Emil Viklický oslaví koncem letošního listopadu šedesátiny, ale vůbec na to nevypadá. Rodák z Olomouce, skvělý hudební skladatel, jazzový pianista, který studoval původně matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V sedmdesátých letech minulého století hrál v orchestru SHQ Karla Velebného a v Super Quartetu s Jiřím Stivínem. V letech 1977 až 1978 studoval jazz na Berklee College v USA. Je autorem řady jazzových opusů, vážných skladeb a také tří oper: Faidry, která vyhrála v mezinárodní soutěži Nová Opera pro Prahu 2000, komorní opery Oráč a smrt, inspirované disputací Jana ze Žatce, a opery Máchův deník aneb Hynku, jak si to představuješ?, napsané na objednávku Národního divadla v Praze roce 2003.

Emil Viklický usedl také minulý týden do hlediště velkého sálu Janáčkovy konzervatoře a gymnázia v Ostravě, aby byl - v rámci osmého ročníku Harfových dnů v Ostravě - svědkem světové premiéry svého nejnovějšího opusu - Dvojkoncertu pro harfu a hoboj (flétnu). S velkou noblesou mu ji zahráli nejenom sólisté – vynikající harfistka Jana Boušková a flétnista Jan Ostrý, ale také doprovázející Pražská komorní filharmonie s kanadským dirigentem Charlesem Olivierim Munroem.

Jaká je geneze této úžasné skladby?

Neprozřetelně jsem Janě Bouškové slíbil před šesti lety, že jí napíši harfový koncert. Pořád jsme ho odkládali, Jana Boušková mě mezitím zásobovala značným množstvím harfové literatury, pravda, moc se mi do komponování nechtělo, neboť jsem věděl, že budu muset něco nastudovat, ale tím, jak píši převážně filmovou muziku, tak jsem se potkal s řadou velmi sličných harfenistek, které musely hrát mé filmové výtvory a dost často si stěžovaly, že je to těžké…

Jak jste byl spokojen s provedením ostravské světové premiéry v rámci Harfových dnů?

Naprosto jsem byl nadšen.

Jak dlouho jste psal tuto skladbu?

Psal jsem tuto skladbu s přestávkami od března minulého roku a dopsal jsem to až na Sardinii, kde jsem byl se svojí manželkou, takže pro sebe jsem si tuto skladbu pojmenoval jako „Sardinský koncert“. Už proto, že jsme si mysleli, že si tam odpočineme, budeme se jenom koupat a odpočívat, a ono tam neskutečně pršelo a byla tam velká zima. Takže jsem seděl v hotelu a koukal na moře, jak prší, měl jsem terasu, takže tam jsem to dopsal.

Máte na svém kontě řadu hudebních útvarů – počínaje operou a konče různými hudebními žánry. Co byste ještě chtěl napsat v notách?

Píši mezi hudebními žánry. Samozřejmě, že mě živí filmová hudba. V poslední době se na mě obrátil olomoucký filmař Martin Müller, kterému došly peníze, takže jsem mu za symbolický honorář dodělal hudbu k filmu Bloudím, na níž se podílejí špičkoví čeští hudebníci. Samozřejmě, že je to soukromá produkce, ale úžasně udělaná, hodně o Olomouci, městu, k němuž mám stále krásný vztah, v květnu by měla být premiéra filmu.