„Velmi mne to naplňuje. Byla to šance začít i s tou nemocí znovu. Navíc jsem začal i cvičit, dnes nikdo nepozná, že mi něco je," pochvaluje si. V mléčném baru Naproti vykonává funkci vedoucího směny. Ale také připravuje kávu a dohlíží na to, aby hosté neodcházeli nespokojeni.

Karel Matysík.Tento takzvaný sociální podnik vstupuje letos už do třetí sezony. V centru Ostravy, kousek stranou od Masarykova náměstí, je oázou klidu, kam si našli cestičku lidé, kteří si chtějí pochutnat a zároveň netouží po ruchu velkých restaurací. Málokdo z příchozích pozná, že personál se liší od jiných kaváren či barů. V bílých košilích a dlouhých tmavých zástěrách kolem kmitají mladí muži a ženy. Připravují jídlo nebo kávu, obsluhují. A přesto každý z nich má zdravotní handicap.

Proč právě mléčný bar?

Na začátku stála asociace Trigon a její ředitelka Olga Rosenbergerová. Asociace pomáhá lidem, kteří mají zdravotní či psychický handicap, zapojit se znovu podle svých sil do pracovního procesu. Proč založila právě mléčný bar? „Protože tady na náměstí byl a chodila jsem tam jako dítě," vzpomíná.

Nejvíce je podle svých slov pyšná na to, že se v podniku stabilizovali. „Nikdo od nás neodešel, naopak nás přibylo a nyní zde pracuje už osm lidí," říká.

Sama také často přiloží ruku k dílu v kuchyni nebo při obsluze. „Vidíte, kolik je s tím práce. Sedm dní v týdnu. Je třeba tyto lidi stále motivovat, kontrolovat, opakovat s nimi," popisuje, čím se liší práce se zdejšími zaměstnanci. A jako by toho neměla dost, pomáhá jim také zajišťovat například bydlení. Nebo dalšímu psychologickou pomoc „na dálku", protože osobní kontakt těžko zvládá. Co člověk, to příběh.

Začínali s palačinkami. Tím se chtěli odlišit od ostatních restauračních provozů v okolí. „Teď je dělá kdekdo, tak musíme vymýšlet nové věci, abychom sem lidi přilákali," říká paní Olga a trochu si stýská na vylidňující se centrum. A tak na jídelníček zařazuje francouzské a italské recepty, které se učí od zahraničních přátel. Na léto chystají malou předzahrádku, kde najdou svůj koutek i děti. „Ale vše je o penězích. Musíme hledat, kde ušetřit," nezapomene připomenout. Aby hospodaření skončilo alespoň na nule, stojí ji to nespočetná jednání, ať s pronajímatelem prostor, s energetiky, s dodavateli surovin. Mimochodem, ty si pečlivě vybírá, nejraději od místních firem. A tak si můžete ke kávičce dát na místě upečený dort s krémem, v němž je mléko od beskydských krav, nebo v létě třeba domácí zmrzlinu.

Přečtěte si také:

Žena regionu, Olga Rosenbergerová, pro Deník: Prací žiju, překážky jsou všude, musíte se je jen naučit zvládat