„Dítě třeba nechce na střední, necítí se na to, nemá na to ani známky. Rodiče mu však už budoucí kariéru vymysleli," míní výchovná poradkyně a dodává, „později pak přichází situace, kdy dítě školu nezvládá a je nešťastné."
Děti také nechtějí dělat stejnou práci jako jejich rodiče. Ukázal to průzkum Národního ústavu pro vzdělávání, kterého se zúčastnily i děti z Ostravska. Když už chtějí jít po stopách svých rodičů, jsou to většinou děti vysokoškoláků a také řemeslníků. Právě u nich vidí výsledky práce na vlastní oči.
Na názor rodičů děti naopak hodně dají při výběru školy. Jejich rady využilo přes osmdesát procent žáků. Naproti tomu 1,8 procenta školáků uvedlo, že jim k výběru střední školy rodiče nic neřekli. Při hledání nejvhodnějšího povolání mohou mladí lidé využít i poradců na úřadu práce.
„Pro některé žáky je důležité, kolik si v budoucnu vydělají, jiní se rozhodují podle toho, co dělají jejich rodiče a jak se jim v povolání daří," vysvětlila Alena Pejčochová z ostravské pobočky úřadu práce. Dodala, že obecně si žáci základních škol vybírají spíše maturitní obory. „Které jsou nejčastější, nejde jednoznačně určit. Každý se ptá na něco jiného," říká Pejčochová.
O svém budoucím povolání musela letos přemýšlet také patnáctiletá Adriana, která ukončila Základní školu Jugoslávská v Zábřehu.
„Naši chtěli, abych šla na gympl jako většina holek ze třídy, co mají dobré známky. Nakonec jsem si ale prosadila hotelovku. Baví mě jazyky a chtěla bych cestovat," zdůvodnila své rozhodnutí dívka.
Při hledání nejvhodnějšího vzdělání zvažují mladí lidé hlavně to, zda je bude škola i budoucí povolání bavit, zda je s daným vzděláním čeká dobrý plat a zda vybranou školu zvládnou. Stipendia nebo možnost odejít z domova není tak určující.
Do průzkumu Národního ústavu vzdělání se v loňském roce zapojilo přes 1600 žáků základních a více než 900 žáků středních škol nejen z Moravskoslezského, ale i dalších krajů.