Kamila Moučková jako první hlasatelka Televizních novin oznámila 21. srpna 1968 z obrazovek obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Za přítomnosti vojáků se samopaly informovala veřejnost, co se kde děje. Pak ale televize přestala vysílat a hlasatelku z budovy vyvedli vojáci. „O život jsem se nebála, měla jsem vztek,“ líčila později hlasatelka.

Další dny moderátorka uváděla ilegální rozhlasové vysílání. Na televizní obrazovky se ještě na podzim 1968 vrátila. Po upálení Jana Palacha v lednu 1969 podporovala studentské protesty. Kvůli tomu musela z televize odejít a následně dostala zákaz vystupování v médiích. Dvě desítky let myla podlahy či lepila pytlíky, ale odvaha ji neopustila. Jako jedna z prvních například podepsala Chartu 77.

Připomeňte si rozhovor s Kamilou Moučkovou:

Až po revoluci v roce 1989 se mohla vrátit do médií. Moderovala například televizní cestovatelský pořad Objektiv a působila jako zprávařka v pražské Svobodné Evropě. V roce 2013 dostala cenu Arnošta Lustiga za udržení a rozvoj hodnot, jakými jsou odvaha a statečnost, lidskost a spravedlnost. Ve stejném roce jí také prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy. "Každý z nás je ale jinak silný, s tím jsme přišli na svět. A tak neodsuzujme ty slabší," řekla po zisku ceny Arnošta Lustiga.

Narodila se roku 1928 v Jihlavě a od roku 1942 žila u prarodičů na Horním městě v Polné. „Měšťanskou školu v Polné ukončila 4. třídou. Zde se také vyučila u dentisty Josefa Svatoše zubní techničkou a zapojila se do kulturního života,“ uvedl Jan Prchal z Klubu za historickou Polnou. Kamila Moučková hrála s polenskými ochotníky divadlo, zpívala v místním pěveckém sboru, s bývalými členy zrušeného Sokola hrála odbíjenou.

Po návratu matky z koncentračního tábora žila opět v Jihlavě. V krajském městě také působila jako herečka, v letech 1946 až 1948 měla angažmá v Horáckém divadle. Pak se stala hlasatelkou rozhlasu a následně televize.