Máme se rádi, ale oba máme doma partnery, a tak se jednou týdně potkáváme v hodinovém hotelu,“ říká padesátiletý Petr, který už dva roky randí s téměř o dvacet let mladší přítelkyní. Jezdí pořád do toho samého hotelu, pokoj si zamlouvají na dvě hodiny a jen dny a čas mění podle toho, jak se jim vše daří skloubit s prací a rodinným životem.

Les je naší konkurencí

Vkusný interiér s tmavým nábytkem, prosklená sprcha, těžká dubová podlaha, zatemňovací závěsy, diskrétní osvětlení i stropní světlo v různých barevných podobách. A samozřejmě pohodlná postel a plná lednička – to je hodinový hotel Henry.

Je schovaný v jedné z ulic v pražských Holešovicích, pár kroků od metra, dá se tu pohodlně zaparkovat… Tedy ideální adresa, kde se potkat. „Lidé už dnes nechodí v tmavých brýlích a čepici naražené do čela, naopak přicházejí v dobré náladě. A dvacetiletý věkový rozdíl je docela častý,“ říká Eliška Zimová, která má provoz hotelu na starosti.

Hotel s dvěma apartmány, osmi menšími pokoji a saunou k pronájmu je otevřený nonstop. Pokoje se začínají plnit po desáté ranní a recepční se nezastaví do šesti večer. Největší zájem je během poledních pauz, kdy bývá každý den plno. Většinou jsou klienty Češi a hotel si pronajímají na hodinu. Za den se tu průměrně vystřídá deset až patnáct párů.

Co se vytíženosti týče, záleží na dnech v týdnu, ale i na ročním období. Nejméně lidí přichází o svátcích a o víkendech, kdy tátové a mámy tráví volný čas s rodinou. Zájem se zvyšuje před Vánoci a dramaticky klesá během svátků. „I v létě zákazníků ubývá. Louky, lesy a pláže jsou naší největší konkurencí,“ směje se majitel hotelu Zbyněk Matela, který nemá rád slovní spojení hodinový hotel, nelíbí se mu ani milenecký azyl, „Ještě jsem ale nenašel správný název, asi budu muset pracovat na lepším vnímání celé této instituce,“ dodává.

Milenci i manželé

Chodí sem milenecké páry, lidé, kteří se seznámili tu noc v baru, ale i milenci přijíždějící z různých koutů republiky potkávající se jednou za čas. Stane se také, že ten samý muž přijde v týdnu dvakrát – pokaždé s jinou partnerkou. Mezi klienty jsou i homosexuální a manželské páry. Manželé nebo stálí partneři tvoří dokonce třicet procent klientely. Hodinový hotel si objednávají, aby si zpestřili manželské soužití, unikli zvědavým dětem, anebo když chtějí své hrátky obohatit o příchod někoho třetího – třeba profesionálky, anebo celý manželský pár. Prostě když chtějí změnu a nestíhají odjet na víkend do Říma.

Jako František s Petrou. „Bydlíme ve dvoupokojovém bytě spolu se dvěma dospívajícími dětmi a přespáváme na rozkládačce v obýváku,“ říká Petra. A tak se po dvaceti letech manželství domluvili, že to zkusí jinak – v hodinovém hotelu, každý čtvrtek v 18 hodin. Už dva roky jsou přesní jako hodinky. Znají se s personálem, při odchodu se ujišťují, že budou mít příští týden ten samý pokoj, když jedou na dovolenou, hlásí to dopředu.

Hlavně nenápadně

Diskrétnost je samozřejmostí, lidé zde nehlásí své jméno. I proto se recepce snaží naplánovat příchody a odchody tak, aby se tu netvořily fronty a lidé se moc nepotkávali. Aby vzniklo co nejméně kontaktů. „Rozhodně jim neříkáme: To vás zase rád vidím. Chcete stejný pokoj jako minule?“ dodává Zbyněk Matela.

„Stalo se nám také, že se zákazník rozhodl, že to tady chce mít celé pro sebe, nechtěl nikoho potkat,“ vypráví Eliška Zimová. Tehdy hotel zavřeli a kamery museli přetahovat černými igelitkami, na recepci raději zůstal sám majitel. „Čekali jsme, že se ve dveřích objeví známá osobnost, což se nestalo,“ říká Eliška. Se svou prací se netají, všichni její známí vědí, že má na starosti chod prémiového hodinového hotelu. Jen první týden to skrývala před tátou, i ten to ale přijal s úsměvem.

Scarlett visí v komoře…

Úsměvné jsou i příběhy některých klientů. Třeba jeden zákazník chodí každý týden s přítelkyní do sauny a nikdy nezapomene najít závadu typu kapající kohoutek a postěžovat si. Jindy musela Eliška pohlídat na recepci psa během hodinové „rychlovky“. „Moc se omlouvali, že ho nemají kam dát,“ říká.

Jiné příběhy jsou hořkosladké. Jako ten pana Karla a slečny Aleny. „Chodíme spolu deset let, žít spolu ale nemůžeme. Karlova manželka je vážně nemocná, a tak jsme se dohodli, že s ní zůstane,“ říká Alena. Není také výjimkou, že sem někdo přes den přijde sám – vyspat se. Klasické hotely totiž mají check out v jedenáct, ve dvanáct, takže ten, kdo dorazí do Prahy ráno třeba po nočním řízení, nemá moc šancí dospat probdělou noc. Občas dorazí turisté s kufry, když zjistí, kde se ocitli, zčervenají a odcházejí. Trapné chvilky pak nastávají, když se zde potkají dva známí. Kluci to většinou nesou statečně, kdežto jejich partnerky bývají rudé.

„Hotel Henry je moje srdeční záležitost, práce mě moc baví. S lidmi, kteří sem chodí, je legrace, chodí sem jen šťastní lidé, kteří mají dobrou náladu,“ dodává manažerka hotelu Eliška Zimová.

Hostům, kteří by náhodou dorazili sami, je k dispozici americká studentka Scarlett. Zájem o ni ale není. A tak tahle silikonová kráska visí v komoře s odmontovanou hlavou.

Hodinové hotely v Česku

V Česku jsou stovky hodinových hotelů nebo mileneckých azylů, nejvíce jich je v Praze, najdete je ovšem i v menších městech po celém Česku. Jejich ceny začínají na asi 700 korunách za hodinu.

Chodí sem pestrá klientela: milenci, manželé, homosexuálové, ale například i senioři, kteří se potkávají se svými dávnými láskami.

Důležitá je diskrétnost, a tak se klienti často objednávají bez udání jmen nebo pod přezdívkami. Jméno Novák je prý velmi časté.

MICHAELA BUČKOVÁ