Ve čtyřicátých letech minulého století objevili archeologové na nalezišti Little Bear Creek Site v dnešním státě Alabama 163 koster. Po prvotním průzkumu putovaly ostatky do muzea, kde před několika lety jedna z lebek zaujala bioarcheoložku Dianu Simpsonovou z University of Nevada v Las Vegas. Zmíněná lebka totiž měla podivný otvor, který naznačoval, že její majitel podstoupil chirurgický zákrok známý jako trepanace. Dříve, než byly kostry v roce 2018 vráceny spolkům domorodých Američanů, Simpsonová důsledně lebku prostudovala. A nyní zveřejnila výsledky svého bádání.

Podle vědkyně daný člověk opravdu podstoupil operaci hlavy, při níž se vyřezává část lebky. Co je ovšem podstatnější, vzhledem ke stáří ostatků je jeho lebka vůbec nejstarším důkazem vykonání podobného zákroku na území Severní Ameriky. „Muž, jehož lebka měla v čele díru, byl pohřben před asi 3 000 až 5 000 lety,“ konstatuje server Science Alert.

Až dosud nejstarší důkazy o trepanaci v Severní Americe pochází z doby před zhruba jedním tisícem. Vědci sice předpokládali, že operace lebky prováděli na kontinentu tehdejší šamani už mnohem dříve, protože důkazy o podobných operacích z Afriky se datují až 13 tisíc let zpátky, jenže to zůstávalo jen u předpokladů. Potvrzuje je až současný výzkum Simpsonové.

„Trepanace je celosvětově sice považována za jeden z prvních chirurgických zákroků, které předci dokázali vykonávat, ovšem příkladů této praxe ze Severní Ameriky je málo, jsou nejednoznačné nebo pochází z pozdějších období. Naproti tomu moje studie představuje případ trepanace z doby před 3 až 5 tisíci lety,“ shrnula bioarcheoložka Simonsová v přednášce na kongresu American Association of Biological Anthropologists, který se odehrál před několika dny.

Škrábání do lebky

Operace u muže, jehož ostatky byly nalezeny v Alabamě, byla zřejmě nutností k záchraně jeho života. „Poškození kolem oválného otvoru na mužově lebce naznačuje, že někdo vyřízl kus kosti z lebky pravděpodobně proto, aby zmírnil otok mozku, který vznikl buď při napadení nebo pádu,“ konstatovala Simpsonová. Důkazem mají být další zranění, které vědci našli na kostře - konkrétně poškození kolem levého oka a na levém rameni.

Trepanaci bylo možné v prehistorické době vykonat několika způsoby - nejčastěji škrábáním, případně vrtáním do lebky. „Na muži, jehož lebku jsem zkoumala, byla provedena škrábáním,“ tvrdí Simpsonová. Při škrábání "operatér" používal ostrý nástroj.

Jakkoliv brutálně zákrok působí, zhruba třetina lidí jej dokázala podle Simpsonové přežít. A to byl i případ muže, kterého zkoumala. „Další růst kosti kolem vytvořeného otvoru naznačuje, že muž žil po zákroku ještě zhruba rok,“ zmiňuje server Science Alert.

Operovaný šaman

Muž, který zákrok podstoupil, byl zřejmě vysoce postaveným členem dobového společenství. „Pravděpodobně působil jako šaman. Naznačují to předměty, které byly objeveny v jeho hrobě. Jde o podobnou hrobovou výbavu, jakou byli na poslední odpočinek vybaveni šamani, jejichž hroby se našly na nedalekých nalezištích,“ píše web Science Alert.

Mrtvý muž měl u sebe předměty, které měly rituální význam. „Například speciálně upravené kosti jelena a krůty, které mohly být využívány jako nástroje na tetování,“ upozorňuje web Science Alert.

Díra v hlavě velká jako mince

Výzkum mužových ostatků každopádně posunul bádání v oblasti historie operací hlavy o hodný kus dopředu. Severní Amerika v něm zatím byla výrazně pozadu. „Vůbec nejstarší důkazy o operacích hlavy na světě jsou zhruba 13 tisíc let staré a byly nalezeny v dnešním Maroku. Starověcí Egypťané techniku začali využívat před zhruba čtyřmi tisíci let. V oblasti pouště Sahara pak byly před několika lety nalezeny lebky s dírami v hlavě, staré zhruba 1400 až 2100 let,“ vyjmenovává web Science Alert.

Trepanace ale nebyla využívána pouze z medicínských důvodů. Pro některé kmeny dle staršího výzkumu představovalo vyřezávání děr do lebek jakýsi rituál. „Asi před 6 000 až 4 000 lety tehdejší zkušení chirurgové v jihozápadním Rusku vyřezávali díry o velikosti mincí nebo i větší lidem do zadní části lebek. Tyto operace ovšem podle studie archeoložky Julie Greskyové z Německého archeologického institutu v Berlíně plnily zejména rituální účel,“ připomíná web Science Alert. Studie byla uveřejněna v roce 2016 odborném časopisu American Journal of Physical Anthropology.

Přesto, že zadní část lebky je podle vědců jedním z nejriskantnějších míst, které lze pro trepanaci zvolit, výzkum německých vědců ukázal, že operaci většina lidí přežila. „Až v jedenácti ze třinácti zkoumaných případů růst kostí kolem rány ukázal, že tito jedinci operaci nejen přežili, ale že po jejím vykonání žili ještě celé roky,“ zmiňuje web Science Alert.