Kliknutím zvětšíteNikdo jiný neudělal v Česku pro rozvoj multilevelu neboli víceúrovňového marketingu a strategie, jež spočívá ve spojení přímého prodeje a franšízingu, více, než Aleš Buksa.
Úspěšný podnikatel a známý sportovní mecenáš však ani ve dvaasedmdesáti letech neubírá plyn z pedálů a nadále jede na plný výkon.
Bez ohledu na to, že před čtyřmi lety prodal prosperující společnost LR Health & Beauty za stovky milionů korun. Bez práce ale dlouho nezůstal. Hned vzápětí se totiž pustil do byznysu s vodou! V Ghaně postavil fabriku, která vyrábí balenou vody Sky Water.
„Jen ležet a nic nedělat by mě nebavilo,“ říká ostravský rodák a velký patriot Aleš Buksa.
Jak vzpomínáte na své podnikatelské začátky v Německu?
Nebylo to vůbec jednoduché, pracoval jsem v pojišťovací kanceláři, kdy jsem měl nejprve na starosti sjednávání průmyslových pojistek. Pak mě potkala zajímavá zkušenost z jiné společnosti, která byla zaměřena přímo na pojišťování lidí. Jednou nás zničehonic naložili do aut a odjeli s námi na velké sídliště. Sebrali nám doklady a řekli: Kdo nedonese alespoň jednu podepsanou smlouvu, jde domů pěšky. Hodili nás do vody a nechali plavat. Já si tam v praxi uvědomil jednu zásadní věc, že čím více budu tlačit na pilu, tím horší budu mít šanci na úspěch. Tam mi došlo, jak to funguje i v multilevelu.
ALEŠ BUKSA * narozen 30. října 1945
+ zemřel 4. června 2020
Jeho podnikatelský příběh je jako vystřižený z pohádky. Začínal od nuly v Německu, cizí zemi, když ještě dobře neuměl její řeč. Šel ale za svým snem, nebál se překážek.
Z Německa, kde se usadil v roce 1966, se vrátil domů po pádu železné opony.
Stal se hlavou strmě se rozvíjejícího impéria kosmetiky se značkou LR.
Vaše začátky se společností LR Cosmetic v bývalém Československu nebyly taky vůbec jednoduché…
Nebyly. Navíc tento způsob byznysu tady nikdo neznal. Mou jedinou šancí bylo své budoucí partnery přesvědčit větou: Mám super kšeft, kdo se mu bude věnovat na více než sto procent jako já, může se stát milionářem. Začínal jsem s pěti lidmi v malé kanceláři. Když jsem firmu prodával, měla takřka 400 tisíc poradců!
Který sortiment vás za ty roky podnikání nejvíce překvapil?
Multilevel je never ending story, tedy nekonečný příběh! Když bych ale měl být konkrétní, tak Aloe vera. Nástup tohoto produktu byl impozantní a drží se pořád.
Čím si to s odstupem několika let vysvětlujete?
Jednalo se o neznámý, až tajemný produkt. Ale klíčové bylo povědomí lidí, že musí začít dělat něco pro své zdraví. Aloe vera se na náš trh dostalo v ideálním čase a svůj potenciál využilo.
V době, kdy jste vedl LR, jste absolvoval tisíce seminářů a přednášek. Nechybí vám kontakt s lidmi?
Občas mě nějaká společnost požádá, abych jel přednášet, ale je to už spíše výjimka. Většinou se mi do toho nejprve nechce, ale pak jsem rád, že jsem mohl předat své zkušenosti dále. Mám vždycky radost, když mladí lidé mají zájem něco se svým životem udělat, vzdělávají se. A pak – vystupování před publikem mě vždycky hodně bavilo. Stoupne vám hladina endorfinu, můžete dostat lidi do euforie, kterou jinak znají jen ze sportovních nebo kulturních akcí. V dobách, kdy jsem šéfoval společnosti LR, jsme neměli problém vyprodat halu pro deset tisíc lidí. A ten pocit, když vstoupíte na pódium, zvednete ruce a celá hala jásá, vás asi nikdy neomrzí.
Zařadil jste se mezi podnikatele, kteří své firmy na vrcholu prodali. Bylo to těžké rozhodnutí?
Ani ne a hned vysvětlím proč. Má dcera mi jasně řekla, že multilevel není pro ni. A já logicky začal přemýšlet, komu firmu předám, nebo co s ní budu dělat.
Můžete prodej přiblížit?
Tady je třeba asi nejprve vysvětlit, že značku LR Health & Beauty, bývalou LR Cosmetic, vlastnili Němci jako koncern po celém světě. Existovala jediná výjimka – Česko, Slovensko a Ukrajina, kterou jsem měl já. Němcům se ozval vážný zájemce, který mimo jiné vlastní i módní řetězec C&A. A měl od samého začátku zájem o celou firmu, tedy i s Československem a Ukrajinou, což ale bylo logické.
Proč?
My jsme byli dlouhodobě celosvětovém měřítku nejúspěšnější.
Dá se při takovém obchodu, kdy jde o stamiliony, licitovat?
(směje se) Šéf německého LR, se kterým se dobře známe, mi volal a říkal: Aleši, prodej to, nebo je celý deal v háji. Já si nechal zhotovit interní audit (Due diligence), podle kterého jsem na papírek napsal svou cenu. Nikdy jsem si však nemyslel, že by mi za firmu mohl někdo zaplatit takové peníze. A s tím jsem do Německa taky jel.
Byl jste při finálním jednání nervózní?
Vůbec ne. Navíc se to seběhlo tak rychle, že jsem si v nadsázce během schůzky nestačil ani zapálit svou oblíbenou dýmku. Vůbec jsme nelicitovali. Já řekl cenu a německý partner mi okamžitě podal ruku, že jsme domluveni.
Co se po prodeji firmy nejvíce změnilo? Zvolnil jste?
Já bych bez práce nemohl být, bavilo by mě to jen chvíli.
Jak jste se vůbec dostal k podnikání v Ghaně, kde máte vlastní vrt na vodu? Dohodil vám tento byznys váš dlouholetý kamarád z Čeladné Stanislav Pros?
Jeli jsme tam sice poprvé spolu, ale každý tam měl jiné podnikatelské aktivity. Mě zajímala voda, Standu, tuším, zlato.
Kdo vás k podnikání v Ghaně přemluvil? V průběhu let za vámi s podobnými nápady musely chodit desítky lidí?
Já bych řekl i stovky. (směje se) Většinou měly tyhle schůzky, které mě občas hodně unavovaly, podobný scénář.
Prozradíte jaký?
Většinou mi byl nejprve prozrazen podnikatelský záměr. Já měl celý projekt zafinancovat a stát se – v dobrém případě, padesátiprocentním společníkem. (směje se) Ani na schůzku o vodě v Ghaně se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem si šel po přímluvě známých nápad vyslechnout.
Zaujal vás?
Musím říct, že ano, jinak bych do toho nešel. Celá prezentace na mě zapůsobila. Chtěli „jen“ deset milionů korun, aby rozšířili výrobu balené vody, kterou tehdy prodávali v sáčcích. Mám rád dobrodružství, takže jsem se rozhodl, že si půjdu vše na vlastní oči prohlédnout. A vyrazil jsem do Afriky.
Co jste viděl?
Ten první dojem nebyl moc pozitivní. Na místě vrtu byly staré chýše a provizorní linka, kde vodu balili do sáčků. S námi už jeli technici ze společnosti Unigeo, kteří měli vše detailně prozkoumat a prověřit všechny vrty. Jejich analýza mě utvrdila v tom, že ten byznys může být zajímavý. V Ghaně totiž prší zhruba stejně jako v Česku. Naše vrty jsou pod skalami, kde jsou v hloubce 130 metrů zjednodušeně řečeno přírodní nádrže. Odborníci mě ujistili, že tam je voda bez konce.
Co následovalo?
V kostce to, že z deseti milionů je už 110. (směje se) Postavil jsem tam novou fabriku. Nejprve jsem koupil linku z Číny, kterou jsme ale po pár týdnech museli prakticky celou vyhodit. Obrátili jsme se na špičkové odborníky z německé firmy Siemens a vodu nyní balíme do plastových lahví.
Kdy se vám investice vrátí?
Mám to spočítané do pěti let. Když to bude za šest, tak to řešit nebudu. Chceme se dále rozrůstat, zlepšovat.
Jak to je v Ghaně s konkurencí?
V obchodě nebo restauracích si koupíte známé značky Evian nebo San Pellegrino, ale stojí pětinásobek. Naše voda navíc obsahuje jod, což je v Africe velká vzácnost. V budoucnu bychom chtěli naši vodu právě u tuto látku ještě více obohatit, protože po tomto produktu je velká poptávka.
Zmínil jste Stanislava Prose, jak se zpětně díváte na investici, kdy jste dva roky společně pořádali v Čeladné golfový turnaj PGA.
Byl to nejhorší byznys v mém životě, ty peníze jsme hodili doopravdy do kanálu. Každý rok padesát milionů. Ale na druhé straně jsme pomohli hřišti v Čeladné, které se proslavilo po celém světě. Dodnes mám radost, když je někde zmínka, že v Čeladné se hrály turnaje PGA. To už nám nikdo nevezme.
Politiku sledujete?
Já měl před lety nabídku, abych šel dělat senátora! Odmítl jsem, protože by mě to nebavilo a navíc by mi to ani nesedělo k podnikání v LR. Buď musíš být už takový byznysmen jako Andrej Babiš, nebo politika do podnikání nepatří. Ale žijeme ve svobodném světě, takže ani nijak neřeším, když čas od času nějaký podnikatel do politiky vstoupí. Je to jeho věc. Jo a ještě jedna věc k politice.
Jaká?
Nevěřím, že nám zase hrozí komunismus, jak občas někde slyším. Kdo dneska komunisty volí? Až jejich staří voliči umřou, noví se už nenajdou.
Splnil jste si během života asi všechny své sny. Vlastníte letadlo, jachty, luxusní auta… Co vám udělalo v poslední době největší radost?
Já se raduji i z maličkostí (směje se). Mám hodně koníčků. Už řadu let podporuji motokrosovou stáj Buksa Malenovice Team, získali jsme nedávno tituly ve všech kategoriích. Začala hokejová extraliga, kde podporuji Vítkovice a fandím jim. V posledních letech jsem si ale vždycky nejvíce odpočinul na jachtě. Měl jsem nejprve v Miami takovou menší, nyní mám dvacetimetrovou, kterou musí obsluhovat posádka s personálem. Už jsem měl cestování dost a na jaře jsem ji převezl z Ameriky do Chorvatska, kam to máme blíže.
Do Ameriky se vám už létat nechtělo?
Roky se nedají zastavit a s manželkou nám vždy cesta trvala dva dny. Nejprve se musíte dostat do Prahy, pak do Frankfurtu a potom do Miami. V Chorvatsku jsme za pár hodin a je tam taky krásně.
Co vás na lodi nejvíce baví?
Asi ta svoboda a klid, který na moři máte.
Měl jste někdy strach?
Ani ne. Já jsem od přírody opatrnější člověk, takže jsem na moři nikdy moc neriskoval. Vždy detailně sleduji předpovědi počasí a stejné pokyny má vždy i kapitán. Já si chci vždycky pobyt na moři užít, když je bouřka, tak jsem radši na pevnině.
ANKETA: JAK VZPOMÍNÁTE NA ALEŠE BUKSU?
Stanislav Pros, majitel Prosper Trading a golfového areálu v Čeladné:
Asi nejsem sám, který vám řekne, že sport v našem regionu přišel touto smutnou událostí o jednoho z největších mecenášů polistopadové éry. Aleš uměl peníze vydělat, ale také si je užít. Sport miloval, proto taky ho tak štědře podporoval. Vždycky mě udivovalo na něm to, že se nesoustředil na jeden sport. Jeden víkend letěl přes celou republiku na hokejový zápas, pak zase někde na Slovensko na motokrosové závody. Jednou z jeho velkých lásek byl i golf, kde se naše cesty výrazně propojily. Společně jsme v Čeladné třikrát uspořádali prestižní turnaj PGA. Sám bych do toho nikdy nešel, ale jeho energie a zápal mě uklidnily. Oba jsme věděli, že nás turnaj bude oba stát desítky milionů korun a nikdo moc nám za to ani nepoděkuje. Jeho to ale nezajímalo, dělal si z toho srandu, že jinde ve světě to sponzoruje Mercedes, v Čeladné Buksa a Pros. Byl to velký patriot, miloval Beskydy a bral to tak, že i díky tomto turnaji se bude mluvit o Čeladné v celém světě. Měl pravdu. To, že se v Čeladné hrály tři turnaje PGA, nám už nikdo nevezme. Golfisté na to budou vzpomínat navěky.
Pavel Kubina, trojnásobný mistr světa, vítěz Stanley Cupu:
Znal jsem ho od svých osmnácti let, kdy jsme se potkali v létě na fotbalové exhibici v Ostravici. Od té doby jsme se kamarádili. Scházeli jsme se nejen v létě v Čechách, ale taky běhemhokejové sezony na Floridě. I když byl mezi námi věkový rozdíl, vždycky jsem si s ním dokázal povídat úplně o všem. Během stávky NHL, když jsme hráli s Vláďou Vůjtkem, Vencou Varaďou, Markem Malíkem a dalšími za Vítkovice, byl součástí toho týmu. Chodil s námi na obědy, večeře, nebo po zápase do kabiny. Nikdy nezkazil žádnou legraci, byl více než deset let hlavním sponzorem Kubina Teamu, který hrával charitativní fotbalové zápasy. Vždycky si našel čas a na zápasy se přijel podíval a fandil nám s dýmkou v puse ze střídačky. I proto jsme ty fotbaly tak rádi hráli, vybrali jsme peníze na charitu a ještě se po sezóně všichni s rodinami viděli. Budu určitě mluvit i za ostatní kluky, když řeknu, že jsme na něm obdivovali to, jak byl vždy optimisticky naladěný a usměvavý.
Aleš Pavlík, majitel hokejového klubu HC Vítkovice Ridera:
Aleš byl naprosto výjimečný člověk a nedal dopustit na vítkovický hokej. Právě Vítkovicím patřilo jeho srdce, podporoval je přes dvacet let, pravidelně chodil na zápasy a v období, kdy už nemohl sám docházet na utkání, se aktivně neustále zajímal, jak to s klubem vypadá a jak tým zvládá těžký boj o záchranu v extralize. Má nejupřímnější soustrast míří především manželce paní Zdence Buksové a rodině Aleše Buksy. Byl to skvělý, výjimečný člověk, plný energie a dobré nálady. Bude nám všem hodně chybět.
Stanislav Žídek, předseda Bruslařského klubu Ostrava a Českého krasobruslařského svazu:
Aleš Buksa byl velký mecenáš sportu a kultury. Udělal toho hodně i pro ostravské krasobruslení, sponzoroval nás od roku 1997, kdy jsme odešli z SSK Vítkovice. S jeho pomocí jsme klub postavili na nohya mohli ho rozvíjet, podpořil nás při pořádání závodů Grand Prix juniorů, často předával ceny vítězům. Výborně jsme spolupracovali až do roku 2015, kdy jsme se v dobrém rozešli. Nikdy na něho nezapomeneme, byl to člověk s otevřeným srdcem, velice příjemný a lidský při každém osobním setkání.
Alena Humlová, trenérka Sokola Poruba, (jako hráčka pamatuje oba mistrovské tituly s LR Cosmetic Ostrava):
Byly to s ním krásné roky. Byl skvělý člověk, staral se nejen jako generální sponzor, ale prožíval s námi všechno kolem házené. Jezdil s námi všude, zval nás k sobě domů a dokonce nám zajistil i turnaj v Tokiu, což byl v té době pro nás neskutečný nejen sportovní zážitek. Projeli jsme pak i celé Japonsko.
60
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
