Hawkwind nadále nahrávají expresivní desky a na anglické undergroundové scéně mají podobnou platnost jako Plastic People of Universe u nás. Kapela se zanedlouho také objeví na festivalu Colours of Ostrava. Proto také Davidu Brockenovi směřovaly následující otázky:
Česká republika je k undergroundu a psychedelické hudbě velmi vstřícná. Dokážete si představit, že pár stovek kilometrů od vás za železnou oponou lidé poslouchali před rokem 1989 vaši hudbu také proto, aby dokázali přežít…
Ano, dokážeme. Všichni jsme bojovali za to, aby žádná železná opona ani ostnatý drát neexistovaly. A pořád bojujeme. Ale ne všechno jde tak rychle.
Rockové rituály už k vaší kapele neodmyslitelně patří, stejně jako je vám velmi blízký legendární zpěv Nicka Turnera z rakve. Jak vlastně probíhal?
Jednoduše. Náš hlavní kytarista byl z Nicka už tak otrávený, že si sedl na rakev a nedovolil mu vylézt ven.
Ale stejně. Proč vám jsou psychedelické rockové rituály tak blízké? Vždyť jste se mohli třeba daleko výnosněji živit pop–music…
Je to prosté, psychedelickou hudbu máme rádi, patří k nám.
Kapelou Hawkwind prošla celá řada vynikajících a bizarních hudebníků a umělců. Na které vzpomínáte nejraději? Jaká byla například éra s Robertem Calvertem?
Do kapely přinesl každý něco zajímavého. I když někteří byli lepší nežli ostatní. S Calvertem jsme si byli velmi blízcí při psaní a názorech na science fiction.
Pořádáte svůj festival Hawkfest. Co takhle na něj pozvat některou z českých kapel, třeba s vámi spřízněnou a skoro stejně tak dlouho hrající Plastic People of Universe? Mohli byste si třeba nechat vypravovat, jaké je to hrát v Bílém domě pro Clintona nebo na Pražském hradě pro Václava Havla.
Ano, strašně rádi bychom Plastiky pozvali, ale protože Hawkfest není komerční a výdělečný festival, nebyli bychom schopni jim bohužel zaplatit ani letenky.
Čím nás na Colours of Ostrava překvapíte? Třeba hodně starými skladbami, které dnes už běžně nehrajete?
Určitě zahrajeme hodně starých a několik nových písní.
