Matěj Kuzník před dvěma lety prohrál na domácí půdě v Ostravě-Porubě bitvu s Ludovítem Kleinem, pak sice po přestupu k XFN porazil Jaroslava Jartima, ovšem poté následovalo těžké zranění kolene a dlouhá pauza. Po takřka roce a půl je čtyřiadvacetiletý Kuzník v kleci zpět. „Jsem připravený lépe než minule,“ upozorňuje v rozhovoru pro Deník.

Žijete v Praze, ovšem do Ostravy se vracíte, také kvůli komerčním povinnostem, reklamě. Jak tyto nutnosti vnímáte?

Musím říct, že nikdy se mi do toho nechce, ale většinou mě to baví, protože si u toho užijete hodně srandy. Je to pak zajímavé. A hlavně vím, že to k tomuto sportu, který je hodně komerční a založený na show, patří. Lidé chodí právě kvůli show, omáčce okolo, příbězích jednotlivých zápasníků. Když se s ním seznámíte, tak jeho cestu prožíváte. Pokud zápasník chce ve sportu něco dokázat, je marketing jeho povinností. I Jaromír Jágr říkal, že nenávidí fitko, ale jde tam, protože miluje hokej, miluje sport. Prostě s tím nemám žádný problém.

A co aktivita na sociálních sítích? Řešíte si to sám, nebo vám s tím někdo pomáhá?

Spravuju si to všechno sám. Jen mám kamaráda, který má s tím zkušenosti a pod jeho dozorem teď dva tři měsíce jsem. Vždy si s ním sednu, dá mi nějaké rady a já se snažím poslouchat. Ovšem někdy mám potíž s pravidelností. Rozhodně jsem se ale v životě vyrovnával s horšími věcmi, než je přidat něco na instagram.

S jakými pocity se vracíte do organizace Oktagon?

Tehdy jsem odešel z Oktagonu z důvodu, že jsem měl pocit, že se má kariéra nevyvíjí správným směrem. Cítil jsem, že mám příliš těžké soupeře, a to i po tom, kdy jsem prohrál. To mi nepřipadalo férové, protože na jiných zápasnících jsem viděl, že tak silné protivníky po porážce nedostávali. Ale vše hodnotím pozitivně, zkusil jsem to v XFN, kde mi nabídli něco, co však nesplnili. Především velký počet zápasů během roku, což jsem chtěl, abych byl v tempu. Ze začátku jsem litoval, ale teď jsem za tuto zkušenost rád. Jsem zpět v Oktagonu, který funguje. Naproti tomu XFN byla naleštěná bída. Nepříjemné prostředí. Tady je to víc přátelské.

Jak moc se vás problémy XFN dotkly?

Jako mnoho zápasníků jsem uvítal střet Oktagonu a XFN, díky tomu jsme mohli zvyšovat svou cenu na trhu. Dnes mi XFN dluží peníze, ovšem za zápas, který nebyl, takže mi to tolik nevadí. Když už by něco měli vracet, tak spíše zápasníkům z Ukrajiny či Srbska, kteří nedostali ani korunu a to tu navíc přijeli jak boxovací pytle. Nebylo to moc dobré, sám vím, co to stojí úsilí a peněz se připravit na zápas. A když nedostanete zaplaceno, je to špatné. Teď to má nový majitel, třeba to bude lepší.

Navíc přišlo zranění, měl jste přetržený křížový vaz v koleni.

To je těžké, ale běžné zranění. I tohle teď hodnotím pozitivně. Byl jsem jednostranný, zaměřoval jsem se jen na sport a neřešil nic okolo. Až když jsem se zranil, tak jsem poznal, že život je i o něčem jiném, s odstupem mi to otevřelo oči. Ano, chci MMA dělat naplno, ale už ne tolik na sílu. Loni v květnu jsem dokonce podstoupil i týdenní léčbu tmou. A pomohlo mi to. Po odchodu jsem plno věcí začal dělat jinak, a myslím si, že i lépe.

Opravdu?

Hlavně jsem si začal více vážit věcí, které jsem bral dřív jako samozřejmost. Zbavil jsem se pár traumat z dětství a úplně změnil životní priority a celkově cíle. V mnoha věcech jsem teď chytřejší, dívám se na svět jiným úhlem pohledu, mám kolem sebe skvělé prostředí, které mi vytváří rodina, kamarádi i sponzoři. Zní to divně, ale jsem rád, že se to zranění stalo, mnoho věcí jsem pochopil. Byl to takový restart. Proto říkám, že to tak asi mělo být.

Je pro vás možnost zápasit v Ostravě vždy speciální?

Znamená to pro mě hodně. Dva roky stará porážka mě mrzí, ale na druhé straně jsem udělal zápas, o kterém se mluví dodnes. Stále se mě na něj lidé ptají, připomínají mi to, a hodnotí pozitivně, i když jsem nevyhrál. Bylo to s kvalitním soupeřem, který teď míří do UFC, nemám se za co stydět. Tehdy se v přípravě i zápase nevyvíjelo vše dobře, ale věřím, že už to bude jen lepší. V Ostravě jsem od dvou do dvaadvaceti let žil, často tu dojíždím i teď. Prahu beru spíše pracovně. Ostrava je pro mě pořád domov, byť se mi líbí i život v hlavním městě.