Hladina obvykle označuje volný povrch kapaliny. V přeneseném významu však toto označení může být použito i pro označení určité hranice.

Tolik stručné encyklopedické heslo. Nastínění snáře je celkem jiné: hladina odděluje vědomou náplň mysli od podvědomí a všech jeho funkcí; obsah skrývající se pod hladinou lze zjistit jedině stažením pozornosti ze světa a jejím otočením do vlastního nitra.

Ale samozřejmě i fotografie má svou hladinu. Tedy především ryze technickou „hladinu osvětlení“.

„Výběr z volné tvorby tří fotografek a tří fotografů, který můžete zhlédnout od čtvrtku 8. ledna v ostravské Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona, se jistě nesoustředil na lékařskou vědou podmíněný průzkum hladiny estrogenů v ženském těle, ale spíše vymezuje hranici, která ukazuje zjevné, aniž by to skryté tak docela zamrzlo pod hladinou. Jako kurátor výstavy jsem hledal okamžik nádechu, okamžik, který má nebo teprve nachází svou důležitost,“ říká Zbyněk Kuneš, kurátor současné výstavy studentských klauzurních prací Institutu tvůrčí fotografie v bakalářském studiu. „Podrobné zkoumání mikrosvěta osobního i rodinného prostoru Evy Malúšové mě zaujalo již v loňském výběru z klauzurních prací, který jsem rovněž sestavil. Podobnou tematikou se zabývá rovněž Julie Štybnarová, jejíž pohled v bezprostředním prožitku vlastního mateřství je mnohem přímočařejší. Konceptuální propojování obrazů volila Renata Štěpařová, zkoumající v konfrontaci osobní fetiše žen střední generace,“ dodává Kuneš. Slovenský fotograf Lukáš Cetera se ve svém souboru Nedeľné úniky soustředil do drobnokresby dlouhodobého vztahu muže a ženy.

Polák Konrad Dwornik nachází intimitu v životním provozem samovzniklých prostorů a prostůrků - kuchyní, koupelen, ložnic, přístěnků či pracoven. Konfrontuje zde charakterizující svět předmětů v nalezených zátiších s portrétem jejich obyvatelky.

Lukáš Horký se ve velmi promyšlené obrazové eseji pokusil v náznacích detailů, v útržcích pohledů, fragmentů prostoru v konfrontaci s přímočarými písemnými deníkovými záznamy ukázat sklaplou past mentální anorexie. Autorovi se na malé ploše daří neklouzat po povrchu dnes obecně známých pravd a časopisecky memorovaných pouček, ale zaznamenává něco docela jiného. Gesto, místo a především prchavý pocit mimo stereotypní povrch nemoci.

(bře)