SERIÁL CIZINCI VE MĚSTĚ

„Ostravu už jsem znal z předchozích let, kdy jsem byl členem představenstva ArcelorMittalu a pravidelně sem dojížděl. Když jsem se stal generálním ředitelem, rozhodl jsem se, že tady chci s osmi tisíci našimi zaměstnanci žít. S manželkou bydlíme v Michálkovicích,“ přibližuje Kochuparampil.

O Češích si zpočátku myslel, že jsou přímí, věci si dopředu plánují, dá se na ně spolehnout, ale nejsou příliš vřelí. „Zdálo se mi, že nejsou tak přátelští, jako třeba Rumuni nebo Španělé. Po pár týdnech strávených v Ostravě jsem ale svůj názor rychle přehodnotil. Lidé jsou tady naopak velmi přátelští, možná to jenom neumí vyjádřit naplno,“ míní ředitel AMO.

Vzápětí přidává jednu ze zkušeností: „Jeden z prvních lidí, se kterými jsem se tady setkal, byl majitel domu, ve kterém teď s manželkou bydlím, a který je zároveň můj soused. Já nemluvím česky, on nemluví anglicky, ale přesto se z nás stali blízcí přátelé. To je jen příklad toho, jak jsou tady lidé přátelští.“

Každou neděli se s manželkou věnuje charitě. V komunitě Sester Dobrého pastýře v Přívoze pomáhají v kuchyni připravovat a vydávat jídlo pro chudé. „Každou neděli tak trávíme zhruba dvě hodiny. Chodí sem jíst asi šedesát až devadesát lidí a cítíme jako potřebu udělat pro ně něco dobrého.“

A co se šéfovi hutního gigantu v Ostravě nelíbí?

„Nemůžu říct, že by mi tady vyloženě něco vadilo, že bych něco neměl rád. Ale všude se najde něco, co se dá zlepšit. Zdá se mi, že lidé tady nejsou moc ambiciózní, že nemají sen stát se něčím lepším. Jsou spokojeni s tím, co mají, a i když jim dáváte podněty, tak jich málokdy využijí,“zamýšlí se nad OstravanyAugustine Kochuparampil.

Mrzí ho i jejichnedostatečná znalost cizích jazyků.„Není zde mnoho lidí, kteří by se domluvili jinak než česky, což mezi nimi a mnou tvoří bariéru. Souhlasím s tím, že cizinci, kteří tady žijí, by se měli naučit česky, ale svět se propojuje a angličtina nabízí obrovské možnosti.“

Jaksám říká, velmi rád hovoří s lidmi, alev Ostravětonedokáže, musím mít k ruce stále tlumočníka. „Pravidelně chodíme se ženou do kostela, a žádná ze mší se neslouží v angličtině tak, jak je tomu v jiných zemích. To mě mrzí,“ dodává dále.

Svou nejbližší budoucnost vidí Augustine Kochuparampil spojenou s Ostravou. „Pro mě i mou ženu je to hezké místo k žití. Nejen z osobního, ale i profesního hlediska. Za poslední dva roky se mi tady podařilo rozjet spoustu projektů a rád bych je dokončil. Kdybych se ještě naučil česky, byl bych opravdu spokojen,“ uzavírá.

Telegraficky…

Nejoblíbenější restaurace? Stella Marina, Moravská chalupa, Zámek Zábřeh.

Co se mi v Ostravě nejvíce líbí? Mám rád lidi, kteří tady žijí. Líbí se mi ostravská zoo, Michálkovice, kde bydlím, a také je zde spousta krásných kostelů.

Co mě v Ostravě nejvíce štve? Že je tady stále ještě rasismus.

Ostravané jsou… …velmi přátelští lidé.

Co mi v Ostravě chybí? Že tady jen málo lidí mluví anglicky.

První dojmy z Ostravy? Je těžké si vzpomenout, už je to dávno. Ale líbilo se mi, že je ve městě hodně zeleně. Bylo to v kontrastu k tomu, co jsem o Ostravě slýchal, že je tady spousta ekologických problémů.

Jak se mi tady žije? Jsem tady spokojený. Pokud bude pořád dost práce, rád bych tady zůstal.

Seriál o cizincích žijících v Ostravě, odpovědi na otázky proč se sem přistěhovali a jak se jim tady líbí, jejich životní příběhy… najdete každé úterý v tištěném vydání Moravskoslezského deníku.