mnozí jiní by asi měli co k tomu říct. (úsměv) Oslavy byly velké, pro klub je takový double velkým úspěchem, ještě v Ostravě. Na druhé straně já týden před Superfinále moc nespal, protože vedle příprav se řešila i reprezentace, takže jsem myšlenkami byl vyčerpaný a po zápase jsem byl úplně unavený.

Jak náročná pro vás byla sezona?
Psychicky standardně. Ze začátku to bylo náročné s ohledem na mistrovství světa. Nám se ale celý rok dařilo, až na pár ztrát v úvodu, které byly zapříčiněné i zraněními. Spíše před Superfinále to bylo těžší, protože člověk tomu jednomu zápasu chce dát vše. Asi to byl dobře investovaný čas. Jediné, co mě ze sezony mrzí, byl pohár, ze kterého vypadli všichni velcí hráči a my pak ledabyle s FBC. Mohla být další medaile, ale Superfinále bylo dostačující náplastí.

Už na tiskové konferenci před vrcholem sezony ohlásil kapitán Tomáš Sladký sázku, že v případě vítězství přijdete o vlasy. Vy jste se k tomu moc nevyjadřoval, vlasy i nyní máte, tak jak to tedy bylo?
(smích) Jsem rád za tuto otázku, protože na tiskovce to Slaďoch jen tak vypustil, a všichni se toho chytili a psali o tom. Pravda je ta, že já se s nikým nevsadil, nepodal si ruku, Slaďoch to hodil v nadsázce, aby na mě udělal klasicky tlak, ale v kabině nic oficiálního neproběhlo. Jediné, co se klukům podařilo, bylo mi ustřihnout takový trs vlasů vzadu, to jsem schopný ještě namaskovat. Mé vlasy totiž mají velkou hodnotu. (úsměv)

Lukáš Hájek se bál odvety v letní přípravě…
Že to dopadlo takhle, tak na ně budu ještě mírný. Kdyby mi toho sebrali víc, asi bych se pomstil. (úsměv) Ale ti, co mě znají, vědí, že vlasy bych do sázky nezapojil. To je moc velký klenot. Jediný, kdo to odnesl, byl pejsek, tomu jsem udělal letní sestřih a oholil ho. Tím to pro mě skončilo.

Od nové sezony se po další dva roky budete věnovat také národnímu týmu. Ve Vítkovicích zůstáváte?
Ano, to byla jedna z mých podmínek. Pokud mě tedy vedení nevyrazí, chci pokračovat. S národním týmem máme smluvně nastavené určitě věci a první dva tři měsíce se bude krystalizovat samotná forma. Vše je na papíře, teď ale přichází ke slovu každodenní realita, která může být jiná, takže sám jsem zvědavý, co z toho vyjde. Budu se věnovat obojímu naplno, věřím, že to bude efektivní, protože v reprezentaci je to o tom, vytěžit z mála času, kdy jsou hráči spolu, maximum. To bude asi pointa celého dvouletého cyklu, protože si myslím, že hráčský potenciál v naší lize je takový, aby se dělaly výsledky na mezinárodní scéně. Je tu hodně kvality a beru to pozitivně.

Bude to i pro vás impulz, protože na domácí klubové scéně už nemůžete vyhrát víc?
Na jedné straně už toho není moc, vyhrála se liga a v minulosti i pohár, ale přichází nová výzva v podobě Poháru mistrů. Co je ale důležitější než všechny medaile, je každodenní práce – udržet klub na vrcholu. Kdybych to měl postavené tak, že vyhraju zlato, skončím a po mně potopa, tak to pro mě nemá smysl. Chtěl bych, aby třeba až tu nebudu, někdo navázal na mou práci, stabilitu a věděl by, že ten tým je schopný znovu hrát o vrchní příčky. Ať už tím, že se vytáhnou dva kvalitní junioři, nebo tím, že se udrží kluci, kteří tady jsou. Stabilně se dostávat do Superfinále je pro mě hodnotnější než ten jeden specifický zápas vyhrát a mít medaili. Když to vezmu, tak za těch čtyři pět let, kdy jsem trenérem, tak odešlo šest klíčových hráčů, ale přesto jsme byli třikrát v Superfinále. Držíme se na vrcholu.

Už máte představu o podobě kádru pro novou sezonu?
To je dobrá otázka, jde o aktuální téma. Dosud ale žádný odchod hlášený není, i když námluvy jsou. Troufám si tvrdit, že titul, vidina Poháru mistrů v Ostravě, což se pro některé hráče už nemusí opakovat, to udrží ve Vítkovicích všechny kluky. Samozřejmě chceme tým doplnit jedním dvěma hráči, ale uvidíme, co se podaří vyjednat. Víte, mužstvo má věkový průměr okolo 25 let a má teorie je, že na svůj vrchol si sáhne v sedmadvaceti, takže ještě nejsme na maximu potenciálu týmu v současném složení.

Má na úspěch na Poháru mistrů?
Záleží, jak definujeme úspěch. Myslím si, že medaile je v našich silách, ale známe kvality týmů ze Švédska, Finska, nebo Švýcarska. Evropská špička, která do toho sype neuvěřitelné peníze, už v podstatě jsou profesionální oddíly, ale přesto si to s nimi budeme chtít rozdat a odehrát co nejlepší zápasy. A utkání o bronz, ve kterém předpokládám, že by byli Švýcaři, je otevřené.