V rozhovoru jsme mluvili o tom, jak na obor dopadá současná ekonomická situace. Ta je charakteristická vysokou inflací, rostoucími náklady pro podnikatelský sektor i domácnosti a nejistotou ohledně cen energií, které se v u plynulém roce vyšplhaly na historicky nevídanou úroveň, která si vyžádala zásah státu. Toto vše pochopitelně dopadá také na fungování vodárenských společností a jejich odběratele.

Jaký byl pro Váš obor, ale především společnost, kterou řídíte rok 2022? Můžeme se krátce ohlédnout zpět?
Nejen my jako SmVaK Ostrava, nebo vodárenský obor, ale pravděpodobně celá společnost a podnikatelský sektor, jsme očekávali, že po dvou letech, kdy jsme se museli ve všech oblastech činnosti vypořádat s covidovou pandemií, přijdou klidnější časy. To se bohužel nestalo. Od podzimu roku 2021 vystřelily doposud nevídaným způsobem nahoru ceny energií. To platilo také po celý loňský rok. Ve stejnou dobu začala rychle stoupat inflace, což se dotklo prakticky všech oblastí naší činnosti. Výrazně se prodražily stavební práce, materiály a technologie, což má dopad na naše investice při obnově infrastruktury. A to nemluvím o tom, jaký je ve stavebnictví problém sehnat kvalifikovaný personál, aby mohly stavby vůbec kvalitně proběhnout. Nárůsty cen jsou patrné také u chemikálií, které potřebujeme pro úpravu pitné vody a čištění vody odpadní, nebo technologií a zařízení pro provozy. Toto vše jsme museli operativně řešit a přizpůsobovat tomu naše plány.

Takto má vypadat nové schéma tramvajové dopravy v Ostravě.
V Ostravě vznikne tramvajové „metro“. Deník přináší odpovědi na zásadní otázky

To se nám podařilo a v průběhu loňského roku jsme našim odběratelům poskytovali služby tak, jak jsou od nás zvyklí. To znamená spolehlivě a kvalitně. Také jsme celý rok dokázali držet cenu vody na stejné úrovni, což není pro všechny části naší země obvyklé, protože s ohledem na výše jmenované skutečnosti, musely některé vodárny opakovaně zdražovat už v průběhu roku 2022.

Dobře, dotknul jste se ceny vody. Je zřejmé, že napříč republikou se letos zdražovalo více, než byli odběratelé v uplynulých letech zvyklí. Proč tomu tak bylo?
Částečně jsem již odpověděl, ale pokusím se to více přiblížit. Vodárenství je v naší zemi regulovaný obor. Je tomu tak proto, že zde působí několik tisíc majitelů a několik tisíc provozovatelů vodovodů, kanalizací a čistíren odpadních vod. Aby byly podmínky férové a spravedlivé pro všechny odběratele v zemi, přistoupilo se k plošné regulaci, kterou se musí řídit všechny vodárny u nás. Zda legislativu dodržují, nebo nikoliv kontrolují státní orgány. V oblasti cen se logicky jedná o ministerstvo financí.

Když to zjednoduším, kalkulační pravidla říkají, jaké ekonomicky oprávněné náklady do ceny můžeme zahrnout, abychom mohli plnit náš hlavní úkol. Tedy spolehlivě dodávat kvalitní pitnou vodu odběratelům a bezproblémově odvádět a čistit vody odpadní. Jedná se například o nákup surové vody od Povodí Odry, chemikálie, energie, opravy, technologie a zařízení, personální náklady v provozu a další položky.

Auto po požáru.
Někdo v Ostravě zapálil auto s litevskou značkou. Zmizely léky za tři miliony

A druhým důležitým pojmem je přiměřený zisk, kterého mohou vodárenské společnosti dosáhnout. Takže zjednodušeně řečeno, cenu vody si nemůžeme stanovovat libovolně, jak nás napadne, abychom dosáhli největšího možného zisku, jak někteří politici nebo média někdy buď z neznalosti věci, nebo úmyslně tvrdí. Navíc zisk nerovná se dividenda, zisk je zdrojem pro investice.

No, a v loňském roce výrazně vystřelily nahoru ceny prakticky všech položek, které jsem zmiňoval, a proto bylo nezbytné u většiny vodárenských společností ceny zvyšovat více, než tomu bylo v minulosti.

Proč potom ceny rostly v různých částech země různě, když inflace působila všude?
Těch aspektů je více. Někdo měl ceny energií zastropovány, někdo nikoliv, když uvedu první příklad. Rozdílné jsou také demografické a geografické podmínky. Kdy někdo dodává do větších měst s větším počtem obyvatel například na sídlištích, kde jsou pak jednotkové náklady nižší, než když se jedná o malá sídla s roztříštěnou zástavbou, například v podhorských oblastech, kde musíte více čerpat. A možná nejdůležitějším aspektem je přístup jednotlivých společností k obnově vodárenské infrastruktury, abychom ji zanechali v odpovídajícím stavu budoucím generacím. Když investice nebudete realizovat, můžete v daném období náklady snížit a nepromítnout je výrazně do ceny. Nicméně zanedbání péče o infrastrukturu vás v budoucnosti logicky doběhne. Jen nepříjemnou situaci odložíte v čase. Je neuvěřitelné, že se neustále glorifikuje ten, kdo má nízkou cenu a nehodnotí se, jak se stará i obnovu majetku. Jednoznačný a oprávněný požadavek na samofinancování infrastruktury, se bohužel nehodnotí. K tomuto přístupu přispívají také dotace, i když je nepopulární na tuto skutečnost upozorňovat. Nejúžasnější jsou ti, kteří dotace umějí čerpat a ne ti, kdo je nepotřebují.

Rozdíl v cenách také částečně spočívá v tom, že poplatky státu za odběr povrchové vody, tedy v našem případě z přehrad, jsou několikanásobně vyšší, než když odebíráte podzemní vodu.

Dává to smysl? Neměli bychom právě podzemní vodu v době klimatické změny chránit?
To je správná otázka. A otázka bohužel politická. Pitná voda se v naší zemi vyrábí z podzemní a povrchové vody zhruba ve stejném objemu. Lokality, které odebírají vodu podzemní, platí státu dvě koruny za kubík. Tam, kde se jedná o povrchové zdroje vody, v našem případě tedy nádrže v Beskydech a podhůří Jeseníků, jsou platby několikanásobně vyšší. Navíc se u jednotlivých povodí v naší zemi liší, protože musí reflektovat odlišné podmínky v dané lokalitě.

Ano, je to nelogické a nepříliš ohleduplné k životnímu prostředí. Dlouhodobě na to upozorňujeme. Na druhou stranu je zřejmé, že vodárenská společnost, která si může vybrat, zda bude více využívat levnější podzemní zdroj, nebo dražší zdroj povrchový, velmi často upřednostní levnější variantu, protože i náš rozhovor a vaše otázky ukazují, jak je cena vody u nás citlivé téma.

Pojďme zpět k meziročnímu nárůstu cen. Jak je tedy možné, že některé společnosti u nás vodné a stočné nezvyšovaly? Případně bylo navýšení výrazně nižší.
V případě SmVaK Ostrava je cena pro letošní rok 118,52 korun. Přesto, že jsme meziročně s ohledem na výše řečené museli zdražovat více než v minulosti, zůstáváme pod celostátním průměrem a výrazně pod tím, co je známo jako sociálně únosná cena vody, která pro náš region činí 138 korun za metr krychlový. Navíc neomezujeme prostředky, které poputují do obnovy a oprav vodárenské infrastruktury, protože k ní přistupujeme odpovědně a s péčí řádného hospodáře. Ostatně nám to udává legislativa.

Poslední rozloučení s fotbalistou Lukášem Lehnertem, 7. března 2023, Kravaře.
V Kravařích se loučili s fotbalistou Lehnertem. Klub rušil zápasy. Co řekl kouč?

Tam, kde zvýšené náklady do cen nepromítli, mohli zvolit několik variant řešení, z nichž žádné není dle mého názoru správné. Vlastnické společnosti, v tomto případě často města a obce, mohly například snížit nájem subjektům, které vodárenskou v lokalitě provozují. Tyto prostředky ale logicky budou chybět v péči o infrastrukturu. Případně se výrazně snížil objem peněz do infrastruktury a není plněn plán obnovy, jak nám udává legislativa.

Vraťme se k Světovému dnu vody. Co chystáte?
Mottem letošních oslav je zrychlující se změna. Cílem je zvýšit povědomí společnosti o tom, jak vodu ve svém životě používáme, zda k ní přistupujeme odpovědně a jak bychom měli náš přístup s ohledem na životní prostředí změnit. My po dvou letech ovlivněných covidem otevíráme 25. března veřejnosti brány dvou našich největších úpraven v Podhradí u Vítkova a Nové Vsi u Frýdlantu a čtyř čistíren odpadních vod ve Frýdku-Místku, Opavě, Havířově a Kopřivnici.