Dočasný azyl našli volejbalisté v Radlinu a Rybniku. „Nejsou to lukrativní hodiny, trénujeme většinou přes oběd nebo pozdě večer, ale je to aspoň něco. Týmy, které nejsou u hranic, to mají daleko komplikovanější,“ konstatoval ostravský kouč.

V obou zemích dodržují všechna platná bezpečnostní opatření. „Nošení roušek venku mají v Polsku už asi čtrnáct dní. Nasadíme si ji, když vystoupíme z auta, a sundáme až v šatně,“ vysvětlil.

Příprava v zahraničí není zadarmo. „Musíme platit nájem haly a benzin, ale jednou denně se snažíme mít volejbal a do toho dáváme kondičku,“ prozradil. Věnují se jí dopoledne. „Náš kondičák vždycky najde venku nějaký vhodný prostor, takže máme skoro každý den dva tréninky. V současné situaci je to asi nadstandard,“ připustil Václavík.

„Trénujeme už skoro stejně dlouho jako v letní přípravě. Tehdy jsme ale hráli i zápasy, teď jsme bez nich a to je na ‚palici‘. Na 3. listopadu máme domluvené Karlovy Vary, ale nemyslím si, že budeme hrát, čísla v republice dobrá nejsou,“ přiznal Václavík, že motivovat tým v této době je daleko těžší.

„Nejhorší je, že netušíme, jak dlouho to bude trvat a nemůžeme nic plánovat. Nechceme přijít úplně nepřipravení na ligu, ale ani nic zbytečně hrotit na sílu a zprotivit si to. Týmy, které ‚ležely v posteli‘, pak budou plné chuti na volejbal, ale my bychom mohli být kvůli tomu vyčichlí,“ dodal ostravský kouč.