Velmi mě pobavila zmínka o koupi akcií s poznámkou: Skutečný vlastník – já. Myslím, že to je ta nejlepší věta, kterou kdy kdo mohl do svého deníku či diáře zapsat. Určitě by měla své místo i na obálce onoho sešitu.

Takovéhle návodné zápisy ale trochu ukazují, že jejich pisatel o sobě nemá moc valného mínění, a tak sám sobě musí psát vše po lopatě, aby tomu později rozuměl.

Tak jsem si tak říkal, co by se stalo, kdyby byly nalezeny deníky a diáře dalších politiků? Co by tam na sebe prozradili? Třeba v diáři Andreje Babiše by určitě byla poznámka: Všici sú kokoti. A Alena Schillerová by si zapsala, že jedna plus jedna se rovná milion.

Celé mi to ovšem připomnělo jeden můj dávný stand-up či spíše scénku o tom, jak si psát šifrovaný deníček. Protože se může stát, že si ho přečte někdo nepovolaný, tak aby z něj nic nepochopil. Výstup je starý už alespoň třináct let, ale jak vidím, má stále svou platnost. Můžete si ho případně vyhledat na YouTube.

Jak si vést poznámky

Na základě toho mě napadlo, jak by měl vypadat takový diář politika. Zde tedy návod jak vést své poznámky, aby z nich později nebyly problémy při jeho ztrátě. Vzorová ukázka jednoho týdne:

Pondělí – Schůzka v osm hodin dopoledne, ale možná, že to taky bylo v devět hodin, a možná, že to taky bylo kdykoli jindy během dne. Setkal jsem se s mužem nebo se ženou nebo s někým úplně jiným. Byl to podnikatel nebo politik nebo měl úplně jiné povolání. Řešili jsme spolu cokoli, a možná že jsme nic neřešili, protože jsme se vůbec nepotkali.

Úterý – Přijal jsem nebo nepřijal úplatek, který kdyby byl úplatek, tak to nebyl úplatek, a možná jsem ani nezapsal tento zápis.

Středa – Dnes jsem byl celý den doma, ale možná, že jsem doma vůbec nebyl, ale řešil jsem dotace pro jednoho kamaráda, který má jméno složené z několika písmen abecedy.

Čtvrtek – Je možné, že jsem nevěrný své ženě, ale také to možné není.

Pátek – Kdybych měl v obýváku trezor, dal bych do něj dvacet milionů v hotovosti, ale protože žádný trezor nemám, nedal jsem do něj nic.

Sobota – Nic zvláštního se nestalo nebo se stalo úplně všechno.

Neděle – Zítra mě čeká velká věc, ale možná, že to bude malá věc, ale možná, že mě taky vůbec nic nečeká.

Tak takovýto diář či deník bych doporučil každému politickému činiteli. Nikdo by z něj nic nepochopil. Možná by se to mohlo prodávat už předtištěné a dotyčný by si sešit jen podepsal svým jménem – Já.