Kliknutím zvětšíteLetěli domů z dovolené, když v tom stovky kilometrů od Nového Zélandu zahlédli jakousi obrovskou hmotu plující po oceánu. Cestující objekt vyfotili a snímky se později dostaly do rukou vědcům, kteří zjistili, že se jednalo o velmi lehkou vulkanickou horninu (pemza).
Pozdější výzkumy ukázaly, že šlo o vůbec největší zaznamenanou erupci podvodní sopky. „Zjistili jsme, že jde o rozsáhlou erupci, která se přibližně rovná té největší z 20. let minulého století,“ vysvětlila vulkanoložka Rebecca Careyová z University of Tasmania.
Hornina tehdy pokrývala asi 400 kilometrů čtverečních jihozápadního Tichého oceánu. Nebýt přitom obrovského „voru“ z lehkého vulkanického kamene, na erupci podvodního vulkánu by se pravděpodobně vůbec nepřišlo.
Překvapení vědci
Když vědci v roce 2015 zkoumali oblast v okolí pravděpodobného centra erupce, které se nacházelo v hloubce až 1220 metrů, byli plochou, na které se usazeniny sopečné horniny rozprostíraly, překvapeni. „Když jsme se podívali na podrobné mapy z AUV (autonomní podvodní vozidlo), viděli jsme všechny ty hrboly na mořském dně a mysleli jsme, že sonar vozidla nefunguje,“ uvedl vulkanolog Adam Soule z oceánografického ústavu Woods Hole.
Ukázalo se, že každý hrbol byl obrovský blok pemzy. Některé z nich přitom dosahovaly velikosti dodávky. Vědci tehdy konstatovali, že nic podobného dříve nezaznamenali. Výzkum dna oceánu navíc ukázal, že celý proces byl složitější, než se předpokládalo.
Čtrnáct průduchů
Podvodní sopka Kaldera, která má celkem 4,5 kilometru, vypouštěla lávu pomocí 14 průduchů. Produkovala nejen pemzu, ale také popel, lávové dómy a obrovské proudy lávy.
Z materiálu, který sopka vychrlila, až tři čtvrtiny odplavily mořské proudy. Zbytek se rozptýlil po nedalekém dně, což znamenalo velkou ránu pro tamní ekosystém.
Je tak velkým štěstím, že se sopka nachází pod mořskou hladinou. Kdyby k výbuchu podobného rozsahu došlo na pevnině, napáchal by vulkán podle vědců nedozírné škody.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
