Paní hejtmanko, náš rozhovor bude, samozřejmě, ovlivněn současnou situací s koronavirem. Ten má jistě dopad i na váš soukromý život. Vy se teď jezdíte domů asi jen vyspat, že?
Řekl jste to přesně. Za normálních okolností se snažím vše plánovat tak, abych stihla koupání dcerky. I tak ale často přijedu a ona už spí. V této době je to navíc zcela atypické, bývám doma hodně pozdě. Ráno ji však vidím, vstává totiž velice brzy. A nyní, přiznávám, si zahrávám s myšlenkou, že budu přespávat na krajském úřadě, abych toho zvládla více. Ale zatím se snažím vždy dorazit domů, aby rodina věděla, že jsem v pořádku.

Je sobota, jedna hodina, co jste obědvala?
Takřka v běhu jsem před chvílí snědla doslova zdravou stravu – chlebíček s nějakou pomazánkou, kafe a kolu.

Kdybychom byli v jiné situaci, co by bylo u vás doma v běžnou sobotu k obědu?
I kdybychom neřešili současné problémy, stejně to neznamená, že bych byla v sobotu na oběd doma. Často jezdím do obcí a za starosty, abych viděla tamní život. Ale jinak se snažím doma uvařit, když se to nepodaří, vyrazíme všichni do restaurace.

Bavíte se v této době s manželem o něčem jiném než o koronaviru?
Snažím se s ním o tom nebavit. Už mi říkal, že se asi zblázní, protože všude se mluví jen o koronaviru. Snažím se ho tématu ušetřit, ale to víte, že to nejde, vždycky u něj skončíme.

Vašemu synovi je dvacet. Co on a politika?
Míša se ke všemu staví tak, že brání maminku, protože mě zná a ví, že to dělám naplno. Ale když se bavíme o politice, nekloní se k žádné straně. Dneska mě překvapil, ráno byl doma a říkal, že bude s kamarády na streamu, že budou šít roušky a bavit se o tom, co bude. Čeká ho totiž maturita a nic není jistého.

Jak jste dlouho v politice?
V Krhanicích u Benešova jsem v zastupitelstvu začínala před dvaceti lety.

Proč?
Všude, a na malé vesnici zvláště, bývá trend, že všichni nadávají, a když přijdou volby a mohli by něco změnit, postavit se k tomu čelem a jít do voleb, tak se všichni otáčejí. Prostě jsem chtěla některé věci změnit, a tak jsem se do toho pustila. Takhle to dopadlo.

Jak jste prožívala rozhodování o vstupu do velké politiky?
To nebylo rozhodování, to přišlo samo. Tehdy jsem už byla se současným manželem, který mě podpořil a podporuje stále. A syn to má všechno z první ruky od svých prvních krůčků. Oba vědí, že nejsem typ, který dokáže sedět doma a starat se jen o rodinu, že já pro svůj vnitřní klid, ale i pro temperament potřebuji působit v oblasti, kde mohu být aktivní. Kdyby to nebyla politika, najdu si jinou činnost pro lidi, protože mě to baví.

Zalitovala jste někdy rozhodnutí stát se političkou?
To víte, že každý takový okamžik máme. Já jsem ale od přírody bojovník, je to jistě i mým znamením, jsem Lev. Takže to litování bývá jen chvilkové a pak se do všeho pustím s ještě větší vervou.

Jste žena mezi mnoha muži. I když se doba posunula a vás je v politice více, vždy se tradovalo, že ženy nemají dostatečně ostré lokty, aby se postavily mužskému pokolení.
Musím říci, že pánové, až na výjimky, jaksi zapomínají, že žena v politice nerovná se muž. Zapomínají na základní pravidla chování a slušnosti. Chápu tedy slova o nutnosti mít tvrdé lokty, a i proto mnohým ženám nestojí za to v politice být. Vybrala jsem si tohle řemeslo, a tak si v tomto směru nestěžuji, ale to, co občas musíme snést, bývá hodně nepříjemné.

Jak to tedy je u vás? Tvrdé lokty, nebo spíše ženský šarm, úsměv, klid, abyste opozici přesvědčila?
Využívám vše, co jste řekl, ale rozhodně nejsem typický loktař, takový ten chlapský ranař. A lhala bych, kdybych nepřiznala, že občas použiji ženské zbraně, jako je jemný přístup a úsměv. Ono to občas zafunguje, ale ne pokaždé se to podaří. Teď jsem ale prozradila moji taktiku…

… to nevadí. Třeba to bude malá rada pro další političky. Při svých projevech, a to i v posledních hektických dnech, působíte klidně. Je to jen přetvářka, nebo jste taková?
Jsem všechno možné, jen ne klidná, když mi dojde trpělivost, jsem až cholerická. Politika mě ale naučila velkému sebeovládání. Myslím si, že my politici máme navenek vystupovat klidně, působit na lidi uklidňujícím dojmem, pozitivně. Tedy nepanikařit, neklít, nebýt na sebe zlí, útoční. Tím situaci neuklidníme, naopak.

Co vás dokáže rozčílit v soukromí?
Když manžel po sobě neuklidí a třeba šroubováky jsou po celém domě. Ale na druhou stranu, on doma vládne, tak mu to musím trochu tolerovat. Syn má ve svých dvaceti letech svůj názor na všechno, ale je pravda, že někdy se chová jako malé dítě. Naštěstí manžel je zklidňující prvek, takže máme většinou dobrou náladu.

Dokážete doma oddělit práci od soukromí?
Politika není prací na osm hodin, takže i doma telefonuji, řeším. Práci se snažím od soukromí oddělit na dovolené, ale ani tam mi to moc nejde. Pro svůj klid musím vědět, co se děje, když tam nejsem. Prostě nedokážu zavřít dveře, odjet a přijet za dva týdny, aniž bych nevěděla. Rodina je na to zvyklá, ale kdyby neměla pochopení, byl by to průšvih. Manžel je doma s dcerou a zvládá to skvěle, má můj obrovský obdiv a dík.

Nemáte někdy výčitky, že byste mohla být „lepší“ matkou? Být doma, jezdit po vsi s kočárkem, posedávat na písku? Pak uspat dceru, uvařit, dát si kafe…
Už se synem jsem vydržela doma jen asi rok a půl a pak jsem musela na částečný úvazek do práce. Nejsem typ ženy-mámy na plný úvazek doma. U nás je to tak, jako když se jinde vrací chlap domů po celodenní šichtě a užije si, byť unaven, dítěte. V té pozici jsem já, a s Emičkou večer děláme často velké lumpárny. Čím méně jsem doma, tím si ji více užívám. Nojo, ale jsem máma a mnozí čtenáři mě za to asi odsoudí.

Jak máte rozděleny domácí práce?
Manžel zajistí mužské práce, nákupy obstarají pánové, využíváme i zásilkové obchody. A úklid, žehlení, vaření a pečení je moje parketa. Ale oba dva rádi a dobře vaří, což je fajn.

Čím vás na talíři potěší?
Steaky na grilu od manžela jsou úžasné. Maso mám ráda celkově. Miluji zeleninu, grilovanou i normálně. Michal improvizuje, ale jeho jídla jsou opravdu dobrá.

Když se naskytne volný víkend, co s ním? Kde si nejvíce odpočinete?
Jdeme ven, na výlety. Miluju chvíle na terase na zahradě s Emičkou. Jak ale roste a je živelná, tak toho moc nenasedíme.

Jakou knihu jste naposledy přečetla?
Čtu hlavně e-mailovou poštu a teď naposledy Zákon o krajích. K Vánocům jsem pár knížek dostala, ale zatím nebyl čas.

A co hudba? Jakou máte ráda?
INXS, Queen, Elán, No Name, mám ráda Janu Kratochvílovou a taky Karla Gotta. A skupinu Keks, která je z Benešovska.

Tuším, že v kině jste dlouho nebyla?
Tak na to si nevzpomínám.

A co televize?
Teď sleduju americký seriál, v překladu Učený přeživší. Jasně, je to o politice.

Je něco, na čem takzvaně ulétáváte?
Kupuju si ji a jím ji, přestože bych neměla – čokoládu. Snad ale nejsem jediná žena s láskou k čokoládě! A miluju kávu.

Máte nějaký životní rest?
Přiznávám, že nemám moc času na rodiče a sestry. To mě mrzí.

Co nějaký sen?
To není sen, ale přání. Aby moji blízcí byli zdravotně v pořádku. A aby se mým dětem dařilo.

Jaroslava Pokorná Jermanová (49 let), rodačka z Karlových Varů, žije v Benešově. Svoji politickou kariéru začínala v zastupitelstvu obce Krhanice, kde byla i starostkou, ale i zastupitelkou Středočeského kraje. Čtyři roky zastávala post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, v současné době je hejtmankou Středočeského kraje a místopředsedkyní hnutí ANO 2011. Před politickou kariérou pracovala v řadě firem, kde se většinou věnovala personalistice. Vystudovala obor provoz a ekonomika na Provozně ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, má titul Ing. Z prvního manželství má syna Michala (20). Je podruhé vdaná, před rokem se jí narodila dcera Ema, mateřské povinnosti převzal manžel.