„Co by se stalo, kdyby najednou, magicky, muži mohli menstruovat a ženy ne? Odpověď je jasná, menstruace by se stala záviděníhodnou mužskou záležitostí. Muži by se předháněli jak dlouho a kolik. Začátek menstruace by pro chlapce znamenal vytoužený důkaz mužství, náboženské rituály, divoké večírky… Vláda by ustanovila Národní institut pro léčbu menstruačních bolestí,“ píše Gloria Steinem ve své eseji nazvané Kdyby muži menstruovali. Jenomže menstruujeme my ženy.

Žádné bujaré večírky, oslavné rituály a menstruační olympiáda. Spíš tajné útěky na záchod s vložkou v rukávu, marné hledání koše v kabince na veřejné toaletě, promyšlené uvazování mikiny kolem pasu, aby nebylo nic vidět, výmluvy, proč nemůžu jít do bazénu, proč mám v létě černé pevné kraťasy, a ne rozevlátou sukni, vztek na rozjuchané modelky v reklamách s modrou krví.

Menstruace je stále tabu, nemluvíme o ní otevřeně, natož s láskou, přestože polovina planety každý měsíc krvácí, krvácela nebo ji to čeká. Přestože všichni, jak tu jsme, tu jsme díky ní.

Teta z Červeného Kostelce

„Přijela na návštěvu teta Irma,“ hlásí kamarádka a odchází na záchod. Nechytám se. „Kdo že přijel? Teta od vás ze Šumavy? Za tebou do Brna? Do vašeho maličkého bytu?“ ptám se nevěřícně, když se vrátí. O menstruaci nemluvíme otevřeně ani my holky, co spolu chodíme. Odkáže mě na seriál Ajťáci. Když si pustím ukázku s tetou Irmou a přestanu se konečně smát, začínám pátrat po tom, jak různě o tom, že máme své dny, my ženy mluvíme.

Obligátní krámy. Ale také říkáme, že přišli Rudoarmějci, že barvíme vajíčka nebo že přijela návštěva z Červeného Kostelce, že hostíme komunistickou kamarádku – Dánky dokonce hlásí, že mají „komunisty v altánku“. Proč v jedenadvacátém století pořád nedokážeme na plnou pusu říct, že zrovna menstruujeme?

„Považuji menstruaci za fascinující téma pro antropologii, nejen pokud jde o neliterární společnosti a jejich zvláštní opatření jako například menstruační chýše a pro nás exotické rituály, ale především pokud jde o společnost naši, kterou jsme často zvyklí chápat jako rovnostářskou, racionální a vyspělou,“ píše socioložka Jitka Pecharová. A cituje americkou aktivistku I. M. Young, která říká: „Následujeme nespočet praktických pravidel. Nemluv o menstruaci s nikým jiným než se svou matkou, lékařkou a nejlepšími kamarádkami.

Možná si můžeš o menstruaci promluvit se svým stálým partnerem, ale záleží to na jeho pocitech. Věci, které se týkají menstruace, uchovávej skryté, nenechávej krvavé skvrny na podlaze, ručnících, prostěradlech nebo židlích. Ujisti se, že krev viditelně neproteče skrze oblečení a nedopusť, aby někdo zahlédl okraj menstruační vložky. Menstruace je špinavá, nechutná, hanebná, a proto musí zůstat skrytá.“

Před šesti lety umístila básnířka Rupi Khaur na svůj Instagram fotografii, na níž leží v posteli v teplákách a viditelně menstruuje. Instagram fotografii zakázal jako pobuřující. I když nakonec svoje embargo zrušil, signál byl vyslán: menstruujte v soukromí, krev schovávejte a celou tu nepříjemnost si prostě nechejte pro sebe.

Rupi Khaur není zdaleka jediná, kdo se snaží o menstruaci mluvit otevřeně. Americká bubenice, skladatelka a aktivistka Khiran Ghandi se v roce 2015 rozhodla běžet londýnský maraton během své menstruace bez hygienických pomůcek, aby tak upozornila na menstruační tabu. Doběhla s klínem a stehny od krve.

„Musíme přestat mluvit šeptem, musíme popsat, jak se ve skutečnosti cítíme nebo čím procházíme každý měsíc, a musíme se navzájem podporovat,“ tvrdila. Komentátoři televizních stanic ovšem spíš šeptali – mluvili o průjmu nebo o zranění, ale slovo menstruace se v přímém přenosu zdráhali vyslovit.

Od menarché po menopauzu

Seděla jsem na záchodě, synovi byly tak tři a dobýval se za mnou. „Co to je?“ ptal se a hleděl na můj menstruační kalíšek. Vysvětlila jsem okolnosti svého každoměsíčního krvácení. „Můžu si půjčit kalíšek do vany? A můžu ho vzít do školky?“ zeptal se zvídavě. Stud neznal. Snažím se ho v něm nezasívat, ale dochází mi, že je to možná proto, že je kluk – že se ho tyhle holčičí věci nebudou fyzicky týkat. Co, až se zeptá dcera, které jsou teď dva?

Vzpomínám na to, jak jsem se o menstruaci dozvěděla já. Vložky jsem poprvé spatřila na poliklinice okresního města na záchodě v kovovém kbelíku, bylo to v době hluboké totality. Myslela jsem si, že jsou to obvazy, které tam zanechali zranění lidé, kteří čekali na ošetření uříznutých prstů na chirurgii.

Menstruovat jsem začala v první polovině devadesátých let. Postkomunistickému světu ještě stále vládla buničina v gáze. Lepicí vložky a křidélka jsem poznala až na gymnáziu a byla to obrovská úleva.

„Mnohé ženy si živě pamatují počátek svojí menstruace ne proto, že tento zážitek samotný by byl dramatický, ale protože v něm zakoušíme posun od dítěte k ženě. Vzpomínáme si na nadšení, které doprovázelo dospívání, nošení punčoch, první sex, krok k zodpovědnosti. Současně se ale s politováním díváme přes krvácející zeď, která nás dělí od našeho dětství. Je v tom kousek ztráty, pocit, že jsme byly vrženy do skutečného světa příliš brzy,“ říká I. M. Young.

První menstruace, nazývaná menarché, značí přerod dívky v ženu, její absence naznačuje těhotenství, její návrat zase to, že tělo je připraveno znovu otěhotnět, její vymizení signalizuje menopauzu, kdy žena plodnost ztrácí. Zatímco v tradičních společnostech mají všechny tyhle hraniční momenty svoje rituály či magické významy, které se ženou sdílí celé společenství, západní společnost nahradila magii a náboženská pravidla vědou:

„V současné době jsme v západním světě socializováni k tomu, abychom nevnímali menstruaci jako magickou záležitost s kosmologickým přesahem. Naopak, menstruace je často uchopována medicínským diskursem jako biologický proces, který má své objasněné příčiny a svůj fyziologický průběh. Lékaři, zdravotní sestry a jiný zdravotnický personál jsou těmi nejkompetentnějšími lidmi k podávání informací o menstruaci, k psaní populárně naučných článků a informačních brožurek. Nástup menarché v určitém věku, pravidelný výskyt menstruace, její odpovídající síla a odpovídající průběh jsou ukazateli žádoucího zdravotního stavu,“ tvrdí Pecharová.

To ovšem není špatně – jen je dobré nezapomínat na ostatní aspekty. Třeba na to, že během PMS můžeme být vzteklé, žravé, podrážděné nebo unavené.

Menstruuji, nepracuji

Mimochodem – místo premenstruační syndrom se prý pro vědomé přijetí menstruace nabízí spíš sousloví premenstruační síla. Taky týden před menstruací přestavíte byt, vyklidíte špajz, vytřídíte nepoužívané oblečení a srovnáte knihovnu – a vrčíte na každého, kdo vám chce vaše nové pořádky rozházet?

Gynekoložka Christiane Northrup vrací cyklické vnímání ženské síly zpátky na zem, když píše: „Drtivá většina případů PMS by vymizela, kdyby se ženy mohly na pár dní zbavit svých povinností.“ A jsme zpátky u menstruace z představ Glorie Steinem – kdyby muži menstruovali, zřejmě by v práci dostali na tři čtyři dny kolem menstruace placené volno, děti by delegovali opatrovnickým institucím a dosyta by odpočívali.

Jenomže muži nemenstruují, takže si musíme poradit samy. Pomáhá teplý termofor na břicho, řízený odpočinek nebo třeba – jak píše ve své vtipné knize Moje rudá knížka Lenka Blažejová – četba vhodné literatury: co třeba Vinnetou – rudý gentleman, Červená karkulka nebo Krvavý román?

Nedávno jsem si domlouvala rozhovor na úplně jiné téma se ženou, která, ač jsme se slyšely poprvé v životě, řekla: „Příští úterý nemůžu, začínám menstruovat, a to nepracuju.“ Spadla mi čelist. Jednak z její otevřenosti, jednak z toho, že je opravdu schopná své povinnosti kvůli menstruaci posunout.

Nedlouho poté mi jedna z našich chův řekla, že děti nevezme na výlet, ale k sobě domů, protože bude menstruovat a chce víc odpočívat. Dvě ženy, o dekádu mladší než jsem já, přistupují ke svému tělu s takovým respektem? Inspirativní!

Ne každá si to můžeme dovolit, ale třeba právě ta otevřenost k okolí a respekt ke svým biorytmům hodně zmůžou v tom, jak zbavit menstruaci toho tabu, které se k ní váže. A protože je menstruace náročným tabu, rozhodly jsme se dát na následujících stranách prostor „normálním“ ženám, ne aktivistkám nebo umělkyním, byť na světě třeba existuje Muzeum menstruace nebo řada instalací i menstruačních obrazů včetně šatů ušitých z tamponů nebo vložkových výšivek povýšených na umění.

Ptaly jsme se jich, jak se smířily se svojí menstruací. Protože bořit tabu je nejtěžší ve svých vlastních kalhotkách.

Menstruační rituál jako holčičí večírek

Dagmar má tři děti, jejím synům je patnáct a devatenáct, dceři Emě bude osmnáct. „Pracuji jako porodní asistentka, takže moje děti od mala doma vidí moje klientky, těhotné ženy nebo ženy s malými miminky. Velmi brzy jsme si začaly povídat o tom, jak děti přicházejí na svět, takže dokonce poučovaly svoje spolužáky ve škole, jak se to celé děje,“ vysvětluje.

Když vzpomíná na svoji první menstruaci, povzdychne si: „Moc hezký zážitek to nebyl, jsem ročník 1976, dospívání v osmdesátých letech bylo zlý. A já jsem chtěla, aby to moje holčička měla jiné,“ říká. Ema prý svoji menstruaci dlouho vyhlížela a těšila se na ni, protože několik jejích kamarádek začalo menstruovat dřív a ona toužila po tom, se k nim už také připojit. Dagmar má navíc ráda rituály a považuje je za podstatné. Zatímco ty klučičí přechodové jako žena příliš nemá ve své moci, ten „holčičí“ se své dceři rozhodla zrežírovat.

„Chtěla jsem, aby její první menstruace byla oslavou, aby dostala dárky, mluvila jsem s ní o tom, jak to uděláme – a ona dost rozhodně řekla, že svoje kamarádky u toho mít nechce, ale souhlasila s tím, že přijdou moje kamarádky, dospělé ženy, které ale od malička znala, protože jsme společenská rodina a vlastně každou chvíli se u nás pořádají různé sešlosti,“ popisuje Dagmar.

Nakonec přišly čtyři dospělé ženy, každá přinesla Emě dárek, všechny měly na sobě něco červeného, pilo se červené víno. Žádný rituál s hrdelními zpěvy a zaříkáváním, spíš holčičí večírek, nenásilný a milý. Každá žena řekla něco o své menstruaci, Ema dostala knížky o cykličnosti, co ale mělo největší sílu, bylo spontánní vyprávění, se kterým přišla jedna z kamarádek:

„Ten den snad o té hře někde četla a přišlo jí to jako dobrý nápad – každá z nás si měla vybrat jednu z přítomných kamarádek a říct jí, proč si jí váží a co se jí na ní líbí. Neplánovaly jsme to, ale vyvinul se z toho nesmírně dojemný bod programu. Málokdy se stane, že by vám někdo otevřeně řekl, co na vás obdivuje. Tekly slzy, smály jsme se spolu,“ usmívá se matka.

Sílu mělo i vyprávění starších žen o jejich menstruačních zážitcích, všechny dospívaly za komunismu, vložky tehdy znaly jako tlusté buničité vaty, které protékaly, Emě to připadalo směšné a neuvěřitelné, že někdy bylo možné menstruovat bez nalepovacích vložek nebo bez kalíšku.

„Za největší přínos považuju i to, že moje kamarádky se rozhodly svým dcerám, až začnou menstruovat, připravit něco podobného. Svorně jsme si řekly, jaká je škoda, že my jsme ve svém dospívání takový příjemný rituál nezažily a že chceme, aby naše dcery to měly jinak. Celý život se vlastně snažím skrze svůj vztah s dcerou napravovat složitost vztahu, který mám já se svojí mámou, tak snad se mi to i díky tomu našemu menstruačnímu rituálu daří,“ uzavírá Dagmar.

Co ještě souvisí s menstruací

Ekologie a menstruační vynálezy

V Česku se každý rok prodá 680 milionů kusů tamponů a vložek. Ty po použití skončí v odpadcích a zatěžují tak životní prostředí. Jak menstruovat ekologicky? Na trhu jsou menstruační kalíšky, které fungují na principu podtlaku, a dá se s nimi vydržet, než se naplní, klidně celý den. Některé ženy se vracejí k látkovým pratelným vložkám, hlavně když jsou doma a nemusí řešit stopy krve na oblečení na veřejnosti.

Na vzestupu jsou i menstruační kalhotky se savým nanojádrem, které neprotečou nebo v prvních dnech alespoň sníží počet použitých vložek či tamponů. A pomáhají i psychicky proti ušpinění oblečení. Vynálezem je i hřejivé body, které během menstruace zahřívá podbřišek, takže ženy, které trpí na menstruační křeče a vypomáhají si termoforem, spolykají méně léků proti bolesti.

Největší frajerky zkouší takzvanou volnou menstruaci, kdy menstruační krev zadržují díky tréninku svalů pánevního dna – zní to jako z jiné planety, ale na Facebooku existují skupiny, v nichž ženy sdílejí své zkušenosti a trénují třeba se slipovými vložkami nebo s nanokalhotkami.

Tamponová daň

V polovině zemí Evropské unie jsou dámské hygienické pomůcky jako tampony nebo vložky zatížené stejně vysokou daní jako tabák nebo alkohol. V Česku je to 21 %, nedávno vláda slíbila, že se bude zabývat snížením na 10 %, ideální by ale byla nulová daň. Existuje dokonce termín menstruační chudoba, který odkazuje ke skutečnosti, že pro mnoho žen a dívek jsou vložky tak drahé, že si je nemohou dovolit, a jsou tak po dobu menstruace vyřazené z práce nebo ze studií.

První zemí na světě, která zavedla nulovou daň na menstruační pomůcky, byla v roce 2004 Keňa. Od roku 2011 stát také vynakládá ročně zhruba tři miliony dolarů na distribuci vložek zdarma do škol v chudších regionech. Tamní neziskové organizace totiž poukázaly na to, že jsou chudé dívky nuceny používat třeba peří ze slepic nebo staré noviny. Netýká se to ale jen třetích zemí, podle statistik má každá desátá žena ve Velké Británii problém pořídit si dostatek vložek či tamponů.

U nás stojí hygienické pomůcky na jednu periodu průměrně 150 korun, pokud je v domácnosti víc menstruujících žen, peníze se násobí klidně až k pětistovce měsíčně. Menstruační vložky přitom nejsou žádným nadstandardem, ale nutností, třeba jako toaletní papír. Představte si svět, kde by na toaletách v knihovnách, restauracích nebo ve školách nebyl toaletní papír volně zdarma k dispozici.

Vložka není řasenka nebo žiletka na holení – zatímco nenamalovaná žena nebo neoholený muž mohou beze studu chodit do práce, žena, která nemá (na) vložky, ne.

Menstruační krev není modrá

Britský výrobce hygienických potřeb Bodyform spustil v roce 2016 kampaň, v níž se vůbec poprvé v reklamě na vložky neobjevila modrá tekutina, ale červená barva krve. Navíc se přidal i pohled inside – vložka v kalhotkách, kam skutečně patří, ne v prostřizích a animacích.

„Menstruace je normální. Ukázat krev by mělo být také,“ tvrdí slogan. Společnost už v roce 2012 detabuizovala menstruaci prohlášením v kampani, v níž ředitelka společnosti ukazuje na klasické reklamy na vložky, kde ženy s modrou tekutinou na vložkách křepčí, a říkají: „Ne, nejsou skutečné – ale veřejnost nechtěla vidět křeče, výkyvy nálady, záchvaty neukojitelného hladu, a ano, krev vytékající z našich děloh jako červený vodopád.“

Menstruace v datech

Před 25 tisíci lety - Reliéf Venuše z Laussel, nalezený v roce 1911 ve Francii, je jednou z nejstarších připomínek ženského cyklu: Venuše drží v ruce bizoní roh se třinácti zářezy, které buď odkazují ke třinácti menstruacím za rok, nebo označují počet dní od menstruace k ovulaci. Reliéf pochází z paleolitu před více než 25 tisíci lety.

Starověký svět - V Egyptě se používaly vložky z papyru, v antickém Řecku tampony z kousků dřeva obaleného bavlnou, v Římě tampony z vlny.

1884 - Porodník Franz Crede vynalezl první vložku, která se prodávala pod označením hygienický ručník. Do té doby si ženy své hygienické pomůcky šily, háčkovaly i pletly doma.

1928 - Doktor Earle Haas vymyslel první tampon. Vynález prodal Gertrudě Tendrich za 32 tisíc dolarů, která založila společnost Tampax a stala se její první prezidentkou.

1956 - Mary Kenner vymyslela elastický menstruační pás. Požádala o jeho patentování, ale protože byla afroameričanka, nebyl její vynález přijat a udělení patentu se dočkala až na konci sedmdesátých let.

60. léta 20. století - Vložky se do kalhotek přidělávají spínacím špendlíkem, aby neklouzaly. Většinou byly buničinové, zabalené v gázové síťce.

70. léta 20. století - Přichází lepicí revoluce, na Západě se do vložek dávají první lepicí vrstvy. V komunistickém bloku se stále používá buničina, za pár let se vložky stanou nedostatkovým zbožím a budou se na ně stát fronty podobně jako na toaletní papír.

1989 - Eko výzva. Vznikly šaty „smontované“ z aplikátorů od tamponů sesbíraných na amerických plážích. Jejich tvůrce tak chtěl upozornit na ekologické dopady jednorázových menstruačních pomůcek.

2013 - Carina Ubeda Chilská umělkyně vystavila chronologii pěti let své menstruace. Zachytila menstruační krev do bavlněné látky, tu pak vypnula do kulatých „bubínků“, které se používají k vypnutí látky při vyšívání, dotvořila je a vystavila jako obrazy. „Mužská krev je oslavována jako symbol odvahy, zatímco ta naše je symbolem studu,“ vysvětluje.

2015 - Sarah Lévy Americká umělkyně namalovala portrét Donalda Trumpa svojí menstruační krví a menstruačním tamponem. Byl to její způsob reakce na urážlivé „menstruační“ prohlášení bývalého prezidenta vůči novinářce Megyn Kelly.

2018 - Indický podnikatel Arunachalam Muruganantham vynalezl nízkonákladový stroj na výrobu vložek a zasloužil se o osvětu na indickém venkově, dokument Period na to téma získal Oscara. Díky jeho stroji si indické ženy mohou vyrábět vložky doma za méně než třetinu ceny vložek v obchodech a mohou tak chodit do práce i během menstruace.

Anketa: Jak jste se smířily se svojí menstruací?

Lucie

  • Nejvíc mi pomohlo porodit dítě – jednak od té doby nemám žádné menstruační křeče, jednak jsem zřejmě díky tomu nějak vnitřně definitivně přijala její smysl. A myslím, že opravdu hodně mi dalo i pořízení kalíšku – konečně naprosto geniální menstruační proprieta, která je ekologická, nepřekáží, necítím ji, ráno zavedu a večer vyleju, hotovo. Ono člověka logicky ta menstruace mnohem víc štve, když na ni musí furt myslet – a já teď díky těm dvěma faktorům výše v podstatě vůbec nemusím.

Jindra

  • Hodně mi pomohlo si uvědomit, že nemusím každý den podávat výkony (dlouhodobě jsem v pubertě trénovala v mužském kolektivu) a že nevadí věci odkládat. Prostě je v pořádku si zalézt, pustit film nebo si číst, i když odložím jiné povinnost a nemám zrovna horečku či nezvracím. Druhá věc bylo uvědomění, že chci být matkou a menstruace je dar, skrz který se jí můžu stát. A neznamená to, že bych se z ní dokázala radovat, jen to neberu jako protivné a ztracené dny.

Marie

  • Pomohly mi menstruační kalhotky. V nejsilnější dny, když jsem v práci a vím, že nemůžu chodit na WC podle potřeby, kombinuju s látkovou vložkou nebo tamponem/ houbou. Na kalhotkách velmi oceňuju i to, že si je vezmu, když začnu očekávat menstruaci, a prostě nejsem nervózní, jestli „už“, jestli mě někde nepřepadne. A na poslední dny menstruace kalhotky taky miluju, protože to zapomínám, že ji mám, jak nemusím mít nic navíc.

Jitka

  • S menstruací žiju krásně. Naučila jsem se lépe vnímat své tělo, dát mu odpočinek, menstruaci vyrábím já, nepřichází, ale moje tělo si ji řídí a samo to tak chce. Víc se snažím vysvětlovat a pochopit menstruaci u mé druhé dcery, často jí je velmi zle, omdlívá. Nechávám ji spát, opečovávám ji, teď jsme koupily dvoje menstruační kalhotky na její pidizadeček a snad to bude příště lepší.

Jana

  • Dala mi tři děti. Až co jsem matkou, tak jsem si uvědomila, že to vůbec není samozřejmost a jsem moc vděčná za funkční cyklus. Taky v životě před dětmi mě porůznu brzdila v některých činnostech (musela jsem v některé dny zpomalit a myslet na dostupné WC), teď s dětmi je ten život taková divočina, že už to je drobnost. A v neposlední řadě to, že žiju s někým, kdo nedělá „aha, tak proto jsi dneska tak nesnesitelná kráva a ani sex nebude, to je zas den toto“, ale kdo mě opečuje, pokud potřebuju, a kdo je ze sexu při menstruaci nadšený. Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem s ní byla sama v pohodě dlouho, třeba od osmnácti určitě, ale vadilo mi nepřijetí mého okolí. Za to ale nemůže menstruace, ale blbečci kolem mě.

Anička

  • Myslím, že teď jsem s ní na tom nejlíp, jak jsem kdy byla. Pomohly mi v tom dcerky, uvědomila jsem si a srovnala, jak bych chtěla, aby svoji menstruaci vnímaly, a podle toho se chovám a komunikuju to (a koriguju různé kecy okolí). Nechci, aby se s tím tak trápily a tajily jako já kdysi. Takže z nutného zla a tajnosti se stala přirozenost, a popravdě se na ni i těším, protože poslouchám svoje tělo a v nejsilnější den odpočívám a dopřávám si. Jinak jsme se taky s kamarádkou nedávno bavily, jak je super ten pokrok, že holky nebudou muset tajně chodit na záchod s tlustou vložkou pod tričkem, ale budou moct nosit menstruační kalhotky nebo kdoví, co se ještě do té doby vymyslí za zlepšováky.

Zdeňka

  • Vlastně jsem se na ni kolem desátého roku života moc těšila. Měla jsem pocit, že pak budu žena. Každý večer po sprše jsem si představovala, jak budu hrdá, až ji budu mít. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Pak jsem ale mívala dost bolestivou menstruaci. Od prvního porodu už nebolí. Moc mi udělal dobře menarché return rituál. I díky němu jsem si vzpomněla, že jsem se před pubertou na méňu těšila.

Petra

  • Měla jsem několik fází. První menses na karate soustředění, celý dny v bílým kimonu… V létě jsem nemohla do bazénu, takže mě to naštvalo. Hodně. A pak mně vážně vadila. Omezovala a ztrapňovala, protože jsem v těch dnech byla nervózní z protečení, bolestí a fyzicky omezená. Nebyla jsem zvyklá, že něco nemůžu. Nebo musím mít černý gatě (třeba bych dřív nikam nešla s menses ve světlé sukni!!!), zlobila jsem se na ni. Nechtěla jsem ji. Když jsem začala aktivně sexuálně žít, přišla fáze: „Hlavně ať ty krámy dostanu!“ Takže posun k tomu, jo je to součást a chci ji, i když spíš ve smyslu, hlavně ať nejsem těhotná. Antikoncepci jsem brala chvíli, a nesedlo mi to. Po vysazení jsem objevila kalíšek. Objev století, nobelovku tomu, kdo to vymyslel! Mohla jsem sportovat! Jít kamkoliv, trampovat. Nehrozilo, že by mi došly vložky, mám to moc silný, nemůžu nikde přespat, jak a kam budu vyhazovat vložky, co to smrdí? A podobně. Začalo mě to bavit! Menses přestala být chtěné zlo, bylo to dobrodružství, co všechno dokážu i ve dnech menses. V těhotenství mi nějak chyběla. To byl asi největší úlet. Po dětech jsem ji začala milovat, díky ní jsem mámou. Jsem jí vděčná, miluju ji a přešla jsem do fáze, že ve dnech cyklu pláču. Víc si dovolím pouštět emoce, protože se celkově čistím. A teď je ještě jiná fáze: Kdybych to tak nedostala! Chtěli bychom miminko. Takže i když ji miluji a těším se, teď mě občas mrzí, že přišla. Jsem zvědavá, kolik poloh ještě může žena vůči svému cyklu mít…

Knihy o menstruaci

Hana Kašáková;
TO: Všechno o menstruaci
Tuhle knihu kupte dospívající dceři (i synovi), je v ní všechno od panenské blány až po ovulaci, mýty kolem holek a tamponů, trapasy i bolesti, odhodlání nenechat se menstruací omezit i touha zalézt s ní do postele a tam ji přečkat. Kéž bychom něco takového měly my v osmdesátých nebo devadesátých letech!

Miranda Gray; Rudý měsíc
Jestli jste aspoň trochu ezo, kupte si Rudý měsíc. Staví na cykličnosti a vysvětluje fáze cyklu jako roční období. Zima je menstruací, jaro energickým týdnem po ní, léto rozpukem během ovulace a po ní, podzim jako PMS spojený se vztekem a dotahováním úkolů před zimou. A tak pořád dokola. Jestli jste se svojí periodou stále na kordy, tahle kniha by vám mohla pomoci ji přijmout.

Lenka Blažejová; Moje rudá knížka
A tuhle knihu kupte sobě, uvařte si kontryhelový čaj, sedněte si s ním a s tou knížkou na kanape a chechtejte se dosyta. Ta nejlepší terapie knihou! Je třeskutě vtipná, nebojí se krve (taky je celá rudá) a bere menstruaci s nadhledem. Ilustrace k našemu tématu jsou právě z ní, protože jsme vás o ně nechtěly ochudit.