Po zajímavém snímku nazvaném Kde se valí kameny – Leštinský masakr 1945, jenž byl uveden v letošním roce v České televizi a vyvolal rozsáhlou debatu na téma kolektivní viny, práv menšin, se oba autoři pustili do další zásadní látky, která se vztahuje k sedmdesátému výročí podepsání mnichovské dohody v září 1938.

Jedná se o další z dokumentů České televize v letošním roce k tzv. osudovým osmičkám.
„Dokumentární drama se vrací do období budování první republiky, prochází optimismem budování třicátých let, aby se drama v pohraničí vyhrotilo v otevřený konflikt nejen mezi etnickými Němci a Čechy, ale i Poláky a Maďary uvnitř tehdejší Československé republiky. Dějem prochází několik veteránů budování opevnění a účastníků tehdejší mobilizace, všechny historické momenty jsou doplněné mnohdy naprosto neznámými archivními materiály Národního filmového archivu, které se prolínají s akčními záběry z bojů, obsazování pevnostního opevnění, které jsme natočili především na Opavsku,“ říká Josef Urban, jeden z autorů snímku.

Film zřejmě diváka překvapí nejenom svou neobvyklou koncepcí a razancí válečných scén, ale i emotivními výpověďmi válečných veteránů, především pak nestora českých bunkrologů, pana Jana Poláška, který se již za života stal legendou,“ dodává Josef Urban.

Také z jeho výpovědí čiší ryzí vlastenectví, optimismus a odhodlání. I přes svůj věk - 85 let – se s autory filmu pustil do zcela ojedinělé akce objevování tajemné pevnosti Šibenice nedaleko Opavy. „Právě tato rozsáhlá událost se stala součástí filmování a práce filmového štábu, největším problémem bylo pevnost geodeticky zaměřit, abychom věděli, kde vůbec máme kopat.

Všude kolem byly hektary polí, žádný orientační bod,“ uvedl Dan Krzywoň, druhý z autorů filmu. „Na place byly bagry, jeřáby, zaměřovací a detekční technika,“ doplnil Josef Urban. „Plán objevování podzemní části tvrze Šibenice se stal součástí našeho filmu.“

A opravdu celou historii doplňují dobrodružné záběry objevování poslední bunkrologické záhady ve střední Evropě, která byla po odstoupení československého pohraničí ze dne na den opuštěna dělníky a stavebními inženýry. V té době nebyly práce ještě dokončeny, takže v podzemí zůstalo vše včetně elektricky poháněných lokomotiv a vagonů.

„V průběhu okupace sloužila pevnost wehrmachtu a na konci války byly povrchové vstupy do pevnosti narychlo Němci zasypány.

Co se ukrývá uvnitř, dodnes nikdo neví. Chtěli bychom se tam v průběhu filmování dostat, “ tvrdí služebně nejstarší odborník na pevnostní opevnění Jan Polášek.

Také o tom, zdali se filmařům a „bunkrákům“ podařilo do podzemí dostat, se dozvíte v novém českém dokumentárním dramatu Josefa Urbana a Dana Krzywoně Svědkové zrady aneb Měli jsme se bránit? Z pojetí filmu je jasné, že projekt musel „nějakou korunu“ stát.

Jaké však byly náklady na natáčení, především na zemní práce a rozsáhlé akční rekonstrukce, si autoři nechali pro sebe.

Na výrobě se kromě společnosti Denali Ac. Co. podílely také Česká televize Praha, Národní filmový archiv, kluby bojové historie z Opavy a Brna, především pak Fond pro podporu a rozvoj české kinematografie Praha.

Na koncepci projektu se kromě Josefa Urbana a Dana Krzywoně podílela hlavní dramaturgyně ČT Jana Hádková a válečný zpravodaj, senátor Jaromír Štětina.Za kamerou stál autor námětu a spolurežisér snímku Dan Krzywoň, hudební vstupy podkreslují především skladby Jaroslava Ježka a Ondřeje Soukupa. Snímek bude uveden už tento čtvrtek v České televizi k sedmdesátému výročí podepsání mnichovské dohody na ČT 2 ve 20 hodin.