Rád totiž spojuje zcela odlišné světy: s Joe Zawinulem, Johnem McLaughlinem, Donem Cherrym nebo LarryM Coryellem. Dovede sblížit indické klasickou hudbu s jazzem. Tento úžasný umělec se pravda, trochu zpozdil a na čtvrteční (10. července) tiskovku přišel s malým zpožděním. Ale o to více si získal srdce a přízeň všech přítomných novinářů. Trilok Gurtu nemá manýry hvězd, je velmi charismatický, otevřený člověk, který žije s hudbou už od svého mládí. „ Nechci vám něco rádoby moudrého povídat, jsem připraven na vaše dotazy,“ představil se na úvod sympatický umělec. A pak následovaly dotazy a odpovědi, ptal se také Moravskoslezský deník. Některé z nich přinášíme.

Odkdy se věnujete hudbě?

Možná od tří až čtyř let, hudební sklony jsem zřejmě zdědil od své matky, s níž jsem také později natočil své první cédéčko.

Kde se hudebně cítíte nejlépe?

Domnívám se, že na celém světě existují lidé, kteří něco cíctí. Je to jedno, jestli v Asii, Americe, Indii. Vždycky musíte potkat určitou osobnost, člověka, s nimž si máte v tomto směru co říci. Jsem šťastný v různých zemích celého světa, pravda, lépe se cítím v teplejším podnebí.

Cítíte rozdíly v hudebních projevech na naší planetě?

Samozřejmě, že každý světadíl má svá specifika a svou originalitu. Ale v podstatě hudba je velký fenomén jako sport, jako kopaná, která se line mezi lidmi. Když chcete za každou cenu hudební odlišnost za každou cenu, tak ji určitě objevíte. To je jako v životě. Pokud si chcete dělat problémy, tak je vždycky najdete. Bariéry možná existují mezi lidmi v tom, že třeba neumějí hovořit vaším jazykem, ale hudba je jenom jedna a ta určitě vytváří mosty.

Jste znám, že při koncertech používáte hodně různých hudebních nástrojů. Co jste si přivezl do Ostravy?

V posledních letech se snažím hrát na minimální počet nástrojů už proto, že jejich doprava je stále nákladnější.