Zaměstnanci ocelárny pracovali v uplynulých měsících v údržbě, někteří ve válcovně, další zůstávali na nucené dovolené. „Lidé z ocelárny na spuštění ocelárny opravdu čekali netrpělivě. Celá situace se táhla dost dlouho. Bylo poznat, že se lidé těší na to, až začnou chodit normálně do práce, tak jak byli zvyklí dříve. Někteří chodili a ptali se: Tak kdy konečně najedeme?“ odpověděl na dotaz Deníku předseda odborů vítkovické ocelárny a válcovny Rostislav Fromelius.

Mluvčí vítkovického Evrazu Jaromír Krišica řekl, že v současnosti jede ocelárna zhruba na pětašedesát procent své kapacity. „Do plného provozu bychom se rádi dostali v první dekádě prosince,“ dodal Krišica.

Spuštění provozu umožnila dohoda o podmínkách dodávek surového železa do vítkovického Evrazu z další ostravské huti, ArcelorMittalu. „V průběhu minulého pátku a víkendu dodala společnost ArcelorMittal Ostrava (AMO) už více než 3,5 tisíce tun surového železa do ocelárny EVS. Dodávky byly po uzavření nové dohody obnoveny v pátek 19. listopadu, když v půl sedmé ráno bylo vyvezeno do vítkovické ocelárny prvních dvě stě tun,“ upřesnil ředitel pro výrobu a techniku AMO Josef Buryan.

V průběhu pátku kunčická huť dodala do EVS prvních 1132 tun surového železa, o víkendu pak dalších 2422 tun. Surové železo je převáženo do vítkovické ocelárny ve speciálních železničních vozech. „Jsou to pojízdné mísiče, kterým se v hutnické mluvě říká ,veronika'. Surové železo je tak možné přepravovat přímo od vysokých pecí v tekutém stavu až do ocelárny odběratele. Do jedné veroniky se vejde zhruba sto tun tekutého surového železa o teplotě kolem 1400 stupňů. Během uplynulých tří dnů bylo vypraveno z kunčické huti do EVS celkem osmatřicet těchto veronik s tekutým surovým železem,“ upřesnila mluvčí AMO Věra Breiová.

Smlouvu o obnovení dodávek podepsali v pátek 29. října představitelé obou společností. Zaručuje dodávky surového železa od listopadu 2010 do konce roku 2011. ArcelorMittal Ostrava podle ní dodá do vítkovické ocelárny 65 tisíc tun surového železa ještě do konce letošního roku a dalších 550 až 600 tisíc tun během roku 2011. Ve smlouvě je rovněž zakotven způsob stanovení ceny.

>> GLOSA AUTORA

Oceláři i Jura už zase mají práci

Místo každodenního chození do práce, ve které se navíc na chleba nevydělává vůbec lehce, zůstávat doma a pobírat osmdesát procent platu? Asi jen málokdo by takovou představu šmahem odmítl.

Část zaměstnanců ocelárny z vítkovického Evrazu zažívala takovou „pohodičku“ v uplynulých měsících. Že byla vykoupena nemalými obavami o budoucnost, o tom asi nepochybuje nikdo. A určitě ne ten, kdo se do podobné situace někdy dostal.

Z myslí mnoha pracovníků vítkovické ocelárny tak po dlouho vyjednávané dohodě vedení jejich huti a té kunčické o obnovení dodávek surového železa popadaly asi pořádné balvany. Své o tom ví i odboráři, kterých se v průběhu posledních pěti měsíců někteří lidé z ocelárny stále častěji chodili ptát: Tak co, už víte, kdy se ocelárna konečně rozjede? Rozjede se ještě vůbec?

Jura, největší lenoch, jakého znám a vyznavač dříve na Slovensku hodně užívaného pozdravu Práci čest a robote pokoj, který kvůli častému střídání pracáku, pobytu na nemocenské a výjimečně i různých krátkodobých zaměstnání, získal přezdívku Nefachčenko, mi asi zase poví, že jsem napsal pěknou kravinu. Třeba se ale tentokrát pletu.

Moc jistý si ale totiž v kramflecích v poslední době není ani sám Jura. Nedávno si mi dokonce postěžoval, že jako dlouhodobě nezaměstnaný byl povolán do roboty, a musel dokonce shrabovat listí „harantům“ ze školních či školkových zahrad. „Mám o ten náš svět obavu. Kam to až dospěje. Abych už i já musel robit,“ kroutil při našem posledním setkání hodně dlouho hlavou.