Členové kapely umístili romskou muziku do středu současného mainstreamového dění a probudili o ni zájem u punkerů a technařů z taneční scény. Nehrají si na žádné věrozvěsty, pouze mají pocit, že není od věci romskou hudbu poznat i z jiné stránky. A když teče vodka proudem, tím lépe. Eugene Hutz odpověděl před festivalem Colours of Ostrava na několik otázek.

Co říkáte rčení, že nezáleží na tom, co se hraje, ale že to hrají Romové?

Něco na tom bude. Důležité je, aby hráli hlavně skvělou muziku, protože pokud ne, tak z toho vzejde stejné bláto jako každá jiná věc, která se dělá špatně.

Tvrdíte, že byste mnohem raději dělal jiné věci, než svou hudbou měnil svět. Můžete prozradit jaké?

To jste si nevšiml, že už jsem ten zasraný svět změnil? A hodlám v tom pokračovat.

Romská hudba z Východu, co se ozývá z New Yorku i díky vám, připomíná třaskavou nálož. Proč podle vás lidé touží nechat se jí vyhodit do vzduchu?

Mluvíte o „cikánské muzice“ a „mojí muzice“, ale tím si odpovídáte! My jsme s Gogol Bordellem totiž kombinací obou vytvořili úplně něco nového. Nejedná se o hraní coververzí starých písniček ani o cikánské umca umca z turistických restaurací.
Píšu vlastní skladby se specificky radikálním úhlem pohledu, vycházejícím z romské historie, údělu emigrace a anarchistických ideálů. Něco jako Gogol Bordello muselo Romy tak jako tak stejně potkat. Černým Američanům se pro změnu dostalo Public Enemy.

Drink locally, fuck globally. Vaše heslo z nedávné doby. Máte už nové?

To nikdy nebylo motto Gogol Bordella, pouze takový legrační název mojí Dj party v New Yorku. Tyhle večery představovaly hodně bláznivý mix lidí z celého světa, takže jsi mohl skončit v posteli s holkou z jakékoliv říše snů.

Když jste vloni vystoupili na festivalu Colours of Ostrava, spoustu lidí jste přivedli do rozpaků, protože jim nezbylo nic jiného než tančit tak divoce jako nikdy v životě a pak si o tom ještě dlouhé měsíce povídat. A co letos?

Je to jednoduché: zdvojnásobíme vaše rozpaky a ztrojnásobíme váš stud.