Karamazovi měli svoji slavnostní projekci ve čtvrtek v ostravské Minikino kavárně za účasti Petra Zelenky a producenta celého filmového projektu Čestmíra Kopeckého. Zelenka si vzal část z dejvické inscenace a vznikl příběh o divadelním souboru, který přijíždí na festival do Krakova, kde odehraje představení v industriálním prostředí tamní Nové huti, v prostředí, kde už před lety natočil slavný polský režisér Andrzej Wajda část slavného filmu Člověk z mramoru.

„Prvním impulzem, proč jsem přepsal do filmové podoby danou věc, byla snaha skutečně archivovat a nějak zaznamenat představení Dejvického divadla v Praze. Přišlo mi škoda, aby lidé za dvacet let nevěděli, jak krásně hráli Dejvičtí divadlo tenkrát, na začátku třetího tisíciletí. Proto jsem se rozhodl vytvořit kolem divadelních Karamazových ještě jinou realitu, jiný příběh, jehož součástí budou i diváci takového představení,“ říká režisér Petr Zelenka.

Ten při výběru herců, jak sám uvedl, respektoval obsazení Dejvického divadla, až na malé výjimky, kdy do role Kateřiny obsadil Michaelu Badinkovou, postavu Lízy ztvárnila Lucie Žáčková, navíc ještě přidal roli kapitána Sněgirova v podání Jana Kolaříka z brněnského Divadla Husa na provázku. „A diváci zde uvidí i mého oblíbeného Ivana Trojana, kterého pro mě kdysi v Samotářích objevil David Ondříček, nebo Radka Holuba. Tihle dva jsou hlavními komiky filmu,“ upozorňuje režisér.

Film Karamazovi vznikal v koprodukci s Poláky. „Karolina Ochab, polská koproducentka, se přijela podívat na představení v divadle a řekla, že na takovém filmu se chce podílet, a že sežene peníze z polského filmového grantu. Z českých producentů se nám zdál nejvhodnější Čestmír Kopecký také proto, že má k divadlu vztah. Tak to celé začalo. Teprve později jsem se dozvěděl, že společnicí v polské produkci je dcera slavné režisérky Agnieszky Holland. Ukázalo se, že v Polsku je pro mě paradoxně snazší sehnat peníze než zde v České republice,“ míní Petr Zelenka.

Podle jeho slov – když srovnává filmovou a divadelní verzi - je film sevřenější, silnější, a také jednodušší, a tím i údernější než divadlo. „Je to to nejlepší, co ze sebe Dejvické divadlo vydalo. Až diváci uvidí tento film, pochopí, co to znamená, když se mluví o divadelním souboru. V jistém smyslu to může připomínat dobře sehranou rockovou skupinu,“doslova uvádí Zelenka. Na otázku, co režiséra při natáčení mile překvapilo, odpověděl: „Byl jsem nadšený, že se podařilo uvést do chodu skutečně mezinárodní filmový štáb. V našem případě nešlo o formální koprodukci, jak tomu většinou bývá, ale o štáb složený z Poláků a Čechů, s herci z obou zemí. Myslel jsem, že to nebude fungovat, ale právě naopak, byl to nakonec nejrychlejší štáb, jaký jsem kdy zažil. Natočili jsme film za dvacet dní, což je můj rekord. Je pravda, že z polské strany jsme měli například osvětlovače a grip, kteří točí s režisérem Romanem Polanským. A ono je to na těch lidech poznat. Tak dobré maskérky jsem také nikdy nezažil. To, že maskovaly perfektně herce, byla samozřejmost. Ale to, že je také po dlouhém čekání psychologicky připravovaly na záběr, dávaly jim speciální masáže tváří a pouštěly relaxační hudbu, na to nebyli připravení ani herci sami. Mimochodem herci byli dalším příjemným překvapením.“

Hudbu k filmu složil Jan A. P. Kaczmarek, polský oscarový hudebník (Oscar za film Finding Neverland z roku 2004), který žije v současné době v Americe. „Jan Kaczmarek byl filmem nadšený. To byl také hlavní důvod, proč s námi spolupracoval. Doma jsem Jana a jeho ženu přistihl, jak spolu mluví některými dialogy z Karamazových. Myslím, že se jim nejvíce líbily herecké výkony. Říkali, že v Americe už tak dobře nikdo nehraje,“ dodává režisér Petr Zelenka.