„Pracovní dobu máme denně dvanáct, třináct hodin,“ uvádí Martin Gnebus spravující boty na Milíčově ulici v centru Ostravy. Zakázky v této opravně obuvi podle něj trvají přibližně dva až tři dny. Zhruba padesátiprocentní nárůst počtu zakázek zaznamenala i Lenka Krausová působící v opravně obuvi na Českobratrské ulici. Nejčastěji si lidé nechávají spravit nebo vyměnit špičky, podrážky, šití, zipy, ale také podrážky na podpatcích, takzvané patníky.

Podle Martina Gnebuse vznikají vady jak u obyčejných bot koupených u trhovců, tak u bot kvalitních a dražších. „Dá se říci, že se to stává i u těch kvalitních, je to hodně individuální,“ osvětluje švec z Milíčovy ulice a dodává, že poměr spravovaných kvalitních a méně kvalitních bot je půl na půl. Na druhé straně Lenka Krausová připomíná, že méně kvalitní obuv od trhovců je často tak levná, že zákazníkům se oprava nevyplatí.

„Nové podpatky vycházejí na dvě stovky. Jestli boty stály dvě sta nebo tři sta korun, tak to už si člověk radši zajde pro nové,“ říká majitelka i zaměstnankyně opravny v jedné osobě Krausová.

Cena opravy se v jednotlivých podnicích liší v řádech desetikorun. Za patníky lze zaplatit od sedmdesáti korun, velmi kvalitní přijdou i na dvojnásobek. Levnější patníky bývají z české gumy. Dražší, které používá ve své dílně například i Krausová, jsou z tvrzené gumy rakouské nebo německé výroby a vydrží déle.

Ne příliš obvyklým, zato velmi nepříjemným poškozením boty je utržení celého podpatku například důsledkem pádu, jichž zejména v zimním období spojeným s náledím přibývá. „Pokud se starý podpatek dá na tu botu dát zpátky, stojí oprava zhruba kolem osmdesáti korun,“ sděluje Gnebus. Rozdíly mezi opravnami obuvi jsou nejen v ceně nebo dostupnosti podniku, ale také v čase, v jakém dokážou boty opravit. Neobvyklá není ani týdenní nebo delší čekací lhůta.