Na své zákazníky se Vietnamec Nguyen Manh Cuong celý den usmívá. I když někdy nerozumí, co mu vlastně říkají. Česky se zatím moc nenaučil. V Porubě na Alšově náměstí provozuje mladý muž už čtvrtým rokem večerku. V regálech má pečlivě srovnány láhve s alkoholem, potraviny i šampony, mýdla či toaletní papíry. Tvrdí, že se mu tady daří dobře a tržby jdou.
„Lidí chodí hodně. Ale nesmí se mi stát, že něco nemám. Musí být zvyklí, že u mě seženou všechno," vysvětluje Nguyen Manh Cuong lámanou češtinou a dodává, že musí mít také otevřeno déle než ostatní prodejny v okolí. Zavírá proto až po deváté večer.
close
zoom_in
To vyhovuje paní Ivetě, která má tuto porubskou večerku téměř u domu. „Na velký nákup sem nechodím. Ale když mi doma něco dojde a potřebuji to hned, tak tady mají všechno," říká přesvědčeně. „Nabízí navíc kvalitní ovoce a zeleninu," dodá ještě.
To prodavačka z prodejny s potravinami, která je přes cestu, má opačný názor.
„Nikdy bych tam nešla. Nevěřím jim. Vidím, jak se tady večer srocují a jak v té večerce přespávají. Navíc podle mě nedbají na hygienu," míní žena, která si nepřála zveřejnit své jméno. Připustila ale, že vietnamská večerka je u místních oblíbená. „Chodí tam. Nám to ubírá zákazníky," říká.
Vietnamských večerek je v Ostravě čím dál více a nové stále přibývají. Jedna taková byla zhruba před čtvrt rokem otevřena v centru Ostravy, poblíž Husova sadu. Provozuje ji starší vietnamský pár. Domluvit se s nimi česky je téměř nadlidský úkol. „Přijde náš syn. Ten umí," říká Duc Thinn Pham, když si s nimi chceme popovídat o tom, jak se jim v Ostravě daří. Po chvíli se dozvídám, že moc spokojeni nejsou.
„Lidí je málo," mávnou manželé rukou s tím, že ve Vietnamu se jim podnikalo lépe. Více se mi od nich už zjistit nepodaří. Musí se totiž věnovat svým zákazníkům a nechtějí, aby je někdo rušil. „Musím obsluhovat, není čas," ukončil povídání Duc Thinn Pham.
POSTŘEH MARTINA PLEVY: Co nemáme dnes, budeme mít zítra
„Máte kypřící prášek?" ptal jsem se nedávno v jedné vietnamské večerce. „Co to je kypici pašek?" reagoval úplně nechápavě, a přitom s typickým úsměvem od ucha k uchu prodavač. „To se dává do těsta," vysvětloval jsem mu trpělivě. „Tak to nemáme," konstatoval zaskočený Vietnamec, udělal si poznámku a člověk by se mohl skoro vsadit, že na druhý den už tam tu podivně pojmenovanou věc někde v regálu měl.
Máme, a co nemáme, budeme mít zítra tak se totiž dá charakterizovat přístup vietnamských prodejců k večerkám s potravinami, kterých v Ostravě houfně přibývá. Přání zákazníka se umí dokonale přizpůsobit, a proto se jim v tomto oboru podnikání daří mnohdy lépe než našim prodejcům.
Jejich výhodou je i delší otevírací doba a také cit pro to, jak pružně reagovat na požadavky zákazníků. Nedávno vznikla vietnamská večerka u zastávky Husův sad. Stál jsem před ní v den, kdy Ostravu zalil nečekaný liják. Tipněte si, co nabízel prodavač ve velké krabici postavené hned u vstupu… Jasně, deštníky s cenovkami zhruba od třiceti do 150 korun. Tak se to dělá.
