Podle nové studie se zdá, že zničující efekt, jaký měl dávný dopad asteroidu na většinu existujícího života v tomto druhohorním období, byl současně formou "kreativní destrukce", jež umožnila hadům vyplnit ty části ekosystému, které by dříve obsadili jejich konkurenti. Informuje o tom Scitechdaily.

Výzkum publikovaný v Nature Communications ukazuje, že hadi, včetně téměř 4000 druhů, které obývají planetu Zemi dnes, se začali rozvíjet a rozrůzňovat právě v době, kdy dopad mimozemského tělesa vyhubil dinosaury a většinu ostatních tehdejších druhů života. Studii na to téma vypracoval tým vedený vědci z Bathské univerzity, s nimiž spolupracovali členové vědecké komunity z Bristolu, Cambridge a Německa.

Vědci s pomocí zkamenělin rekonstruovali hadí evoluci a analyzovali genetické rozdíly, vykazované moderními hady. Tato analýza jim pomohla přesně určit dobu, kdy se moderní hadi vyvinuli.

Jsou tu od dinosaurů

Výsledky studie ukazují, že všichni dnes žijící hadi pocházejí původně od hrstky druhů, která přežila před 66 miliony let náraz asteroidu, jenž vyhubil dinosaury.

Podle autorů studie je tomu tak proto, že hadům pomohla přežít tuto katastrofu jejich schopnost ukrýt se pod zemí a vydržet dlouho bez jídla. Jak potom postupně hynuli jejich potravinoví i teritoriální konkurenti (včetně dinosaurů a včetně jiných druhů hadů druhohorní křídy), přesouvali se přeživší hadi na jejich území a začali zabydlovat nová stanoviště a nové kontinenty.

Poté se hadi začali diverzifikovat a vytvářet druhové čeledi, jako jsou zmije, kobry, krajty a hroznýši, využívající nová stanoviště a lovící novou kořist. Moderní hadí rozmanitost, tedy rozčlenění na stromové hady, mořské hady, jedovaté zmije a kobry nebo na obrovité škrtiče, jako jsou hroznýši a krajty, se objevila až po vyhynutí dinosaurů.

Katastrofa znamenala příležitost

Fosílie vykazují také změny ve tvaru hadích obratlů, k nimž zřejmě došlo vlivem vyhynutí hadích čeledí z druhohorní křídy a naopak zrodem nových čeledí, včetně obrovských mořských hadů dlouhých až deset metrů. 

"Je to pozoruhodné, protože hadi nejenže přežili hromadné vymírání, které zničilo tolik dalších zvířat, ale byli schopni využívat svá stanoviště novými způsoby a během několika milionů let to neustále inovovat," řekla vedoucí autorka a nedávná absolventka Bathské univerzity Catherine Kleinová, jež nyní pracuje na Erlangensko-norimberské univerzitě Friedricha Alexandra v Německu.

Studie také naznačuje, že se v té době hadi začali šířit po celém světě. A přestože předchůdci dnes žijících hadů obývali před dopadem asteroidu pravděpodobně jižní polokouli, po hromadném vymření druhů se zřejmě nejprve rozšířili do Asie.

Zkáza může být motorem evoluce

"Náš výzkum naznačuje, že vyhynutí fungovalo jako forma kreativní destrukce - zmizení starých druhů umožnilo přeživším obsadit vzniklé mezery v ekosystému a začít experimentovat s novým životním stylem v nových stanovištích," uvedl Nick Longrich z Milnerova centra pro evoluci na Bathské univerzitě.

"Zdá se, že je to obecný rys evoluce - jsou to období bezprostředně po velkých zánicích, kdy vidíme evoluci v její nejdivočejší experimentální a inovativní podobě. Zničení biologické rozmanitosti vytváří prostor pro vznik nových věcí a kolonizaci nových pevnin. Život se nakonec stane ještě rozmanitější než dříve," dodal.

Studie také nalezla důkazy pro druhou velkou diverzifikační událost, k níž došlo v době, kdy se svět přesunul z teplého "skleníkového" podnebí do chladného "ledovcového", přičemž došlo ke vzniku polárních ledovců a začátku doby ledové.

Sledování evoluce hadů tak poodhaluje klíčovou roli, jakou hrají globální katastrofy (tedy závažná, rychlá a globální narušení životního prostředí) při řízení evolučních změn.