Po tříleté přestávce opět vládne českým bazénům. Ve své královské disciplíně, 400 metrů polohový závod, na loňském mistrovství Evropy v Berlíně obsadila čtvrté a na mistrovství světa v Dauhá sedmé místo. „Být plavcem roku, protože máme spojené kategorie, je pro mě samozřejmě ocenění, odměna i povzbuzení do další práce," svěřila se Barbora Závadová, vítězka ankety Českého plaveckého svazu za sezonu 2014.

Dvaadvacetiletá česká reprezentantka z KPS Ostrava, která druhý rok studuje na Karlově univerzitě a připravuje se ve vysokoškolském centru v Praze pod vedením trenéra Jaroslava Strnada, byla poprvé nejlepší v roce 2011, letos vyhrála hlasování o jeden bod před chomutovskou znakařkou Simonou Baumrtovou. „Doufám, že se mi to podaří zopakovat aspoň ještě jednou," směje se Barbora Závadová, členka Centra individuálních sportů Ostrava (CISO), která vloni časem 4:13,18 min. dokázala překonat patnáct let starý český rekord Hany Černé na 400 metrů volný způsob.

Motivuje vás vítězství v anketě?

Samozřejmě si ho vážím a je to fajn, ale motivaci hledám trošku jinde než v oceněních – v časech, umístěních a třeba ve finále. Vloni, 
i když se mi nepodařilo úplně zlepšit polohovku, tak jsem se vrátila téměř na původní časy. Povedlo se mi ale překonat rekordy na ostatních tratích, což je pro mě také dobré znamení, protože bych chtěla být hodně univerzální plavec a doufám, že k tomu mám dobře nakročeno.

Odejít z Ostravy do Prahy byla tedy dobrá volba.

Potřebovala jsem změnu, věděla jsem, že pan Strnad, pod kterým teď trénuji, je pro mě volba číslo 1 v republice, a myslím, že nám to spolu vyhovuje. Už si na sebe víc zvykáme, během pár stovek metrů na rozplavání pozná, jestli jsem dobrá, špatná nebo unavená, což je nádhera. Myslím, že když to ještě do půl roku vypilujeme, tak ten příští, olympijský, bude dobrý.

Zmínila jste příští rok. To, co se vám nepovedlo na olympiádě 
v Londýně, si asi budete chtít vynahradit v Rio de Janeiru.

Kdo by nechtěl uspět na olympiádě (úsměv)? Po Londýnu už vím, že se z toho nesmím zbláznit, je to závod jako každý jiný. Akorát tam jsou všichni připraveni na sto dvacet procent, a ne na sto jako na mistrovství světa.

Bude těžké splnit olympijský limit?

Nominační období začalo 1. března. Naštěstí ten můj limit je v mých silách. Když jsem vloni plavala finále na mistrovství Evropy, tak můj čas byl o šest sekund lepší než nominační limit, což si myslím, že bych měla zaplavat. To by se mi extra nemohlo dařit, aby se to nepovedlo. Tento rok budu směřovat spíše k tomu, abych uspěla na letním mistrovství světa v ruské Kazani, kde bych chtěla být blízko finále, ne-li v něm.

Na sezonu jste se v únoru připravovala na soustředění české reprezentace v jihoafrickém Stellenboschi. Užila jste si ty tři týdny v teple?

Bylo to velmi náročné, kilometry i intenzita. Naplavala jsem tam nějakých 260 kilometrů, včetně závodů, kde jsem obsadila všechny disciplíny, jak je v poslední době mým zvykem. Za čtyři půldny jsem zvládla sedmadvacet startů, které šly jeden za druhým, takže během třeba dvaceti minut jsem měla odplavané čtyři disciplíny. Byla jsem úplně hotová, večer jsem si lehla a hned spala. Ale bylo tam nádherně, je to takové malé univerzitní městečko. Odplavali jsme to kvalitně a stihli se i někam podívat. Jsem spokojená a myslím, že to byl takový nejdůležitější krok této sezony.

Týden po návratu z Jižní Afriky jste nastoupila za KPS Ostrava v semifinále ligy družstev. Jak jste se v domácí vodě cítila?

Byla jsem hrozně unavená, moje tělo úplně odmítalo fungovat, chtělo jenom ležet, ale neplavala jsem úplně špatně. Nebyl to propadák, ale průměrné časy, které plavu během roku. Doufám, že se to bude stupňovat, za dva týdny jedu na čtyřdenní mezinárodní mistrovství Dánska do Kodaně – tam už bych chtěla plavat dobře a splnit limit na mistrovství světa.

Co bude v sezoně nejtěžší?

Zajistit si kvalitní přípravu finančně, proti jiným sportům na ni mám málo peněz. Trenér se snaží pro mě shánět sponzory, ale je to špatné. Sponzorovat mě nikdo nechce, asi jsem špatná (pokrčí rameny). S reprezentací jsem byla na soustředění v Jižní Africe čtrnáct dní a díky sponzorovi, kterého jsem si sehnala, jsem tam mohla být déle, jela jsem už 
o týden dřív. Peníze se snažíme sehnat, kde se dá, tak uvidíme – třeba když splním limit na olympiádu, trošičku se to zlepší.