„Několikanásobně. Tehdy jsem byl jasný favorit a věděl jsem, že soupeř není připraven. Tohle byl ale zápas, na který jsem se rok chystal,“ vysvětluje pětadvacetiletý Kuzník. „Konečně cítím ty pocity, jaké jsem cítit chtěl, když jsem byl dva roky bez zápasu. Je to zadostiučinění. Teď vidím zase smysl v tom, co dělám,“ dodává.

Jak se máte?

Dobře, je ve mně pořád euforie z výhry, protože to nebyl jednoduchý zápas. Soupeř byl hodně těžký, oba dva jsme dřeli, chtěli jsme vyhrát, on je na pátém místě tabulek, měl pět výher za sebou. Proto mě to těší a jsem spokojený. Sáhl jsem si na úplné dno a o to sladší je pak to vítězství. Víc si toho člověk váží. Teď mám klid, snažím se uvolnit, vyčistit si hlavu a připravit se na další přípravu, protože sám vím, že v mém výkonu bylo plno chyb, urval jsem to víc srdcem než technikou a taktikou, ale to jsem prostě já. Dal jsem do toho vše a vyplatilo se to.

Odměnil jste se za vítězství?

Ano. Dobrým jídlem, odpočinkem, žádnou alkoholovou party jsem neměl, protože to byl náročný výkon a mohl jsem mít i otřes mozku. Nechtěl jsem riskovat, že bych si ublížil. Užívám si to s rodinou, kamarády a těším se na další zápasy. Ale je to zajímavý pocit, protože od září jsem znal jen tělocvičnu a domov, vše bylo zavřené, takže jsem se nemohl ani nijak socializovat. Teď když to rozvolnili, a mohl jsem vyjít ven, normálně se najíst a nedržet jídelníček, tak si toho strašně vážím.

Možná vám v přípravě pomohlo, že bylo vše zavřené…

To ani ne, mám disciplínu a vím, že si nemohu dovolit jíst tak, že bych nedal váhu. Ale mám rád to svoje, že si před tréninkem zajdu na kávu, mezi lidi a teď ta možnost nebyla. Bylo to vydřené. Vše jsem podřídil tréninku.

Z boje jste ale neodešel bez poskvrny, zejména na levém oku to bylo vidět, že?

Několik dní jsem na něj neviděl, ale musím říct, že to nebylo z důvodu, že by mě trefil úderem. Místo toho mě do něj několikrát píchl, což je nedovolené. Nemyslím, že by to bylo schválně, ale zaryl mi tam párkrát a ovlivnilo mě to. Až tři dny po zápase jsem ho pořádně otevřel a viděl. Mamka s taťkou nebyli rádi za můj vzhled, ale oni už jsou zvyklí. (usmívá se)

Ne každý souznil s výrokem sudích o vašem vítězství, mnoho lidí říká, že měl vyhrát Bartl. Především právě kvůli rozdílu ve vzhledu vašeho a soupeře. Co o tom soudíte?

Úplně jednoduše. Většinou to soudí lidé, kteří tomu vůbec nerozumí. Bylo to 3:0, ale tím jsou myšleni tři rozhodčí pro mě, nikoli tři kola, takže lidé mnohdy ani neznají pravidla a snaží se do toho vrtat a soudit. To je asi stejné, jako kdyby fotbalový fanoušek nevěděl, co je ofsajd nebo aut. Bylo by asi blbé, kdybych se tím nechal rozhodit a řešil to. Od toho jsou tam rozhodčí. Vím, že se na to pak díval trenér i jiní sudí a všichni říkali, že jsem vyhrál právem. Být rozhodčí pozornější, ještě mu strhnou bod za to moje oko. Ale už to neřeším. Jede se dál.

Už jste si hodnotil svůj výkon?

Ano. Technicky to nebylo nejlepší, pár věcí musím vyladit. Na druhé straně řadu okamžiků si z toho zápasu nepamatuju, dal jsem do toho sto dvacet procent, takže jsem byl na konci bez sil. Musím kouknout ještě na video. Aspoň jsem ukázal, že mám srdce a jsem válečník. Techniku jde dotrénovat. Moc mě to ale motivuje, abych šel dál za svým snem.

Pomůže vám toto vítězství?

Moc, protože mě nakoplo a i tabulkově posunulo. Od řady lidí jsem měl pozitivní ohlasy, obecně tohle lidé mají rádi, když je rvačka. Mrzí mě, že jsem nedostal bonus za výkon večera (50 tisíc korun), ale co se dá dělat. Jsem rád, že jsem vyhrál a předvedl pěkný zápas. To je priorita.

Vystřelí vás to k bitvě o titul?

To nevíme, je pravda, že chci zkusit lehčí váhu do 66 kilogramů. Sedmdesátky se nevzdávám, teď to ale neřeším.

Na tiskové konferenci jste tu ambici vyjádřil…

(pousměje se) Já si už tiskovku nepamatuju, takže bych se musel podívat. V šestašedesátce bych musel nejprve vyhrát aspoň jeden zápas,. V sedmdesátce mě teď určitě nedají, což respektuju. Uvidíme, co se naskytne. Každopádně zápasit budu až v novém roce. Uvažoval jsem, že bych šel ještě letos, ale trenér řekl, že je to blbost, takže si chci odpočinout, zapracuju na chybách a věřím, že v únoru, nebo březnu bych mohl nastoupit. Myslím, že 13. února by měla být Ostrava, to by bylo ideální. Tam bych byl rád. Ale teď pořád vstřebávám to, co se stalo. Bylo toho dost, tak uvidíme.