Například do Petřvaldu u Karviné zajíždí třikrát týdně se svým transitem dvaadvacetiletý Polák, který se představuje jako Vojtek. Spokojen je nejen prodejce, ale také i většina oslovených zákazníků. „Je ochotný, zastaví i u našeho domu s pečovatelskou službou. Pro nás starší, kteří už třeba špatně chodíme nebo máme jiné obtíže, to je ideální. Má tady chleba, další druhy pečiva, mléko a já si občas beru i podmáslí. Ten chlapec je ochotný. Ceny má slušné,“ pochvaluje si v sobotu těsně po osmé ráno jedna z obyvatelek domu s pečovatelskou službou.

Další zastávku má pojízdná prodejna o několik desítek metrů dále. Tady je jednou ze zákaznic i Irena Rotreklová, která nakupuje v pojízdné prodejně hlavně pečivo a ryby. „Chleba nám vydrží celý týden, zatímco ten, co jsem nakupovala dříve u nás, už po čtyřech dnech moc k jídlu nebyl. Občas koupím i sýry nebo ryby. Pro ně jsem dříve jezdívala do Polska,“ říká žena a nezapomene pochválit ochotu prodavače. „Když jsem si objednala brambory, tak mi je přivezl až domů a ještě odnesl, manžel tenkrát nebyl doma,“ dodává.

Lidé už jsou na pojízdnou prodejnu zvyklí, takže na dalším místě, kde pojízdná prodejna z Polska pravidelně staví, už čekají tři mladší ženy v řadě. Po této zastávce má dvaadvacetiletý sympatický mladík chvilku času. Vysvětluje, že z polského příhraničí vyjíždí více pojízdných prodejen. „Máme své rajony, zboží je hodně podobné. Jen, když si zákazník řekne o něco speciálního, tak se mu to snažíme sehnat. Jinak nabízíme pečivo, chleba prodávám za dvaadvacet korun, vánočku za šestnáct, v ledničce máme sýry, mléko, ryby a další věci, které by se mohly kazit. Alkohol ale nevozíme, nemáme na něj povolení,“ dodává mladík a nasedá do auta.

Řidič vyráží, aby pojízdná prodejna byla včas na další zastávce. Než se vrátí zpátky polského Jastrzebie, najezdí zhruba stovku kilometrů, někdy i pár kilometrů více.