Dnes u nás kočárky neodmyslitelně patří k péči o miminko, ale jejich historie se začala psát až v polovině 18. století. V roce 1733 kočárek vynalezl zahradní architekt William Kent. Navrhl jej pro pobavení malého vévody z Devonshire, místo držadla měl kočárek opratě a chlapce v něm tahala koza.

Nápad měl veliký úspěch a kočárky se staly módou mezi šlechtickými rody v Evropě. Byly to v podstatě luxusní zdobené zmenšeniny kočárů tažených koňmi. Dovolit si je ale mohly jen nejbohatší rodiny. Koncem 18. století už opratě nahradila držadla, aby mohli kočárek tlačit rodiče nebo chůva. V roce 1840 si tři takové exempláře pořídila královna Viktorie a rozpoutala tak „kočárkové šílenství“. Tehdejší kočárek měl tříkolový podvozek a proutěnou korbičku s malou stříškou. Děti vždy seděly po směru jízdy.

Průlom v historii kočárků přinesl v roce 1889 vynález Williama H. Richardsona z Baltimoru. Ten si nechal patentovat polohovatelný kočárek, v němž mohlo dítě poprvé sedět čelem k matce. Pro zvýšení bezpečnosti se snížil podvozek a zavedly se nožní brzdy, aby kočárky s dětmi neujížděly.

Staré kočárky

Trakářek. Dřevěné trakářky byly jedním z typů sportovního kočárku. Typické pro ně jsou dvě velká kola s drátěným výpletem a čtyři opěrné nohy, z nichž přední bývaly později navíc opatřené malými kolečky pro lepší manipulaci s kočárkem. Běžně se užíval až do 20. let 20. století.

Promenádky. K nejhonosnějším kočárkům patří promenádky zdobené množstvím volánků a krajkoví. Tyto krásně zdobené kočárky ale působily mnoho starostí dětským lékařům, neboť rodiče je rádi využívali též jako interiérovou kolébku, ovšem s kočárkem si z procházek do domácnosti přinášeli také špínu a prach z ulice.

Loutkový kočárek značky SILVER CROSS. Silver Cross je anglická firma činná od roku 1877, která klade důraz na kvalitu designu, materiálu i provedení a která zhotovuje luxusní kočárky i pro královskou rodinu. V polovině 20. století byly kočárky tohoto výrobce označeny za „Rolls-Royce mezi kočárky”.

Koncem 19. století bylo několik žen zatčeno proto, že tlačily kočárek po chodníku, a nejely po vozovce jako všechna ostatní „vozidla“. Až po bouřlivé diskusi soud tlačení kočárku po chodnících legalizoval.

Kukaň. Poválečná éra proslavila kočárek označovaný pro jeho nezaměnitelný tvar jako kukaň. Kočárky typu kukaň s nesklopnou zasouvací střechou se poprvé objevily již ve 30. letech 20. století, „nesmrtelnost“ jim však zajistila až generace dětí, kterou odvozily v letech padesátých. Nejstarší kukaně se vyplétaly z proutí nebo pedigu, za 2. světové války z papírových provázků nebo slámy, od 50. let pak z PVC bužírky. Kočárek na fotografii vyrobila česká firma Liberta.

Koženkový. V polovině 30. let 20. století se na scéně objevil nový typ odlehčeného kočárku s koženkou napnutou v kovovém rámu. Navíc byl skládací a zaneprázdněné maminky také ocenily jeho snadnou údržbu, která je na rozdíl od kočárků vyplétaných stála minimum času. Tyto kočárky označované jako prošívané, měly korby obdélníkového tvaru, s postupujícími 30. léty se však postupně zaoblovaly. Stále dokonaleji impregnovaný textil postupně nahrazovala koženka.

Brzda a kola. Do sériové výroby kočárků zasáhl také rozvoj automobilismu. Nejvýrazněji v 30. letech 20. století. První novinkou, kterou převzaly kočárky od automobilu, byla brzda, která se koneckonců vzhledem ke zlepšujícímu se stavu cest stala nutností, neboť rodiče si již nevystačili se zapřením kočárku o výmol nebo kámen. Celková úprava vzhledu kočárku pak již na sebe nedala dlouho čekat. Do módy tak přišla například balonová kola s kuličkovými ložisky, autoblatníky, sklopné kabrioletové stříšky či zdobné chromování, proměny se dočkaly také dosud dominantní tmavé barvy – s kočárkovým automobilismem přichází konečně znovu obliba barev světlých, pastelových. Na kočárcích se dále objevuje střecha se slídovými okénky, případně kabrioletová stříška se stahovacími okénky a celuloidovým pevným či sklopným stínítkem proti sluníčku, dále nárazník na přední stěně korbičky, určený především k přenášení po schodech, či různé brašny a skříňky na plenky.

Osmipérák. Těsně před druhou světovou válkou se objevuje poprvé proslulé boční pérování pomocí osmi pružin. Válka se však promítla i do výroby kočárků – ty se nově nabízely většinou v nejjednodušším provedení, mizí autíčkové kočárky, které nahradily kočárky skříňkové s malovanými ornamenty namísto dražších kovových ozdob. Suroviny též primárně proudily do válečného průmyslu, a kočárky se musely vyrábět doslova z kdečeho – bočnice z lisované lepenky, lůžka z papírového motouzu či slámy, korbičky a střechy z rákosu, podvozky dřevěné…

Koncem 19. století byl vyroben nový typ kočárku na vysokém podvozku. A již tyto nejstarší vysoké kočárky se vyráběly nejen na dřevěných loukoťových kolech, ale též kolech kovových, s drátěným výpletem a pryžovou obručí, s pružným ocelovým podvozkem ve tvaru písmene C, později s pásovým a ještě později řemínkovým pérováním. Tyto kočárky byly nazývány různě: nejznámější princesky měly mělké korbičky s bočnicemi lunetového tvaru.