Mladší z dvojice, Jiří, vystudoval střední zemědělskou školu v Krnově, starší Vlastimil se zase po gymnáziu vydal na vysokou zemědělskou školu v Brně. Navíc do té doby vyrůstali v zemědělské rodině. Otec pracoval jako mechanizátor v místním družstvu.

„Od deseti let jsme skákali po traktorech a kombajnech a každé léto jsme mívali v zemědělství brigádu. Vyrůstali jsme v tom,“ popisují bratři Vozníkové budování vřelého vztahu k jejich nynějšímu byznysu.

Podle svých slov do podnikání skočili po hlavě a po čase se naučili plavat. A patrně dobře – dneska totiž zaměstnávají 50 lidí a mají tři střediska – vedle sídla v Polance také v Lanškrouně a ve Velkém Týnci u Olomouce. Zemědělskou techniku tak prodávají a servisují nejen v našem region, ale i v západní a střední Moravě a východních Čechách.

„V posledních letech prodáváme kolem 250 strojů ročně a servisujeme asi dva a půl tisíce strojů,“ poukazuje Jiří Vozník na velký rozvoj firmy. A rozvoj či spíše vývoj se týká i samotných strojů. Dávnou minulostí jsou nepohodlné a začouzené stroje, podle bratrů si dnešní zemědělská technika co do komfortu a vymožeností nic nezadá s nadstandardními osobními vozy.

Bleskový vývoj

„Zemědělci nemají moc na výběr, výrobci elektroniku do strojů dávají už automaticky. Ale vesměs toho rádi využívají. Zemědělci, kteří dnes chtějí konkurovat, po nás úplně běžně chtějí, aby jim stroj snímal pole a podle výnosu dávkoval hnojivo či osivo. Šéf chce mít doma o strojích přehled, nahlížet do nich on-line v aplikacích a mít maximální přehled o pohybu stroje či spotřebě paliva. Před pěti lety, když už traktor jezdil po poli podle GPS, by mě nenapadlo, že se budeme muset učit další technické vychytávky,“ říká Vlastimil Vozník, podle něhož ve Spojených státech už existují stroje bez kabiny, které jezdí zcela samy, nyní se jen řeší právní ošetření bezpilotních traktorů či kombajnů.

Jinou paralelu s automobilovým průmyslem ale bratr Jiří vyvrací. „Nefunguje to jako v automobilovém průmyslu, kde škodovka má po celé republice několik desítek autorizovaných servisů a auto si spravím tam, kde se mi zrovna pokazí. Zemědělec se většinou pohybuje v teritoriu několika málo sousedních obcí a je zvyklý na svůj konkrétní servis. Až na výjimky si zemědělec servisuje stroj do padesáti kilometrů,“ říká jednatel BV Techniky, která v naprosté většině případů své „servisáky“ vysílá přímo na pole, jak se rozrůstá klientela.