Výtvarná kritika označuje jeho tvorbou za „záhadnou“. Základní uměleckou technikou akademického malíře Mariána Meška byla dlouhá léta frotáž.

Jako podklad pro svoje obrazy používal dlaždice nebo papírové krabice, z nichž už vznikla celá řada děl plných záhadné vizuální poezie. Používá neobvyklé výtvarné prostředky, z nichž dokáže vytvořit opusy zvláštních barevných odstínů a neopakovatelné atmosféry.

Pro veřejnost zůstává tajuplný hrou barev, ale i atmosférou smutku a náhlého okouzlení životem, lidmi, ale také zdánlivě obyčejnými věcmi všedního dne.

Marián Meško, který letos na podzim oslaví své čtyřiašedesátiny, představuje komorní soubor svých prací na ostravské výstavě v Galerii Magna.

Rodák z Prešova, který studoval nejdříve na Střední uměleckoprůmyslové škole u Rudolfa Filly a později na bratislavské Vysoké škole výtvarných umění u Jana Želibského, je znám také tím, že po skončení vysoké školy, se zařadil do neoficiálního proudu umělců a patří ke známé skupině slovenských umělců s osobitým francouzským názvem Avance- Retard čili A-R. Ještě předtím si odbyl svoji základní vojenskou službu v Moravské Třebové, kde se uskutečnila jeho první samostatná výstava.

„V sedmdesátých a osmdesátých letech jsme spolu se svými přáteli ze skupiny A-R programově nevystavovali, pouze neoficiálně. Pocítili jsme přitom dost represivních zásahů. V osmdesátých letech jsme proto na Slovensku téměř s těmito aktivitami skončili a velice ochotně se nás ujali kamarádi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. O tom by vám asi nejlépe dovedli vyprávět Karel Drabina, Ivo Janoušek či Jindřich Štreit anebo bratři Hůlové, ale abychom nechodili daleko, v Ostravě především Eduard Ovčáček. A těch výstav bylo skutečně požehnaně…,“ vzpomíná po letech Marián Meško.

A to, že nyní vystavuje v Ostravě, považuje za svůj určitý symbolický návrat ke kořenům spolupráce právě s výše zmíněnými autory, kterých bylo ale daleko více…

A jaký je umělec Marián Meško, který v současné době působí jako pedagog na uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě?

„Těžko mohu sám sebe charakterizovat, neboť člověk v různých životních situacích reaguje velmi rozličně – jednou emocionálně, podruhé promyšleně, to by měl učinit skutečně někdo jiný, ten, kdo mě dobře zná…,“ dodává Marián Meško. „Samozřejmě jinak se chováte ve dvaceti, odlišně ve čtyřiceti a vaše reakce jsou rozdílné, když je vám už přes šedesát…,“ upřesňuje Meško. Pro větší poznání autora je asi nezbytné navštívit jeho současnou výstavu v Galerii Magna. Ale tajemství zase nebude až tak brzy odhaleno: také jeho dílo je obestřeno tajuplnostmi, záhadami, které je nutno zkoumat a pro sebe objevovat. Určitě to stojí za to.