Lidé si vás většinou pamatují jako toho nejúsměvavějšího výčepního na akcích Ostravaru - od Slavností až po Kryštof kempy. Vy jste však prošel mnohem více profesemi…
To je pravda. Začínal jsem ve výrobě. Nejprve ve sklepě, pak na sladovně a na spilce. Když se rozjela nová varna, pomáhal jsem s jejím vyladěním a vařil i pivo. Pak jsem se přesunul na marketing a pomáhal s propagací piva. Nakonec jsem dostal na starost technickou podporu hospod.

Vzpomínáte si ještě na svůj úplně první den v pivovaru?
Úplně přesně. Poprvé jsem prošel pivovarskou bránou 3. července 1972. Nastoupil jsem jako sladovnický učeň a dva měsíce pracoval na lahvárně. Osm týdnů jsem skládal přepravky piva a prakticky se nezastavil. Léto je pro každý pivovar hlavní sezónou a v Ostravaru to samozřejmě není jiné. Vzpomínám si, že tehdy jsme v Ostravaru ještě používali plechové přepravky. Plastové přepravky, tak jak je známe dnes, k nám přišly až o rok později.

Která piva tehdy Ostravar vařil?
Vařili jsme tři druhy Ostravaru. Dvanáctku, desítku a pro lidi ve fabrikách, kteří pracovali v horkých provozech, osmičku. Na Velikonoce a Vánoce se pak uvařil nějaký speciál. Buď speciální Ostravar, Baník nebo Ondráš.

Kolik pivo tenkrát stálo?
Cenu speciálů si už nepamatuji, ale láhev desítky stála korunu sedmdesát a dvanáctka dvě osmdesát.

A co samotný pivovar? Jak vypadal Ostravar před padesáti lety?
Na první pohled podobně. Základní členění areálu na chladné a horké hospodářství je stejné. Největší rozdíl byl v tom, že v pivovaru v té době ještě nestála nová varna. Všechno pivo se vařilo na staré. Tam, co je dnes muzeum. Vzpomínám si také, že pivovar daleko více voněl. Naproti staré varně nad spilkami byly totiž v horním patře velké chladírenské štoky, ze kterých se na nádvoří linula nádherná chmelová vůně. A mlato z pivovaru odváželi ještě opravdoví koně.

Jak moc se pivovarnictví od té doby změnilo?
Pivovarnictví samozřejmě ušlo stejně jako jiné obory obrovský kus cesty. Vidím to na našem pivovaru. Třicet let už rok co rok modernizujeme provozy. Máme nové, efektivnější technologie, stáčecí linky řídí počítače, stáčíme pivo do obalů a tanků, které jsou k pivu mnohem šetrnější než kdysi. Naše láhve postupují zátěžové testy, aby v nich pivo vydrželo kvalitní na Sahaře i na Aljašce, na úplně jinou úroveň se dostala bezpečnost. To všechno přineslo skokové zvýšení kvality Ostravaru. Taky se hodně rozšířil náš sortiment. Lidi si vedle lepší ostravarské dvanáctky pochvalují Mustanga, Černou Barboru nebo Speciály ze spilky. To tady před padesáti lety nebylo. Ale já piju stejně nejradši desítku!

V Ostravaru jste strávil téměř 50 let života. Jakou má podle vás pivovar perspektivu a co si myslíte o dnešní generaci nových mladých sládků?
Podle mě jsou hodně šikovní. Převzali otěže v mladém věku a vedou to správným směrem. Navíc jim lidi v pivovaru věří. To je hodně důležité. V Ostravaru jsme měli vždy výbornou partu, která pro pivovar dýchala. Ať už to byla Liba Jarošková na spilce, Honza Hanušák ve sklepě nebo Standa Duda na stáčírně. To vše jsou nejen moji skorovrstevníci a kamarádi, ale hlavně lidi, kteří své práci opravdu rozumí. Dneska po nás nastupuje nová generace, která tomu dává zase všechno. Nejen Honza Řehůřek, Klára Chudá, Vojta Slivoň, ale třeba i Vláďa Růžička, Honza Molitor, Natalka Kuruc, David Purgat a další a další jsou zárukou, že Ostravar bude i v budoucnu pivovar, na který bude Ostrava hrdá.

Jak to bude s vámi? Dokážete si sám sebe představit jako důchodce v bačkorách?
Kdepak. Po těch letech si už život bez pivovaru představit vůbec nedokážu. Tak jsme se domluvili, že kdykoliv mě bude Ostravar potřebovat, budu k dispozici.