Stará Bělá, která má okolo čtyř tisíc obyvatel, leží nedaleko centra města, ale udržuje si tak trochu svůj venkovský ráz, i když novodobá výstavba rodinných domů a příliv nových obyvatel z města tuto snahu mírně nabouraly a poněkud přiblížily k městskému ruchu.

Obec se zapsala do povědomí Ostravanů ještě výrazněji před šesti lety, kdy se zde začalo vařit pivo. Hospod či hostinců zde bylo několik, ale pivovar, to je něco jiného. Zakladatelem zdejší pivovarské tradice byl Pavel Kuchta, který společně s manželkou převedl do reality jednu z rodinných pivních debat o tom, jaké by to bylo vařit si vlastní pivo.

Výsledkem byl rodinný minipivovar, starobělské pivo je vyráběno tradičním dvourmutovým způsobem a je vařeno podle českých tradic. Místní občané, ale nejen oni, tento odvážný a úspěšný pokus přijali vřele, hořký ležák jim chutnal a chutná stále.

Nynější doba však pivovarům a vůbec podnikání v gastronomii ani trochu nepřeje, navíc společnost Starobělský pivovar provozuje i restaurace.

„V tomto období je to určitě zátěž, především finanční, ale všechny své zaměstnance jsme si zatím mohli ponechat. Pivo nyní prakticky nevaříme, zásoby ležáckého sklepa jsou dostatečné na pokrytí současné poptávky. Zima navíc znamená menší zájem i během normálního stavu, bez toho zatraceného koronaviru,“ říká člen představenstva Starobělského pivovaru Daniel Hořínek.

Na jaře pivo končilo u mnoha pivovarů v důsledku přijatých opatření v souvislosti s koronavirovou pandemií v kanále.

„U nás to tak nebylo, díky hezkému počasí jsme registrovali značnou poptávku koncových zákazníků, ať už přímo u nás v pivovaru, nebo skrze výdejní okénka. To bylo ještě dovoleno čepované pivo podávat a lidé mohli pít na veřejnosti. Teď už je to jiné. Druhá vlna je pro nás určitě těžší v tom, že

jsme se poměrně dost finančně vyčerpali ve vlně první a už skoro není z čeho brát,“ posteskne si Daniel Hořínek.

Stejně jako jeho kolegové z oboru doufá v brzké otevření svých podniků. A na své čepované ze Starobělského pivovaru se už těší i tamní štamgasti.