Stavba kachlových kamen, krbů i sporáků nejrůznějších variant může být v příštích letech pracovní náplní současných absolventů rekvalifikačního kurzu oboru kamnář na Střední škole stavební a dřevozpracující v Ostravě.

„Účelem kurzu je naučit kluky kamna jednak navrhovat, a to v závislosti na tepelných ztrátách domů či objektů, pak zvolit i vhodný tahový systém, třeba podle toho, zda kamna budou na sezonní či celoroční výtop, a samozřejmě je ve finále umět postavit. Veřejnost dá v poslední době spíše na reference než na reklamu, takže o dobré kamnáře je zájem," přiblížil kamnářský mistr Mojmír Jauernig, který půlroční kurz vedl a je zároveň i autorizovanou osobou pro dohled nad složením závěrečných zkoušek.

Absolventi kurzu včera skládali praktickou část zkoušek. Ta se sestávala ze stavby dvou kachlových kamen odlišných systémů.

„Chlapci staví dvoje na první pohled identická kachlová kamna, jenže v jedněch je starý tahový systém, který se v Česku používá přes 50 let, a do druhých umisťují nejmodernější systém v Evropě, který je i šetrnější k životnímu prostředí. Chceme porovnat výhody i nevýhody obou systémů, což se ještě nikde nezkoušelo," vysvětlil dále kamnářský mistr Mojmír Jauernig.

Obor kamnář a montér topidel se v celé České republice vyučuje pouze na čtyřech školách a v Moravskoslezském kraji jen na Střední škole stavební a dřevozpracující v Ostravě. Pro absolventy je tedy vysoká možnost uplatnění.

„Vzal jsem to jako výzvu, vyučím se a rád bych se časem živil sám. Alespoň v to doufám," řekl pětatřicetiletý účastník kurzu Petr Vašíček, který se doposud pohyboval v oboru stavebnictví. Celková cena kurzu se vyšplhala na 28 tisíc korun.

„Já jsem si kurz platil sám, ale jsou tady třeba i kluci, kteří jsou dlouhodobě na pracovním úřadě, a ten tyto kurzy hradí, což je podle mě výhodou," pokračoval Petr Vašíček. Od roku 1995 existuje i Cech kamnářů ČR, který sdružuje řemeslníky z oboru. „Vstup je určitě nasnadě, protože kluci se tam dovzdělávají. Jinak podle zákona musí mít člověk živnostenský list," podotkl Mojmír Jauernig.

KLÁRA KOHUTOVÁ