Kliknutím zvětšíteVývoj českého tankového vojska byl v posledních letech esencí všeho negativního, co potkalo naše ozbrojené síly v průběhu transformace. Podle pařížské Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě může Česká republika po rozdělení Československa vlastnit 957 bojových tanků. Naše armáda, roky budovaná uvnitř Varšavské smlouvy s důrazem na těžkou techniku, tak musela po ratifikaci smlouvy zničit stovky strojů, zejména typu T-55 různých verzí.
Pohledem Jiřího VojáčkaV polovině 90. let se ministerstvo obrany rozhodlo nevyužít zahraničních modernizačních programů řady T-72 (Přerovské strojírny u nás aktivně nabízely modernizační program T-72MP) a zadalo přípravu vlastní modernizace s předpokládaným počtem 350 upravených strojů. Záhy byl z finančních důvodů počet vylepšených strojů snížen na 140 a nakonec na pouhých 30 kusů, které dodnes používá 73. tankový prapor 7. mechanizované brigády.
Kdo sleduje účast tanků T-72M4 CZ na veřejných akcích, nemohl přehlédnout jejich výraznou fyzickou opotřebovanost. Více než polovina M4CZ stojí takříkajíc „na špalcích“ a při výcviku je musí nahrazovat starší verze T-72M/M1 z hloubi osmdesátých let.
Před lety ministerstvo obrany uvažovalo o vývoji vlastního tanku, nicméně později naše plánovače dostihla ekonomická realita a také zkušenosti polské armády, která se o nový vlastní MBT pokoušela neúspěšně hned několikrát (připomeňme např. ambiciózní, ale zrušený projekt Goryl). A přestože se tu a tam objevují názory, že bychom měli tanky vyřadit a tankový prapor zrušit, mezi relevantními politiky i odbornou veřejností panuje pod vlivem událostí posledních let shoda, že naše tankové jednotky musí být zachovány a přezbrojeny.
Typů hlavních bojových tanků, které se dnes na světě sériově vyrábějí, překvapivě není mnoho. Když pomineme problematické jihoafrické, íránské, turecké, brazilské nebo indické typy, zůstane nám tu jen velmi málo notoricky známých strojů. V Asii jde zejména o japonské Typ 10 a Typ 90 a jihokorejské K1 a K2, poslední uvedený nakupuje Polsko v neuvěřitelném počtu tisíce kusů. Ze zavedených konstrukcí jsou zde britský Challenger 2, francouzský Leclerc nebo italský Ariete (všechny s minimální šancí na angažmá v Čechách) a pak silná západní dvojka – americký Abrams a německý Leopard 2.
Podívejte se na tanky T-72 a Leopard 2 v akci:
Polsko je světelné roky před námi
Když v roce 2002 Polsko velmi chytře přebíralo od Německa za symbolickou cenu prvních 128 přebytečných skladových tanků Leopard 2A4, upozorňovala část vojenských analytiků (včetně mě), že by se k této iniciativě měla naše armáda přidat. Ačkoli tehdy teprve začínaly první blízkovýchodní konflikty po 11. září a armády byly usilovně přebudovávány na lehké expediční, ústup od tanků, který hlásali politici, byl zjevně jen dočasný. Bylo totiž jen otázkou času, než se v Evropě stane něco, co tanky jako entitu opět povolá do první linie.
Tím „něčím“, co opět rozproudilo diskuzi o smysluplnosti hromadného vyřazování tanků, byla rusko-gruzínská válka v roce 2008, následovaná o šest let později známým obsazením Krymu a východní Ukrajiny a nakonec obří střet dvou největších armád Evropy, který vypukl 24. února 2022.
Německý tank Leopard 2A6.
Za ty roky naši tankisté přišli polovinu modernizovaných tanků T-72M4CZ, které se fyzicky opotřebovaly a ke kterým nebyly náhradní díly. A tak byly ze skladů opět „povolány“ letité nemodernizované typy T-72M, které v polovině 80. let vyráběly Závody těžkého strojírenství ve slovenském Martinu.
Původní plány přezbrojení našeho tankového vojska počítaly s nákupem tanků až mezi lety 2026 a 2028. Válka na Ukrajině však všechno změnila. Vzhledem k našim dodávkám sovětských tanků na Ukrajinu se ozvalo Německo, které, vědomo si, že samo Ukrajině takovou techniku darovat nemůže, alespoň hodlá státům, které Ukrajině tímto typem techniky pomáhají, jejich dodávky částečně kompenzovat.
Zatímco Polsko své první Leopardy 2A4 tak získalo před dvaceti lety, od té doby také modernější Leopardy 2A5 a v současné době dál mohutně posiluje stovkami nových strojů Abrams a K2 Black Panther, naše politická reprezentace vzala zavděk čtrnácti použitými tanky, které nám Německo daruje.
Když přišla první informace, že do konce roku 2022 přijde do Přáslavic k 73. tankovému praporu patnáct nových tanků (čtrnáct bojových a jeden vyprošťovací), bylo to pro přáslavické tankisty světlo na konci tunelu. Úsilí, s jakým posledních dvacet let udržovali jednotku v chodu, ačkoli k tomu neměli základní podmínky, bylo mnohokrát oceňováno na mezinárodních cvičeních. Bohužel bylo to ocenění shovívavé, vědomé si toho, že naši tankisté prakticky nemají s čím cvičit, natožpak bojovat.
Američtí mariňáci v tanku M1A1 Abrams v Iráku, leden 2007
Ačkoli má Československo bohatou tankovou tradici, dostali jsme se tak prakticky na samou hranu provozování tohoto druhu zbraně. Bohužel, ve chvíli, kdy Poláci investují do tankových sil obrovské prostředky, protože jsou si vědomi, že bezpečnostní situace v Evropě se jednou provždy změnila, my stále přešlapujeme na místě. Ministryně obrany ve chvíli dohody se svým německým protějškem o předání starších typů tanků Leopard oznámila, že armáda nakoupí dalších kolem padesáti kusů nových strojů, které obchod s Německem završí.
Bohužel od té chvíle se ve věci přezbrojení tankového vojska prakticky nic nestalo. Ačkoli existuje detailní manuál přezbrojení, který za několik milionů korun v roce 2019 vypracovali špičkoví odborníci z Vojenského technického ústavu, dokumentem se nikdo neřídí a věci postupují spíše samovolně. Zjistilo se tak mimo jiné, že přáslavičtí tankisté své Leopardy 2A4 nedostanou v roce 2022, ale až na konci roku 2023, vyprošťovací stroj ještě později.
Nové stroje v nedohlednu
Přešlapování na místě má další důsledky, které pro naše tankové vojsko nejsou příznivé. Zatímco se naši rozhodovali, co, kdy a jak koupí, celý tendr na nové stroje proběhl v Norsku, které velmi rychle objednalo 54 kusů nejnovější verze Leopard 2A7. Jejich výrobce, autor konstrukce tanku Leopard 2, německá firma KMW, oznámila, že tanky pro Norsko bude vyrábět do roku 2031.
Zároveň však visí ve vzduchu ještě mnohem větší (podle konečného rozhodnutí 150 až 250 kusů) objednávka ze strany Itálie, která chce doplnit a později vyřadit své tanky Ariete. Pokud se pět desítek norských tanků bude vyrábět osm let, dá se předpokládat, že i při očekávaném zrychlení výroby se italská objednávka bude realizovat minimálně stejnou dobu, a to se pomalu ozývají další zájemci. Je tedy pravděpodobné, že kapacity na nové Leopardy budou vyčerpány minimálně do hloubi 30. let 21. století.
Možná i proto ministryně obrany později opatrně naznačila, že Leopardy nejsou jediným řešením, že jsou zde i jiné, dokonce mimoevropské zbrojovky, čímž jasně poukázala na možnost nákupu korejských tanků K2. Před několika dny však nastal další problém. A to proto, že armáda ministerstvu sdělila, že jejím interním výběrem vyšel pro naše tankisty nejlépe právě Leopard 2A7. Jak se k němu ovšem dnes dostat, to nikdo neví.
Polsko jako řešení?
Když už se bavíme o budoucnosti našeho tankového vojska, musíme se zastavit také u počtu tanků, které by mělo mít. Armáda velikosti té české je stavěna zhruba na tři tankové prapory. Můžeme zapomenout na celé tankové divize ze stovek a tisíců tanků, které tvoří Poláci. Minimálně 120–140 tanků, se kterými koneckonců počítala doktrína z poloviny 90. let, by však naše armáda mít měla. Je v plánu provozovat dvě brigády, lehkou (4. BRN) a těžkou (7. mechanizovanou). Právě 7. mechanizovaná brigáda by měla dostat k dispozici zmíněných 120 moderních tanků ve dvou nebo třech praporech. NATO jsme se zavázali, že budeme investovat do obrany a že naše armáda udělá maximum k obraně vlastního území.
Dnešní odhady mluví o tom, že naše ozbrojené síly by byly schopné po dobu jednoho týdne (sic!) bránit jeden ze čtrnácti našich krajů (sic!!). Pokud chceme armádu skutečně posílit, musíme počítat s větším počtem tanků, nesmíme být závislí na milodarech, a hlavně musíme jednat rychle, stejně rychle, jako Poláci.
Právě v Polsku přitom možná leží řešení základního problému našich tankistů – nedostatku techniky. Jak bylo řečeno výše, Polsko nakoupilo v Německu za velmi dobrých podmínek tanky Leopard 2A4 a Leopard 2A5. První jmenované modernizuje na vlastní variantu Leopard 2 PL. Je ovšem také známo, že jádrem polských tankových sil mají být do budoucna pouze dva typy – korejský K2 a americký Abrams. Dá se tak předpokládat, že Poláci svoje Leopardy dříve nebo později nabídnou k prodeji. Naši by se tak měli zajímat o 105 kusů Leopardů 2A5, které by nám Polsko nechalo jistě za minimálně stejně výhodných podmínek, za které je samo získalo v Německu. KWM pro nás může tyto stroje modernizovat na variantu, která se bude velmi přibližovat verzi 2A7 a tak získáme kompletní tankové vojsko za zlomek ceny, než kdybychom nakupovali nové kusy.
Nutno přitom zdůraznit, že s nákupem nového typu by měla přijít také změna struktury tankových jednotek blíže k organizaci obvyklé v NATO. Zatímco my používáme stále starou sovětskou „trojkovou“ strukturu, v níž prapor dělá 31 tanků (30 bojových a velitelský stroj), v NATO je standardem vyzbrojit tankový prapor 44 tanky. S nákupem 105 tanků z Polska a přibráním několika starších verzí z Německa tak můžeme vyzbrojit kýžené tři bojové prapory a zároveň vyčlenit dostatek kusů pro výcvikovou jednotku, jednotku aktivních záloh a vyškovskou fakultu Univerzity obrany.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
