„Bylo to zvláštní, protože páry, které tam byly, jsme běžně porážely. Ale celá olympiáda bez diváků byla taková zvláštní, i atmosféra byla spíš smutná, než olympijská, takže mi to ani líto nebylo,“ svěřila se Štrbová.

Se spoluhráčkou Natálií Přidalovou (Dubovcovou) byly vloni na jaře ve světovém žebříčku devatenácté a k postupu jim chybělo jen pár bodů. Všechny plány však zhatil koronavir. Hry v Tokiu se o rok odložily a nejlepší slovenský pár se rozpadl, Přidalová dala přednost roli maminky. Jenže Štrbová do sportovního „důchodu“ nechtěla. „Mám chuť ještě hrát a znovu prožívat emoce zápasů v kolektivu, proto jsem se rozhodla vrátit do haly,“ vysvětlila před rokem.

Zkušenou smečařku, která před odchodem na pláž byla v české extralize oporou Sokola Frýdek-Místek, ulovila TJ Ostrava. „Přechod z písku do haly byl jednodušší, než opačně. Beach mi pomohl v psychické odolnosti, ve výskoku a síle celkově,“ prozradila Štrbová, která v minulém ročníku extraligy vybojovala 301 bodů.

Po něm si na chvíli odskočila na evropskou pláž, aby Slovensku pomohla v Kontinentálním poháru. „Jen jsem to zkusila, jestli náhodou nevyjde olympiáda. Byl tam ale krátký čas na přípravu, takže to nevyšlo,“ vylíčila letní epizodu. Další návrat k beachi neplánuje. „Je tam písek. Po dvou letech jsem se ho konečně zbavila a nemám ho v tašce. V šestkách jsem spokojená,“ přiznala se smíchem.

I přesto, že dva předešlé ročníky extraligy kvůli covidu skončily předčasně. „Mrzí mě to. Myslím, že v minulé sezoně jsme měly na medaili. Musíme to ale hodit za hlavu a znovu bojovat. Doufám, že letos už se dohraje,“ poznamenala.

Jak kromě beache využila nečekané volno? „Začala jsem pracovat jako trenérka v ženském fitku Contours ve Frýdku-Místku, tam jsem vlastně strávila celé léto. Byla jsem i na Slovensku a odkroutila si pár svateb. Svojí ne, jsem stále Štrbová,“ vysvětlila 180 centimetrů vysoká volejbalistka.

I letos obléká dres Ostravy, navíc je její kapitánka. „Je to trochu větší zodpovědnost, ale myslím si, že spoluhráčky mě podrží a týmově to zvládneme,“ řekla o své nové roli. K ní patří i právo mluvit v zápase s rozhodčími. „Nabíhala jsem tam i předtím, ale byla jsem upozorňována, že tam nemám být. Teď tam jít můžu, jen se předtím musím rozdýchat, abych byla v klidu,“ nezapře v sobě slovenské emoce.