V mapování jednotlivých účinkujících na letošním festivalu Colours of Ostrava se dnes zastavíme u jedné výjimečné hudební osobnosti. Bůh prý netančí, pouze rozjímá, přestože Woody Allen tvrdí, že spíš nad tím, kde sehnat v neděli instalatéra. Černoši to ale vidí jinak: macaté tanečnice Nejvyššího stisknou v náručí, až mu dochází dech, a chlapi přitom kolem metají kozelce.

Ctihodný reverend pak všechno diriguje, tlouštík Craig Adams rozžhaví varhany do běla a v baptistickém kostele v Louisianě nastává spontánní gospelová mše, „mysterium, v němž přítomní hrdinně odolávají úkladům Satanovým a prozpívávají se až k vrcholné extázi“. Královna gospelu Mahalia Jackson kdysi prohlásila: „Kdo zpívá blues, je v hluboké jámě a zoufale volá o pomoc. Gospel je opěrnou berlou života, nadějí a spasením.“ A americký zpěvák Craig Adams, který se letos představí v moravskoslezské metropoli, ji o mnoho let později doplnil: „Smutku se zbavíte jedině láskou a radostí. Tančete, zpívejte a zapomeňte na to, co vás potkalo.“ Gospel je totiž u amerických věřících o tom, že když se vrátí z nedělního kázání, jsou se silami na dně. Natolik se v kostele zpěvem a tancem přiblížili k Bohu, tolerujícímu, že ze smuteční pohřební mše se může vyklubat nekontrolovaná divočina mířící až kamsi do minulosti, k africkým rituálům.

Ctihodný neworleanský zpěvák, klavírista a respektovaný porotce Soul Grammy Awards Craig Adams připomíná Fatse Domina. S početným, fascinujícím způsobem odvázaným The Higher Dimension of Praise dokáže dostat publikum na celém světě.

Hlasem vzývá Ježíše a přitom z něho prýští soul, rhythm and blues a gospelová jedinečnost, podporovaná sboristkami a obrovským odvazem.

„Není dnes na cestách úžasnější gospel než ten od Craiga Adamse,“ tvrdí hudební publicisté nejenom v USA, ale především v Evropě. Co ukáže Craig Adams v Ostravě, to budeme vědět už za necelých čtrnáct dnů. Ale všichni, kdo Craiga slyšeli a viděli na pódiu, se shodují v tom, že gospel v jeho podání je úžasný.