Skladbě se začal věnovat jako samouk před několika lety a stal se úspěšným a hraným autorem. Hru na klarinet studoval na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, vedle toho absolvoval také Institut pro umělecká studia Ostravské univerzity. Je členem Stadlerova klarinetového kvarteta, které se zaměřuje na hudbu 16. až 18. století, dále na jazzové a soudobé koncertní skladby.

Na letošním Janáčkově máji se představí jako autor skladby Sblížení protikladů, která zazněla ve čtvrtek večer ve světové premiéře na koncertě v Domě kultury města Ostravy v podání Janáčkovy filharmonie a dirigenta Rastislava Štúra, který nahradí původně ohlášeného Benjamina Wallfische z Anglie.

Aleši Pavlorkovi jsme před uvedením jeho světové premiéry položili několik otázek.

Jaké to je, komponovat na objednávku mezinárodního prestižního festivalu? Nesvazovalo vám to ruce?

Komponování na objednávku má své klady i zápory. Rozhodně pozitivní záležitostí je dostat příležitost komponovat pro symfonický orchestr. Nemá smysl psát symfonická ani komorní díla a zakládat je doma do šuplíku. Hudba má smysl jen tehdy, pokud se hraje. Psát hudbu na zakázku má i svá úskalí. Takový „šibeniční“ termín odevzdání díla může skladateli připravit nejednu bezesnou noc. Ale pokud skladatel pracuje s časovou rezervou, přináší mu komponování na objednávku radost.

A to je případ vzniku symfonické fantazie Sblížení protikladů.

Velmi jsem si užíval práci na této skladbě a měl jsem hodně prostoru dotáhnout detaily k finálnímu tvaru.

Jaký je to pocit pro komorního a orchestrálního hráče, komponovat pro své kolegy?

Pokud skladatel píše hudbu pro symfonický orchestr, většinou se neohlíží na to, kdo bude hrát ten či onen orchestrální part v jeho skladbě. Snažím se držet obecných zásadv instrumentaci a nepřipravovat interpretům zbytečné těžkosti. Přesto se mnohdy nevyhnu konzultacím partů s orchestrálními hráči a řeším s nimi konkrétní nástrojové problémy, aby mohly vyznít mé hudební nápady co nejpřesvědčivěji. V tomto směru mám výhodu, že jsem členem symfonického orchestru a jsem se svými kolegy takřka v denním kontaktu.

Premiéra skladby se uskuteční ve městě, kde jste studoval. Zahraje ji orchestr, který dobře znáte. Ovlivnilo vás to při vaší práci?

Skutečnost, že mou skladbu zahraje Janáčkova filharmonie Ostrava (JFO), měla rozhodující vliv na výběr tématu díla. Vím, že JFO patří k předním symfonickým tělesům u nás. Mohl jsem tedy realizovat své hudební představy do konkrétní podoby zcela bez obav, že by mohly nastat případné interpretační problémy. Navíc jsem přesvědčen, že v Ostravě je publikum, které umí docenit hodnoty moderní vážné hudby. Obě tyto skutečnosti mě povzbudily a dodaly mi vnitřní sílu, aby mohla symfonická fantazie Sblížení protikladů vzniknout.

Můžete nám Sblížení protikladů více přiblížit?

Jedná se o volné přepracování a rozšíření komorní verze tohoto opusu. V této orchestrální kompozici využívám vedle klasických nástrojů symfonického orchestru ještě řadu netradičních nástrojů, a na rozdíl od verze pro klarinet a cimbál může probíhat „sbližování“ i ve více vrstvách nad sebou, čímž se mi otevřely daleko širší možnosti. Sblížení protikladů má sonátovou formu s vnitřním programovým členěním. Posluchač může vysledovat stavebnou osu hudebního děje, vykreslení charakterů – konflikt - sebereflexe - hledání společné cesty - sblížení. V této kompozici využívám ve velké míře pestrou škálu moderních výrazových prostředků se širokým záběrem hudebních žánrů, což podtrhuje rozpětí mezi protiklady. Pozoruhodný vývoj skladby je posluchačsky naprosto šokující, ale v podstatě jen zrcadlově odráží problémy a strasti každodenního života.

Co pro vás znamená Janáček, jehož jméno nese festival, na kterém zazní i vaše skladba?

Leoš Janáček je hudební skladatel, kterého si nesmírně vážím a vzhlížím k němu s ohromným obdivem. Jeho hudba vychází ze slezského folklóru, který mi je velice blízký. Je to dáno určitě i tím, že sám pocházím z tohoto kraje a že se mi lidová hudba „našeho“ kraje dostala hluboko pod kůži. Jsem samozřejmě nesmírně šťastný, že Sblížení protikladů bude mít premiéru právě na festivalu nesoucím Janáčkovo jméno.

Vaše další tvůrčí záměry a plány?

Samozřejmě tvůrčích plánů do budoucna mám mnoho, ale vždy záleží i na vnějších okolnostech, zdali budou dotaženy až do konce. Musí být pro koho psát - tím myslím samozřejmě interprety nebo orchestry. Musí vám skladbu někde zahrát, k čemuž je zapotřebí nemalé finanční podpory. Záleží také velmi na publiku, co chce poslouchat. To souvisí velmi úzce s estetickým cítěním, které se neustále mění – a dnes velmi rychle. A je spousta jiných okolností, které mají na vaši kompoziční práci bezprostřední vliv, aniž byste si to chtěli připouštět. Skladatel by měl brát tyto věci v úvahu, být pružný v myšlení, jít s dobou, aby ta „práce“, kterou dělá, měla nějaký smysl. Ale měl by si při tom také stát za svým hudebním přesvědčením. Mou prioritou je psát zajímavou hudbu pro klarinet - nástroj, který jsem vystudoval a kterému se aktivně stále věnuji. Využívat ho v nezvyklých nástrojových obsazeních, a vyplňovat tak volná místa v klarinetovém repertoáru, kterých sice není mnoho, ale nějaké rezervy tam jsou a velice rád bych je časem zaplnil svými kompozicemi.