Její chimérické písně šimrající anděly na nohách zakomponované do severské záře nad australskou pouští. Na Ingu Liljeström se mohou s důvěrou obrátit milovníci The Lamb, Portishead a černobílé expresivity zapomenutých noir filmů. Rodačka ze Sydney se skandinávskými kořeny propojila jazzové combo s temnou triphopovou elektronikou, sbory, orchestrem v duchu Angela Badalamentiho, kaskádami smyčců a zjitřeně tajuplnou, až existenciální poezií.

Duchovně smyslným hlasem zrozeným pro chrámový prostor čeří Inga vaši představivost už tím, že píseň zašeptá do červeného sluchátka. Tušené intimní obrazy dotahuje do konce extrémně vizuálními klipy, vycházejícími z letité zkušenosti skladatelky filmové hudby. Ty jsou pak součástí koncertního melodramatu.

Zpěvačka, producentka a zvuková designérka vystudovala jazzovou improvizaci a dosud vydala čtyři alba. Nejúspěšnějším se stalo Elk z roku 2005 a nejbizarnějším předloňský dvoudenní studiový jam Quiet Music for Quiet People s náhodným předčítáním z deníků Ingy. Zde se mimo jiné dočteme: „Nikdy bych nezaprodala duši ohavnému popprůmyslu. Rozkouše vás a vyplivne v okamžiku, kdy vyprchá vaše mladistvé kouzlo.“

Inga Liljeström má v Evropě pověst kultovní zpěvačky.