„Ve srovnání s loňským rokem jsme zaznamenali velký nárůst poptávky po realizaci firemních večírků a oslav. Zatímco vloni se tyto výdaje škrtaly a mnohé firmy upustily od pořádání předvánočních oslav, letos je to zcela jiné,“ uvedla Eva Fruhwirtová z agentury Commservis.com, která se podílí na desítkách firemních večírků a sportovních akcí.

Z údajů této společnosti vyplývá, že zatímco v roce 2007 připravovala 76 firemních večírků, o rok později už jen 52 a loni dokonce jen osm firemních večírků. „V letošním roce se projevuje nárůst a do ledna příštího roku už máme připraveno a domluveno 73 firemních večírků a akcí. Výrazně větší zájem je také o netradiční aktivity spojené se vzděláváním zaměstnanců,“ dodala Fruhwirtová.

Ekonomická krize podle ní naučila manažery a podnikatele více zvažovat účel vynaložených prostředků. „Ti se odklánějí od tradičních hostin s alkoholem. Večírky jsou více koncipovány tematicky, s možností relaxace a zážitků. Předvánoční večírek má podle manažerů spojovat teambuildingové prvky, které posílí pracovní kolektiv, a zároveň má být formou zaměstnaneckého benefitu, tedy poděkování za odvedenou práci v uplynulém roce.

Budete mít letos ve svém zaměstnání vánoční večírek?HLASUJTE V ANKETĚ VPRAVO NAHOŘE!

Majitel ostravské společnosti Intoza Tomáš Závada pořádá předvánoční večírky už dlouhé roky. „Je jedno, jestli je krize, nebo není. Takové posezení považuji za formu poděkování zaměstnancům. Mívají už tradiční scénář, příjemně se pobavíme, na něčem dobrém si pochutnáme, ať už jde o jídlo, či nápoje. Vyloženě pracovní věci nebo nějaké teambuildingové prvky na takové předvánoční posezení podle mě nepatří. Beru to spíše z lidské stránky, člověk by se měl alespoň před Vánocemi trochu zklidnit či se příjemně pobavit,“ dodal Závada.

Majitel další ostravské firmy Karel Rudl to vidí obdobně. „Neříkáme tomu Vánoční večírek, ale Závěrečná. Jsme stavební firma a práce pro nás většinou končí kolem pátého až desátého prosince. Sedm chlapů, kmenových zaměstnanců firmy, tak už několik roků po sobě slyší větu: ,Sejdeme se patnáctého v sedm večer u Köhlera’, což je restaurace, kde Závěrečnou slavíme. Já tomu říkám tak trochu s nadsázkou Jídlo a pití, co hrdlo ráčí. Samozřejmě, že alkohol občas někomu více rozváže jazyk a řekneme si do očí i věci, které máme na srdci. Já ale to naše posezení vnímám jako poděkování chlapům, kteří ve firmě pracují,“ dodal Rudl.

>> GLOSA BŘETISLAVA LAPISZE

Vánoční večírky zase frčí, Peter už má sako v čistírně

Krize, která drtila i tuzemské firmy od podzimu předloňského roku, je snad pryč. Alespoň to tvrdí společnost, která připravuje předvánoční večírky a obdobné firemní akce. Má několikanásobně více objednávek než loni.

Zpráva zároveň ale uvádí, že firmy už stále častěji chtějí upouštět od bujarých oslav plných dobrého jídla a alkoholu. (Prý i takové večírky někde a někdy bývaly. Dokonce jsem slyšel, že šéf jedné firmy zásadně nepustil domů nikoho, kdo byl schopen chodit ještě po dvou.)

Takovým večírkům už asi odzvonilo. Nově prý některé firmy chtějí na takových předvánočních posezeních zaměstnance i nenásilně vzdělávat, případně se bude stmelovat kolektiv.

Peter, můj známý ze Slovenska, je vyloženě večírkový typ. (Jeho rekordem je osmnáct předvánočních posezení v prosinci 2007, v pátek čtrnáctého tehdy zvládl dokonce návštěvu tří akcí v průběhu osmi hodin.) Když jsem mu při jeho nedávné návštěvě novinku o renesanci večírků sděloval, přijal ji s trochu přezíravým úsměškem. Prorocky mi přitom podal lístek z čistírny, v níž mu už dávají do pucu jeho letité manšestrové sako, ve kterém všechny ty večírky vymetá. „Toho stmelování se nebojím, naopak. Ani znalosti nejsou k zahození. Čím víc toho vím, tím se mi rozšiřují obzory. A víš dobře, že na večírek těch švýcarských hodinářů, co mi pořád uniká, se fakt jednou musím dostat,“ dodal s povzbudivým mrknutím oka.