Doma o něj nestáli, za hranicemi po zkušeném českém odborníkovi okamžitě sáhli. Bývalý trenér české reprezentace Zdeněk Šmejkal, se kterým nové vedení VK Ostrava na začátku prosince předčasně ukončilo smlouvu, bude teď s volejbalisty SG Union Raiffeisen Waldviertel bojovat o medaili v nejvyšší rakouské soutěži.

„Do Zwettlu jsem poprvé přišel jako hrající trenér v době, kdy ještě hrál obdobu našeho krajského přeboru a během čtyř sezon jsme postoupili až do extraligy. Tu jsem tam pak ještě asi tři a půl sezony trénoval," vzpomíná Šmejkal na sedm let, které v minulosti strávil v rakouském klubu.

„Můj návrat do Česka byl tehdy vynucený, zemřela mi matka," vrací se ke smutné etapě svého života. V té době přijal nabídku Jindřicha Licka trénovat Kladno, část sezony pomáhal i Benátkám nad Jizerou a od roku 2010 vedl volejbalisty Ostravy. S nimi získal mistrovský titul, stříbro, dvakrát vyhrál Český a jednou Česko-Slovenský pohár.

Do Rakouska se vrátil po osmi letech. „Dozvěděli se, že mám momentálně čas. Protože řešili problém s italským trenérem, kterého chtěli propustit, tak se mě zeptali, jestli bych jim nepomohl. Vzhledem k dobrým vztahům, které s lidmi v klubu pořád mám, jsem souhlasil," vysvětlil čtyřiapadesátiletý kouč svůj současný odchod za hranice, kde trénuje už pátý týden.

Můžete přiblížit své současné působiště?

Klub sídlí ve městě Zwettl, které má asi dvacet tisíc obyvatel a výborný pivovar, do Znojma je to asi sto a do Vídně osmdesát kilometrů. Mají tam přebudovanou halu a centralizované veškeré volejbalové dění z regionu, jedním z těch produktů je extraliga mužů. Ve městě je samozřejmě fotbal, nějaký hokej a spousty dalších klubů – házená, florbal, lehká atletika, ale na nejvyšší úrovni tam funguje jenom volejbal.

Změnil se klub během vaší nepřítomnosti?

Vracel jsem se do známého prostředí. Věděl jsem, jak to tam funguje, znal hodně lidí a na to jsem se těšil. Překvapila mě ale jeho momentální úroveň. Dřív to byl takový rodinný klub, teď je plně profesionální, o marketing a všechny další věci se stará spousta lidí. Ta rodinná atmosféra z toho neutekla, ale je to na mnohem vyšší úrovni. Je tam docela běžné, že se hráčům zařídí bydlení, každý dostane auto, mají plně hrazenou stravu kromě snídaně, prostě se o nic nestarají. Myslím, že u nás jsou takové týmy maximálně možná dva.

Na stejně vysoké úrovni je i hráčský kádr?

V týmu je Brazilec, tři Poláci, slovenský blokař Tibor Filo, který kdysi hrával ve Zlíně. Zbytek jsou nadějní mladí rakouští hráči, z nichž dva jsou v reprezentaci. Je to taková mezinárodní společnost, ale myslím si, že lidsky jsou kluci úplně vynikající. Jsou tam všichni, kteří chtějí a váží si toho, že se o ně klub stará, nejsou žádné větší problémy.

Rakouská liga má deset účastníků. Jak si mezi nimi vede SG Union Raiffeisen Waldviertel?

Tým má velký potenciál. Ne, že bych já byl úplně strůjcem toho, že kluci jsou na tom tak dobře. Oni opravdu jsou výborní volejbalisté, jen potřebovali trošku jinou ruku a to si myslím, že vyšlo. Doteď jsme byli třetí, to jsme si chtěli udržet, ale u přímého konkurenta v Grazu jsme prohráli 2:3 a sestoupili na čtvrté místo. Mysleli jsme, že pro play-off to bude nevýhoda, ale momentálně se situace tak zamotala, že při vyrovnanosti soutěže je víceméně jedno, jestli jsme čtvrtí nebo třetí. Výhodu by to mělo jen 
v tom, že rozhodující zápasy bychom hráli doma.

Ambice jsou tedy vysoké?

Jsou jasně medailové. První dva týmy – Innsbruck a Aich/Dob, kteří hrají Champions League -, s každým jasně vyhrávají jako u nás Prostějov. S nimi se moc hrát nedá, takže chceme skončit na třetím místě. Myslím, že Waldviertel už kdysi jednou třetí byl, ale tohle by byla po sloučení volejbalu v regionu taková historická medaile. Bylo by to moc fajn, medaili 
z Rakouska ještě nemám.

Na jak dlouho jste se v Rakousku smluvně zavázal?

Řekl jsem, že jim můžu pomoct třeba jenom čtrnáct dní nebo tři týdny. Záleží na tom, jak se v Ostravě bude situace vyvíjet (původní správní rada se soudí o vedení klubu se současnou – pozn. red.) a jsem domluvený, že se musím okamžitě vrátit. Oni brali i tuhle alternativu a žádnou smlouvu jsme vzhledem 
k našim dobrým vztahům nesepisovali, nechali jsme to otevřené. Kdybych projevil zájem tam zůstat, tak se samozřejmě smlouva sepíše a všechno proběhne naprosto oficiálně. Teď tam jsem 
v podstatě jako výpomoc kamarádovi.

Takže pracujete zadarmo?

Opravdu jenom pomáhám kamarádovi. Bydlím u něho 
v domě, starají se mi o jídlo, peníze nedostávám, jenom nějaké kapesné. Nepokládal jsem za morálně čisté, pokud mám v Ostravě výpovědní lhůtu a chodí mi peníze doma, nechat si platit i jinde a využívat situace, že je někdo v nouzi. Nové vedení VK Ostrava mi podle článku ve smlouvě, kterou mi vypovědělo, mělo dát tři platy odstupného. Na to ale jaksi zapomnělo, ani jednu výplatu jsem nedostal. V Rakousku pracuji a trénuji, protože mě baví a osvobozuje od těchto problémů. Nicméně výplaty mi nechodí, ale já doufám, že se to všechno dá do latě a dobře dopadne.

Je možné, že se vrátíte do Ostravy?

Moje dohoda s bývalým manažerem Tomášem Zedníkem, která vznikla hned, když došlo ke změně vedení klubu, zněla, že se do Ostravy vrátím, pokud se vrátí stará správní rada, protože oni se mnou chtějí spolupracovat. Dali jsme si na to ruku a já to beru, jako že je to podepsané a míním to dodržet. Pokud by v klubu nastala situace personální nebo finanční taková, že by nebyla nakloněna mému návratu, tak využiji nabídku Zwettlu.

Prozradíte, co vám nabídli 
v Zwettlu?

Dostal jsem nabídku na pět let spolupráce, kdy mi všechno hradí – peníze, zdravotní a sociální pojištění, všechno placené. Ale jak říkám, pokud bude Tomáš Zedník chtít, abych byl v Ostravě, tak jsem mu dal slovo a i přes tuhle mnohonásobně lepší nabídku se vrátím, jak jsem slíbil.