„Byli jsme tady ještě dříve než sousední pivovar. Původně jsme měli tři až tři a půl tisíce hektarů. V minulosti nám patřila také budova dnešního obecního úřadu, pila nacházející se naproti pivovaru. V Dobré jsme měli také středisko přidružené výroby a autodopravy. Postupně se všechno zeštíhlovalo, až jsme skončili v současném centru obce,“ uvedl předseda ZDV Nošovice Zdeněk Škola.

Předseda ZDV Nošovice Zdeněk Škola.Předseda ZDV Nošovice Zdeněk Škola.Zdroj: ZDV Nošovice„Máme také středisko ve Vyšních Lhotách, kde byly kdysi ústřední dílny. Dneska to tam pronajímáme. Disponujeme také velkým střediskem živočišné výroby v Nižních Lhotách. V minulosti jsme dělali i výkrm prasat. Dneska se soustředíme jen na skot - výrobu mléka. Chováme holštýnské plemeno. Celý chov – od telat přes jalovice až po dojnice realizujeme ve vlastní režii. Většinu býčků prodáváme, a protože produkujeme více chovných zvířat, než potřebujeme, snažíme se přebytky prodat,“ přiblížil Škola.

Mléko i výroba kvalitního krmiva 

V současnosti je pro ZDV Nošovice stěžejní výroba mléka, které se snaží podřídit také rostlinnou výrobu. „Kvalitní krmiva si musíme vyrobit doma. Ať už silážní kukuřici, senáž, pšenici či ječmen. Dále pěstujeme zelí, jetel luční a trávy na semeno. Vyrábíme ale i tolikrát kritizovanou řepku. Okrajově jsme dělali ještě brambory, ale ty jsme už opustili,“ popsal Škola.

Ten je předsedou družstva od jara 2012, ale v podniku pracuje už od roku 1983, takže může porovnat, jak se práce za tolik let změnila. „Dneska je všechno mechanizované, na všechno jsou stroje. V tom je hodně velký pokrok. Nedovedu si představit, že bychom to všechno měli dělat ručně jako kdysi. Až na zelí, u kterého je potřeba ruční práce. Zvětšila se výkonnost a intenzita práce,“ řekl předseda družstva ZDV Nošovice s tím, že tento druh práce není pro každého.

„Hlavně v živočišné výrobě je poměrně velká fluktuace. Mladí kluci si myslí, že budou sedět v klimatizované kabině a všechno ovládat joysticky. Podivují se však, když mají vystoupit, otevřít bočnici a vysypat smradlavý hnůj. Přitom v zápachu je potřeba být celý den. Dojičky začínají v pět ráno, což někomu vadí. Navíc se pracuje i o sobotách, nedělích a státních svátcích. I když se směny střídají, ne každý chce takto pracovat,“ poznamenal Škola a dodal, že jde také o poměrně nebezpečnou práci.

Pokud se někdo bojí, zvíře to vycítí

„Každý nemá vztah ke zvířatům. A pokud se někdo bojí, zvíře to vycítí. Hlavně v živočišné výrobě tak dochází často k úrazům. Kupříkladu v dojírně dojička přijde do styku s vemenem a nohami od krávy. Ta ji může kopnout. Dochází k různým zhmožděninám, zlomeným prstům apod. Toto se stává celkem běžně,“ upozornil Škola.

„Krávy jsou v kravínu volně ustájené. Je tam tzv. naháněč, který je nahání do dojírny a zpět do kotců. Jsou sice naučené, takže většinou chodí samy. Někdy si ale postaví hlavu, tak může dojít k tomu, že se po něm ožene nebo ho někde přitlačí. U býků je to ještě nebezpečnější, byť jsme tam už léta žádný úraz neměli. Zřejmě i tím, že jich máme čím dál méně.“

Obec Nošovice.Obec Nošovice.Zdroj: Deník/Jan Smekal

A jak vnímají ZDV Nošovice místní obyvatelé? „S postupem výstavby a stěhováním lidí z města se vztahy zhoršují. Starší chápou, že smrdí kravín nebo se po vesnici jezdí s hnojem. Při jakémkoliv i menším znečištění komunikací ihned volají mi nebo starostovi, ať si po sobě uklidíme. Vždycky se snažím operativně zjednat nápravu, byť mi to někteří kolegové vyčítají. Mám pocit, že toto je čím dál horší,“ pokrčil rameny.

„Někteří si také stěžují, že zemědělská technika jezdí příliš rychle (nebo pomalu) a že je někdy i ruší ze spaní. Toto samozřejmě chápu, ale rozhodně to neděláme naschvál. V noci jezdíme jen, když je to opravdu nutné,“ ujistil Škola.