Kliknutím zvětšíteDobře, tady ho máte. Jen bych pro správnost silnici D1 nenazýval dálnicí, dálnice vypadá jinak.
Nazval bych jí atrakcí. A kdyby za mnou přijel známý z ciziny a chtěl bych mu dopřát mimořádný adrealinový zážitek, nevzal bych ho na bungee jumping ani na umělou stěnu či na horskou tůru nebo sjíždění vody v kajaku, ale dopřál bych mu to největší dobrodružství, které naše republika může dopřát. A tím je právě dálnice D1.
A když říkám atrakce, tak myslím atrakci největší, a tou je Matějská pouť. Možná se vám to přirovnání nezdá, ale za chvíli mi dáte za pravdu.
Matějská D1
Na Matějské pouti strávíte klidně celý den. Na déjedničce cestou z Prahy do Brna a zpět také. Na pouti utratíte za celou rodinu 1000 až 3000 korun (to číslo jsem si našel ve statistikách). Na dálnici můžete počítat s podobnou částkou, záleží na spotřebě vašeho auta a množství občerstvení během cesty. A i míra vzrušení je stejná.
Nejprve vyrazíte z Prahy krásně rychle a jedete jako na horské dráze, ovšem někde u sjezdu na Benešov přijde první díra v silnici, a to už sedíte na labutích. Jistě znáte takové to cukání pákou a popojíždění nahoru a dolů, tak to je přesně kodrcání po dálničních výmolech.
Po labutích je čas přesednout na lochnesku, a to je zácpa či zúžení s minimální rychlostí, jedno auto poposkakuje za druhým a vy si vzpomenete na písničku z jednoho čísla časopisu Čtyřlístek: Niky Lauda to je louda proti naší lochnesce. Zde dodávám, že pouťovou hudbu nahradíte poslechem jakéhokoli komerčního rádia.
Cesta je vyčerpávající, tak musíte navštívit stánek s občerstvením. Zastavíte u benzinové pumpy. Klobásy, zmrzlina, limonády, sortiment je stejný jako na pouti, možná kromě tureckého medu, ale ten nahradíte nějakou tvrdou přeslazenou tyčinkou, kterou pro jistotu ještě posypete vrstvou cukru. A pak jedeme na další cestu, tedy jdeme navštívit další atrakce.
Jízda nekončí
Teď to chvíli jede dobře, přichází úsek, který připomíná normální dálnici jako v jiných státech, tak se řítíte jako na toboganu. Pak přijde mimořádně rozbitý úsek s postávajícími silničáři, bagry a stojícími auty, to jste ve strašidelném zámku. A když minete dvě auta, co do sebe takzvaně ťukla, jste stejně jako na pouti na autíčkách.
Ale nebojte, po vzoru pouťových vyvolávačů volám: „Jedeme dál, jízda nekončí.“ Když kouknete do zpětného zrcátka, jste v zrcadlovém bludišti, a když zastavíte na další pumpě, můžete nakoupit plyšáky a růže úplně jako na střelnici.
Po několika hodinách dorazíte plní zážitků do Brna; ale pozor, jak říkám, jízda nekončí, nejlepší na tomto výletu je, že stejnou cestou pojedete ještě zpět.
22
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
