Také v letošním roce se do moravskoslezské metropole sjeli renomovaní teatrologové, divadelní recenzenti a pedagogové, ale také desítky posluchačů z vysokých uměleckých škol a filozofických fakult z celé České republiky, aby po zhlédnutí dvanácti inscenací ostravských divadel, nepočítáme-li úvodní nedohrané představení Bambini di Praga, diskutovali a analyzovali to, co viděli…

Do výčtu programu se tentokrát vešel i velmi zdařilý opus Erbenovy, Suchého a Havlíkovy Kytice v podání studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě v režii Bedřicha Jansy. I letos vycházel Festivalový reflektor, který pečlivě připravol tým mladých lidí pod vedením své šéfredaktorky Pavly Bergmannové. Na Ost-ra-varu nechyběl jeho tradiční účastník Vladimír Just, divadelní a filmový kritik, publicista a vysokoškolských pedagog. Právě jemu patřily následující otázky.

Jak se vám jeví letošní třináctý ročník tohoto poněkud specifického festivalu v rámci celé České republiky?

Když hodnotím každý rok tvorbu stálých ostravských činoherních divadel, v posledních letech mi z toho nejlépe vycházela Komorní scéna Aréna, Divadlo Petra Bezruče a občas oslnilo i Národní divadlo moravskoslezské nebo Divadlo loutek. Letos je podle mě jednoznačným vítězem Divadlo Petra Bezruče.

Můžete být konkrétnější?

Jsou to především jejich inscenace Noc bláznů v režii Jana Mikuláška, Job v režii Martina Františáka a také představení Táňa, Táňa– prakticky všechno, co na Ostr-ra-varu předvedli, protože dynamika a energie, které sálají z těch herců a které se přenášejí na diváky a zpětně, vytváří jakousi divadelní jednotu. Tu jsem bohužel u Národního divadla moravskoslezského tak často neviděl. Jinak ovšem činohra Národního divadla moravskoslezského má špičkové herce. Znovu to prokázal v sobotu Jan Fišar coby Malvolio v Shakespearově Večeru tříkrálovém. A co mě nejvíce mrzí, že jeden z vrcholů festivalu – Heda Gablerová v podání Gabriely Mikulkové a činohry Národního divadla moravskoslezského v režii Jana Mikuláška – se z repertoáru stahuje, podle mě je to herecký výkon roku, a to mě hrozně mrzí a nemám pro to slov!

A naopak co vás zrovna „nepotěšilo“ na Ost-ra-varu?

Co mě trochu zklamalo, byla Divadelní komedie, která ovšem byla náhradním představením. Úvod Hrabalových Bambini di Praga mě taky nenadchl, zato ta improvizace od Vladimíra Poláka velmi (představení se nedohrálo kvůli technickým problémům – odešel transformátor – pozn. autora). Na scéně Komorní scény Aréna mě tentokrát trochu zklamaly Beckettovy Šťastné dny v režii Andrého Hübnera – Ochodla, protože v tom základním výkladu inscenace byl omyl. Děj se příliš kumuloval do nemocničního prostředí, myslím si, že Beckett to napsal trošku jinak. Jinak ale Komorní scénu Aréna považuji za naprosto špičkovou scénu – co se týká všech herců, kteří na Ostr-ra-varu vystoupili.

Jaké jsou podle vás současné trendy ostravských činoherních scén v kontextu českého divadla?

Myslím si, že letos byla úrověň festivalu opravdu nadprůměrná a že bych byl svědkem nějakého výslovného zklamání, že by mě něco pobouřilo, tak to určitě nemohu říci.

Takže příští rok přijedete zase?

Určitě rád přijedu.