Závod míru ovládl Francouz David Gaudu

Na prestižní podnik Nations´Cupu se sjela kompletní světová špička, nejlepších dvaadvacet národních týmů, mezi nimi hned dvě česká družstva.

„V reprezentačním týmu jsou naši nejlepší současní závodníci této kategorie. Jasným lídrem bude Michal Schlegel, který má určitě na to, aby bojoval o nejvyšší příčky v celkovém pořadí," říkal před závodem reprezentační trenér Tomáš Konečný. V nejlepších sestavách však přijeli i favorité, Francouzi, Italové, Norové, Belgičané nebo Nizozemci.

Úvodní páteční sto třicet čtyři kilometrů dlouhá etapa vedla z Jeseníku do Rýmařova. I když byly na trati tři vrchařské prémie, jel peloton pohromadě. Rozhodovalo se ve spurtu. Cílová fotografie označila jako vítěze Daniela Auera z Rakouska. Nejlepším z našich byl jednadvacátý Tomáš Kalojíros, dvě místa za ním projel cílem Michal Schlegel.

„Byla to rychlá etapa. Podle předpokladů se přijelo do cíle pohromadě. Všichni trochu šetřili síly na druhou etapu, na Dlouhé Stráně," komentoval úvodní část závodu kouč české reprezentace.

Druhé dějství startovalo v Krnově, závodníci po sto dvaceti třech kilometrech měli vystoupat až k přečerpávací elektrárně Dlouhé Stráně. Až na několik úniků, které neměly dlouhého trvání, jeli cyklisté pohromadě. A pak přišlo nejtěžší stoupání, které u nás existuje. Šestnáct kilometrů dlouhý kopec.

Nejvíce sil měl Francouz David Gaudu a dostal se do čela celkové klasifikace. Michal Schlegel také obstál, dojel devátý a posunul se na sedmou příčku s nadějí na pódium. „Michal jel dobře, bojoval. Byl tam však sám proti přesile Italů a Francouzů. Rozhodně ale zatím nic nevzdáváme, v zítřejší etapě se pokusíme soupeře něčím zaskočit," spřádal plány Tomáš Konečný.

Závěrečná etapa měřila sto šedesát kilometrů, z Jeseníku se jezdci přes Javorník, Vidnavu, Vrbno a Bruntál vraceli zpátky do Jeseníku. Michal Schlegel vzal útok na přední příčky vážně a většinu etapy byl s malou skupinou, ve které mu pomáhali ještě Kalojíros s Adamem Ťoupalíkem, v úniku.

Uprchlíky však peloton osm kilometrů před cílem pohltil. Rozhodovalo se v záverečném stoupání do lázní. Nejrychlejší byl nakonec Belgičan Bjorg Lambrecht. Na čtvrtém místě dojel David Gaudu z Francie, a tím udržel růžový trikot pro celkového vítěze. Schlegel projel cílem jako dvaadvacátý a celkově dosáhl na jedenáctou pozici.

Žlutý trikot pro nejlepšího vrchaře se stal kořistí Nizozemce Adriaana Jansena. Mezi týmy pak triumfovali Italové. „Chtěli jsme útočit, ale čekal jsem, že ujede menší skupina. Vítězství Michala bylo strašně blízko, ale zůstal tam sám. Mrzí mě, že mu víc nepomohli kolegové z národního týmu. Celou sezonu jezdí výborně, ale zde se s formou rozhodně nepotkali," zhodnotil český reprezentační trenér Tomáš Konečný.

Michal Schlegel: Chci si vyjet nominaci do Ria

Nejlepším z českých cyklistů byl na Závodu míru Michal Schlegel. Mladík, kterému se předpovídá velice slibná budoucnost, se do poslední chvíle rval o celkové prvenství. Prakticky celou třetí etapu jel v čele. Nakonec z toho bylo jedenácté místo. Teď už se Michal Schlegel připravuje na mistrovství republiky, kde si chce zajistit letenku do Ria.

Dlouho to vypadalo, že můžete zaútočit na stupně vítězů, ale nakonec je z toho celková jedenáctá pozice. Jak byste tedy zhodnotil své vystoupení v Závodu míru?

Jsem docela spokojený, jak to dopadlo celkově. Ale výsledkem té poslední etapy jsem malinko zklamaný. Od jejího začátku jsem byl v úniku a snažil jsem se dostat na to první místo, nebo aspoň na pódium. To se nepovedlo, protože nás na posledních kilometrech ostatní sjeli. Ale takový je sport.

Která z etap byla podle vás nejtěžší?

Myslím, že právě ta poslední, nedělní. Jednak byla nejdelší a jednak na ní bylo daleko víc stoupání. Bylo hodně vysoké tempo. Sobotní etapa se jela víceméně pořád jen v balíku a rozhodovalo se až na Dlouhých Stráních. Takže to bylo jen o jednom kopci, ale dneska jich tam bylo víc.

Co je obecně nejtěžší na Závodu míru v Jeseníkách?

Když vezmu kopec, tak to jsou ty Dlouhé Stráně, jiné takové stoupání snad u nás ani není. Loni se jelo na Praděd, ale ten je takový mírnější, jsou tam i odpočinkové pasáže. Ale ty Dlouhé Stráně z té strany, ze které jsme to jeli, to je dost prudké. Navíc šestnáct kilometrů, takže náročný kopec.

Máte radši rovinatější etapy, nebo právě ty, kde je hodně stoupání?

Určitě radši kopce. A nejlépe delší kopce. Ty kratší jsou takové výbušné, což mně tolik nesedí, ale ty delší, jako zrovna Dlouhé Stráně, kde se jede vysoké tempo, tak to mi vyhovuje víc.

Před poslední etapou jste měl tedy šanci zaútočit na vítězství. Kde se lámal chleba, kde se rozhodovalo?

Mezi dvacátým a třicátým kilometrem jsme zbytku poodjeli, bylo nás asi dvacet. Měl jsem tam kluky z týmu, Adama Ťoupalíka a Tomáše Kalojírose. Ti se hodně snažili, abychom nabrali nějaký náskok a peloton to měl těžší nás dojet. Na devadesátém stém kilometru jsme měli už minutu čtyřicet, to už začali pracovat všichni. Na druhé vrchařské prémii se to roztrhalo a tam už jsme jeli v šesti. Tam už jsme se střídali v tempu. Bohužel těsně před Jeseníkem nás dojeli a už mi na ten cílový kopec nezbyly síly. Byl jsem rád, že jsem to nějak převisel za tou první skupinou.

Co vás čeká v nejbližších dnech po Závodu míru?

Jeden závod v Alpách a pak už přijde mistrovství České republiky.

Jaké jsou cíle pro republikový šampionát?

Vyhrát (směje se). Chci vyhrát určitě svoji kategorii, a kdybych vyhrál i kategorii elite mezi muži, tak je to nominace na olympiádu do Ria, což by byla paráda. Takže mám cíl porazit v kopci Štybara a Kreuzigera.