„V oboru pracoval děda. Po roce 1948 musel pochopitelně skončit. Když se poměry v roce 1989 změnily, byl už v pokročilém věku. Přesto ale neváhal a rozhodl se živnost obnovit, začínal úplně od nuly. Postupně se k němu připojoval i otec, který ale k oboru až tak blízko neměl. Jako malý kluk totiž musel dědovi v řeznictví pomáhat, což se mu tenkrát asi moc nezamlouvalo. Od oboru šel dál a vystudoval i technickou školu,“ vrací se do minulých let Marcel Jelínek.

Ani jej v době studií nenapadlo, že by se vydal v dědových stopách. „Taky jsem se na studiích věnoval technickým oborům. Když se ale děda snažil živnost obnovit, začal mu postupně pomáhat otec a pak i já. Postupně to podnikání přecházelo na mě. Děda mi radil ve věcech odborných, otec zase v jiných, například v řízení firmy. Od roku 1991 jsme postupně začínali s výrobou umělých střev pro uzenáře, poté jsme přidávali i výrobu přírodních střev a koření. Získali jsme zastoupení německé kořenářské firmy pro Moravu. V současnosti máme dvě desítky zaměstnanců,“ shrnuje léta života firmy do několika vět současný šéf firmy.

Výrobci uzenin nejsou pro jeho podnik konkurencí, jsou to zákazníci. I na trhu, kde se havířovská firma Jelínek a syn pohybuje, je dost těsno. „Konkurence je obrovská, i když jde o úzce zaměřenou výrobu. V rámci naší firmy provozujeme i menší řeznictví, takže už dobře vím, co obnáší mít vlastní firmu. Patří k tomu samozřejmě i to, že se někdy daří lépe, jindy hůře. Některé nápady se podaří dotáhnout do konce, jindy člověk neuspěje. Postupem času také zjistí, že někomu může například dát delší dobu splatnosti, u jiného by to nefungovalo. Patří k tomu i to, že člověk takzvaně někomu naletí, nebo je dokonce i okraden,“vysvětluje.

Mezi základní principy podnikání proto podle něj patří dlouhodobá spolupráce s obchodními partnery. „Ta se nám osvědčila a vyplácí se pořád,“ říká Marcel Jelínek. Za hodně důležité považuje umění vybrat si správné lidi do firmy. „Nejen v odborných věcech se mohu spolehnout například na svého technologa, mám dobrou účetní, ve firmě pomáhá i manželka,“ dodává šéf havířovské firmy Jelínek a syn.

Pro nejbližší období plánuje i přenesení některých rozhodovacích pravomocí na své podřízené. „V současnosti dělám zásadní rozhodnutí sám, i když se o nich samozřejmě radím. Takových rozhodnutí ale začíná přibývat, a tak to budu muset trochu změnit,“ dodává muž, který se dostal díky svému dědovi do oboru, o kterém v dětství ani v období studií nepřemýšlel ani ve snu. I speciální uzenářská výroba je obor, kde je v posledních letech konkurence rok od roku větší.